 |
| Barev na obrázcích si moc nevšímejte, nějak mi uteklo nastavení. Je spíš dožluta, jako na druhém snímku, než růžová! |
Hrneček byl krásně vošuntělej a zespodu byl vyrytý letopočet. Jestli mně paměť neklame, tak 1986. Plus mínus. Okamžitě jsme se Standou zpozorněli a vyzvídali o co jde. Je to tradičná sámská (nepřesně laponská) nádoba z břízy zvaná KUKSA. Ale ne jen tak z ledajaké břízy. Ty správné kuksy se dělají z tzv. nádorů.
Nádory zřejmě vznikají tak, že když něco strom poškodí, on se brání a snaží se "zavalit" bolavé místo masou. Tak tam začnou růst spousty větviček a udělá se taková černá boule. No a tohle místo tolik nepraská a mělo by prostě víc vydržet.
S tímhle jsme z Vesterál odjeli a po návratu jsem po kuksách pátral na netu. Jenže buď nejsou tradiční (jsou strojně obrobené z rovně rostlého dřeva), nebo jsou pekelně drahé. Tak jsem celou věc odložil. Až zimě na No Frostu*** - jeden večer se Standa vytasil s pilkou a že kousek za táborem viděl stromy prořezané pod elektrickým vedením a že je tam spousta nádorů!
Okamžitě jsem se s ním vydal na trestnou výpravu a nějaké nádory jsme našli. Pak jsme trávili večery ohlodáváním špalků dřeva nožem. Ihned jsme založili Ku-Kuksa-Klan a zvlášť Standa celé věci dost propadl. Polotovary jsme domů vezli v igelitu, aby neuschly než je vydlabeme.
Po návratu domů jsme dlabali a dlabali a pak brousili a brousili a vida - kuksa je na světě! Bezva zábava!
PS: Byly dotazy ohledně provedení. Zde je odpověď:
Použité nářadí: dláto, šmirgl, nůž, pila, kouskama je to objetý na brusce.
Povrchová úprava: před finálním broušením vařeno ve slané vodě (tip odkudsi z hlubin internetu) a pak napouštěno vyjetým olivovým olejem, co nám zbyl po nakládaném hermelínu. Smrdí to úžasně a slaná chuť s olejem bude do čaje asi bezchybná :-)
