čtvrtek 13. prosince 2018

Plavecká sezóna

Na začátku podzimu jsem se poohlížel po nějaké aktivitě, která by mi šla líp než běhání. Tedy ne, že bych běhal nerad, mě to baví. Ale moje achilovky evidentně mají na běh úplně jiný názor než já. Shodou okolností jsem v září chtěl přihlásit Lukáše na plávání do Krumlova. A dopadlo to tak, jak se dalo čekat - chodím tam jen já. 

Jenže hoďka a půl týdně - to je mi málo. Šťastnou shodou okolností jsem se dozvěděl, že Resolution Team, což jsou nějaký příšerný namakanci z Budějc, co dělají triatlony a bůhví co ještě, pořádá veřejné tréninky. Dokonce podle mých původních informací, mi měli za účast na tréninku platit. To druhé se úplně nepotvrdilo, ale jinak je to paráda.

Plave se od božího rána, takže vstávám před pátou, abych s úplně vyprázdněnou hlavou mohl skočit v čest do bazénu a plavat jak o život. Ta hlava bývá prázdná doopravdy - trenér erste klasse Sláva vydá jednoduchý pokyn, dejme tomu: "Dejte tam vosumkrát padesát metrů kraul!", což já si přeberu asi takto - skoč do vody, nasaď brejle a někoho se zeptej, co máš dělat. Pak dám dva bazény a od té chvíle se s nadějí v hlase ptám ostatních: "Už? Už jsme to dali?". Standardní odpověď je: "Nekecej a plav."

Ale brzký ranní čas nedopadá jen na mou intelektuální soustavu. Zažili jsme i scénku, kdy si nejmenovaný plavec pracně nasadil plácačky, to jsou takové plastové ploutve na ruce, co se strašně blbě nandavaj a pevně fixujou prsty. Když si je vítězoslavně natáhl a chtěl začít plavat, zjisti, že by bylo dobré, nejprve nasadit brýle...

Tak takhle si v budějckém bazénu žijeme. A tady je pár fotek z předvánočního plavání.