sobota 21. března 2015

Mejdinčechyforčína


Po čase mám zase příspěvek, který se týká spíše cestování, než kajaků. A protože tahle cesta trvala fakt dlouho, připravte si kopici času na to, abyste se jím prolouskali. A nebojte, i na ty mořské kajaky taky dojde!

Nejprve asi objasním ten prapodivný název. Dnes, v době, kdy celý svět nakupuje zboží podřadné kvality v Říši středu, se nám (díky našemu šikovnému zákazníkovi z Rakouska), podařilo otočit běh ekonomiky a vyvezli jsme do Číny naše výrobky. A to v rozsahu na naše poměry větším než malém. O co šlo? Byla to věc nevídaná! Protože 3D kino už je zřejmě málo, zúčastnili jsme se výstavby 5D kina. 

Osobně neumím přesně vysvětlit, co které D znamená, každopádně my jsme dodávali sedačky, které se nejen umí hýbat (nahoru dolů, doleva i doprava), ale také umí chrlit vodu, linou se z nich vůně (no, dobrá, spíše smrady - takový zlatý úhoř, to je panečku potěšení smyslů). A to pořád není všechno, naše sedačky vás umí dloubnout do zad, posvítí vám několika barvami do očí, za ušima mají malé repráky a jsou celé z oceli a kůže. Jak by řekl můj oblíbený klasik - je to pumpernikl zboží!

To sou celý voni

Naše sedačky!

Satelitní pohled - takových sekcí je tam osm. 


A sedaček je fakt hodně - jsou to sady tří a čtyřsedaček, do kterých se ve finále bude moci usadit přes tisíc šikmookých ďáblíků najednou. A tohle množství materiálu oživit, to už chce kus chlapa. My nakonec museli na cestu vyrazit z firmy dva. Abychom vdechli těmto zařízením život, podobně jako mistr Hanuš pražskému orloji, skejsli jsme celý jeden měsíc přesně napůl cesty mezi Hongkongem a Macaem.



ZÁBAVNÍ PARK

Kino je umístěno v přenádherně vyumělkovaném parku, který je něčím mezi zoologickou zahradou v Troji a Matějskou poutí. Pokud máte rádi plastové napodobeniny čehokoli, budete v ráji. Pokud jste fandové do reproduktorů, které vám celý den vyhrávají optimistické a veselé (zřejmě - neb jsou v čínštině) písně, je tohle území přesně pro vás. A když vás dokáže potěšit, že na vás každý druhý hejhula povykuje: "Helou - havárjů!" (včetně toho vykřičníku na konci, protože oni se neptají, oni vám to oznamují), hned si požádejte o vízum. 

Ale pokud jste normální čecháček, který má rád obyčejné lesy, louky, ticho a mlhy jen po ránu, zůstaňte kde jste. Trpěli byste jako... no, trpěli byste jako Vítek a Míra v Číně. Tak teď se mrkněte, jak ten park vypadá...


Vyplastovaný vchod - je vystavěn na "WOW EFEKT" - opravdu zůstanete stát s votevřenou hubou a koukáte na ryby, které jsou promítané na střechu zespoda.
Chlapci od Žluté řeky to s útokem na první signální umí dobře.

Projdete gigasuper vchod a můžete meditovat v téměř zenové zahrádce. (Dobrá, v Číně je to čchanová zahrádka.)
Co na tom, že některé kameny jsou laminátové a stejně jako je z plastu ta dřevěná lampa v popředí a provaz, který je na ní navinutý.


Za zahrádkou je jezírko (s umělou sopkou) a za jezírkem asi šedesátimetrová rybička, takto ozdoba největšího akvária na světě.
V Číně totiž momentálně frčí jenom ty největší věci na světě. Mají tu největší akvárium, největšího žraloka a taky největší bordel. Ale o tom se nemluví.


A z duhé strany jezírka je největší hotel s největšími tučňáky na světě a před ním největší 5D kino.


Takhle vypadá kino zblízka...


A tady propracovaný detail vkusně řešené fasády ve stylu vrcholného kýčialismu.
Slabším povahám po padesátém shlédnutí tohoto skvostu světové architektury kape slina z nervózně se chvějícího koutku úst.
Uvnitř kina létá v pětidimenzionálním prostoru tahle skulptůra o rozpětí asi pět metrů.
Papouch mrká, posádka mává. A všichni se smějeme, protože jsme šťastní!

Jak jsem již zmínil výše park není jen Matějská pouť non plus ultra, ale je to také zoologická zahrada. A děje se tam spousta věcí. Můžete se vyfotit s pravým Konfuciem, zatancovat si s ruským muzikantem, projít se amazonským pralesem, podívat se do Arktidy, zaplavat si s delfíny (pokud jste jejich cvičitel), prostě užít spoustu zábavy. A bez ironie - to největší akvárko na světě je vážně veliké a vážně úchvatné. A když v něm vidíte jak odvážný krmič láduje ohromné rejnoky rybí potravou, přičemž nad nimi bez většího zájmu proplouvají pětimetroví žraloci, tají se vám dech. Ti žraloci jsou prý býložraví. Prý. Otázka je, jestli o tomhle faktu ví i oni? Shrnuto - akvárium je úžasné.  


Podvodní tunel. Bezva vynález.

Pro změnu úplně mrňavý výsek vodního života.

Mámo, koukej žralok!



Kámoš. K delfínům jsem se po obědě chodil uklidňovat.
To jsou opravdicky léčivá zvířata.
 

Nudíte se? Nestačí vám medvídek mýval? Uvažte se k vagónku a nechte se řádně přetížit.
Starosti - a možná nejen je - pak snadno hodíte za hlavu.

Amazonský prales s nálezem reliéfu z doby plastolitové.

Ty tunely mě vážně baví!

Kdo nedá tu šílenou dráhu o pár obrázků výš, ten jistě vydrží vodní šplouch pod Mroží skálou.

Pláštěnky a sušák celého těla zdarma. Fakt. Za touhle atrakcí je budka, kde vás to samo vyfénuje.

Ruskája kapjéla. Ta zapjéla každou hodinu.
Vždy tu samou sadu šesti songů a pak odpochodovali do zákulisí.
To celé den za dnem, ve stejné režii a stejné choreografii.
Šílené.

Jednou za týden, nebo tak nějak parkem projde čínská variace na karnevalový průvod v Riu.
Bohužel krásné holky jsou nahrazeny umělohmotnými obludami a kvalita hudebního doprovodu je též tristní.
 


No tak ještě jeden krasavec. To jsem si nemohl odpustit, protože delfínů není nikdy dost!

Před umělou sopkou a umělým žralokem vystupují umělci na vodních skůtrech.
Davy kolem šílí...

Umělohmotný rozcestník po umělohmotném parku.
Šipku s cedulkou "Domů" jsem hledal celý ten měsíc marně.
 

Běluhy.
Tváří se zvláštně tajemně.
Kdo ví, co i o tom všem myslí.

Pohled ze střechy kina na vstup do parku.
Po laguně jezdí opravdická loď s opravdickými pozičními světly. Na koho svítí, to nevím.


ŘÍŠE STŘEDU

Čína = země duchovních pokladů, kde se narodil zenový budhismus, čajová kultura... 

Hmm, také jsem odjížděl s hlavou plnou ideálů, že třeba tam dojdu osvícení, poznám pravou Východní moudrost a bůhví, co ještě. No, osvícen jsem byl maximálně od pouličních lamp a Východní moudrost je momentálně zřejmě někde na dovolené. 

Tady teď vše jede pod heslem: "Nejlepší nápad na světě je napodobit západní kulturu a pokud možno všechno třikrát zvětšit," neboť imperativem doby je "čím víc, tím líp."

I přesto všechno jsme si párkrát osahali, jak to v Číně chodí a pokud můžu mluvit sám za sebe - jsem rád, že jsem jihočech. 


Nojo, červená, hvězdy...



Místňáci jsou machři přes oříšky.
Jenom kdyby je nechávali křupavé, místo toho aby je vařili ve vodě od nádobí.

Tohle je pěkné, to se musí uznat.

Nový rok je za rohem.

Restaurace spíše jedničková.

Tahle už je dejme tomu druhá cenová skupina


A zde již míříme do trojky.


Země, která dala světu čajovou kulturu nyní servíruje božský nápoj poblíž plastových kýblů s pomejemi.


Appple-Samsungstore. Setkání konkurentů pod jednou střechou.

Oltářík u vstupu...

...do Lego restaurace (oltářík je vpravo u dveří).
Uvnitř vidíte čínskou kopii ruské kopie německého motocyklu.


Jablka s nápisem: "Kupsimě"
Želvu v supermarketu vedle vepřového viděti - špatné sny míti!
(Želvičky jsou zatím živé)

Průvod draků v obchodním centru.
Tradice si podává ruku s modernou.

Chmýřovník Tungský.
Nebo tak něco.

Kromě toho, že tahle Fabie má evidentně českokrumlovskou značku mě zaujal jiný fakt.
Úplně stejné čtyři čínské znaky jako jsou vlevo, jsem nacházel na Volkswagenech.
Dotázal jsem se čínské překladatelky do angličtiny, co ten nápis znamená. Nevěděla.
Poprosil jsem jí, aby mi ho přečetla a ona spustila: "Das Auto".
Hochdeutsch u jihočínského moře s kantonským přízvukem zněla báječně.
 

Druhá variace na stejné téma.
Zde je nápis ovšem zjevný...
Ano, je to Coca-Cola.



TECHNIKÁLIE

Upozornění: tuhle kapitolku mohou s klidem přeskočit všechny čtenářky, a pokud nejste ani trochu technický typ, sejdeme se zase všichni společně u kapitoly Tradiční park.

Téma, kterého se tento oddíl týká, bylo mi zdrojem největšího utrpení. Ne, nejsem na techniku nějak extrémně vysazen, ale přeci jen, co je moc, to je moc. Když jsme na ulici potkali ukázku toho, jak jsou zde svařeny díly nějakého zdvihacího zařízení, zvolal kolega: "TY VOLE! A tímhle my jezdíme do třináctého patra! Budu chodit pěšky." Není divu, že když se zde svařuje na chodníku, dopadají svary tak, jak dopadají. 

Musím říct, že moje ostražitost k visačkám Made in China po tomto výletu poněkud vzrostla.


Vítejte v naší společnosti. Vyrábíme ocelové konstrukce podle požadavků zákazníků.
Jenom pokud u nás zaparkuje auto, jsou naše výrobky o trochu menší.

Stavební ocelová konstrukce provedená podle ČN 1090 díl 2.
(ČN = Čínská norma. Bohužel část normy se zřejmě ztratila v překladu.)
 

Sakryš, trubka nám šéfe nevyšla do díry.
Co to meleš? Prostě jí zařízni, vohni a nacpi, kam je třeba.
A pak to nějak přetři.

Bí kreful ov dhe steps, neboli PPZOR NA SCHODY. 

Ulomený dveře? O čem mluvíš, kdyby byly ulomený, tak by ležely na zemi.
A hurá po dálnici stovkou....

Esence Číny - proč řezat dlaždičku, když krytka může sedět nakřivo?
Stejně si jí nejspíš nikdo nevšimne.

Tenhle stroj, ten je na čínské poměry vlastně v cajku.







TRADIČNÍ PARK
Jediné místo, kde se mi líbilo byl tradiční park, který se nacházel naproti přes ulici. Konečně prostředí téměř  bez plastů a odpadků.

Byl jsem v něm asi 4x - vždy placený vstup. Je v něm totiž ukryta keška, ale bohužel, což jsem zjistil až po korespondenci s jejím vlastníkem (který se ovšem odstěhoval a jezdí do Zhuhai asi jednou za rok), je keška v momentálně nepřístupné části parku. Jelikož mi GPSka moc nefungovala, stihl jsem za ty čtyři návštěvy rukama propátrat úplně všechny kouty, úkryty za kameny, na střechách i nory prapodivných zvířátek zde žijících. Jedno mi málem ukouslo ruku, ale co bych pro geokešky neudělal, že?!

Vstup do parku

Kameny stráží banda opic.

Tady je zhruba napsáno:
"Vítej cizinče z Čech. Co hledáš, zde nenalezneš."
Bohužel nápis jsem si přeložil pozdě.
 

Čínský drak leze z vody.

Osm Nesmrtelných.

Země, kde na Nový rok mají jaro.

The Bambus Original©

Tajemné schody do Nikam.

Novoroční procházka.

Za koho hrajou tihle borci se mi nepodařilo zjistit.

Cizí turisti házej' do vody peníze. Tak my taky.
Papírový jsou větší = budou lepší!

Bódhidharma těsně před tím, než vynalezl čaj.
Prasečí nožka mu jistě udělá mnoho radosti.

A nedokouřená cigareta? Cesta do Nirvány... 



TAKHLE JSME SI ŽILI

Jak na nás působila Čína v každodenním životě? Kromě prachu, špíny, troubících kropicích vozů (jezdily pochopitelně i v dešti, proč by taky ne?) nabízela cestovatelům, kteří jsou celý den v práci nemnoho povyražení.

Na dotaz: "Kam si máme vyrazit v den volna?", jsme byli opakovaně posíláni do nového obchodního centra. Což byl opravdu bonbónek pro držitele vytříbeného vkusu. Koukat se na Číňany, jak se koukají na předražené obchody plné západních značek, to už chce kus chlapa. Já to vydržel asi hodinu.

Čili ohledně "normální" Číny vlastně nemůžu sloužit.



Výhled z okna ve výjimečně smoguprostý den.

Špionážní foto - toto je objekt ČLA (Čínské lidové armády).
Kdo najde dvacet tanků? Jsou tam.

Naše ghetto pro cizince zevnitř. Tráva učesaná, stromy sestříhané.


A tentýž objekt zvenčí.
Tady neplatí navrch huj, vespod fuj, ale místní varianta: "Uvnitř huj, zvenku fuj."

Boty paní sousedky.
To jsem prostě vyfotit musel, i když hrozilo, že mě zatknou pro téměřsexuální obtěžování.




ČLOVĚKOVÉ


Lidí jsem potkal v Číně fakt hodně. Není divu, že? Z té jeden a čtvrt miliardy, co jich je jsem jich musel vidět tak půlku. Fakt, nekecám. V parku na mě pořád někdo pokřikoval, zdravil mě, až mi Míra začal říkat, že už mě zná celá Čína (no byl jsem tam nejvyšší běloch, tak není divu, že to na mě zkoušeli.) Nicméně v práci jsme byli hodně mezinárodní (viz foto) a bylo fajn tu spoustu lidí poznat. 

Nikdy asi nezapomenu na Spidera, který mě učil v jazyce Zulu říkat "Jak se máš" - zní to jako "Sauwana". Jeho kamaráda Musu jsme zase učili česky a musím říct, že černoch pobíhající po čínském kině a volající do všech koutů "Kurvapráceserunato!", no to byl pohled za všechny prachy!

Do panteonu šílených osob, které mi málem pozměnily život jistě patří paní Ling. Naše řidička. Ještě teď se otřesu, když si vzpomenu, jak s námi řezala zatáčky, vymetala všechny pruhy (i ty v protisměru), valila po městě skoro devadesátkou a to všechno jenom proto, abychom byli v práci ne za obvyklých třicet minut, ale dejme tomu už za dvacet devět minutek. Že při tom přejela několik psů a koček, urazila pár pangejtů, rozbořila sklepní parkoviště a ulomila kliku od svého fungl nového Peugeotu, to nevadí. Hlavně být v cíli co nejdřív. Ovšem v jejím voze jsem měl zvláštní postavení. Prokázal jsem totiž nejvíc odvahy a tak do sedadla smrti jsem byl vždy usazen já. Ostatní na to náturu neměli. 

Samozřejmě jsem si zlepšoval i čínštinu, výslovnost obou slov (díky a dobrý den) jsem opět výrazně zlepšil, ovšem zbylá slůvka mi moc nefungují. Asi mám moc silný kantonský přízvuk, nebo co. Nejdelší debaty v čínštině jsem ovšem vedl s kouzelným dědou, který měl pod palce veřejné toalety hned u kina. Vypadal, že má asi něco společného s Chan Šanem, nebo spíš s jeho veselým druhem Š-Te. O něm napsal Kerouac, že to byl "velkej srandista, jehož práce spočívala v zametání kláštera rýžovým koštětem. Š'Te byl taky básník, ale většinou si to ani nepsal." A ten děda na WC byl taky takový. Pořád úsměv ve tváři, pokaždé jsme se obřadně uvítali otázkou: "Jak se máte?" (Nihaoma?) a pak se naše povídání poněkud rozdvojilo. Já česky: "Dneska je krásně, co?" a na to mi odpověděl něco on. Ukázal taky jako já na oblohu, takže mi rozuměl a popovídali jsme si vždycky báječně. Ani nevím, jak se jmenoval...

Náhodně pořízené foto z kina. Národnost osob zleva:
Angličan, Číňanka, Jihoafričan, Rakušan a Američan s trvalým pobytem v Kanadě, který poslední rok a půl je nonstop v Číně. Za aparátem Čech...
 

Spider a tipíko motočikleta číňanésa - jiné motorky v Číně téměř nemožno vidět. Je to stopětadváca, barvy standardní. Mění se jen nápisy na nádrži. Viděl jsem dokonce značku Isuzuki.  


Musův česko-anlglický slovníček.
Zapisuje si české výrazy v anglické výslovnosti. A vyslovoval excelentně! Zkuste si to sami.



NAKONEC MÓŘE A DOMŮ!


Slíbil jsem mořský kajak - tady máte rovnou dva a debly k tomu. Bohužel odpočívají před "mořárnou", tedy restaurací nabízející mořské plody, coby dekorace. Že jsem si na moři nesjel, to není divu. Jihočínské moře je v zálivu u Čuhai kalně hnědé, voda je tak špinavá, že se líně převaluje jako UHO servírovaná ve školní jídelně a je naprosto stejně lákavá. Prostě nic. 

A tak nám jednou ve středu v "západní" restauraci nalili (o čepování vůbec nemůže býti řeči) pivo takovým způsobem, že jsme si řekli: "A dost!", a s kufry již sbalenými podobně jako Gretchen, vzali kramle a vrátili se celí šťastní domů.

Asi se teď ptáte: "No a líbilo se ti tam? Chtěl by ses tam vrátit?" Nevím, možná mi Čína prostě nějak nesedla (byl jsem tam podruhé s podobnými pocity), možná jsem prostě vstal levou nohou napřed (ovšem třicetkrát za sebou v řadě), anebo tam nejspíš prostě nepatřím. Pro mě tahle země prostě není. Zkuste si to sami a uvidíte!


Kajaky!!!! Jdeme na vodu?

Tak jedině, kdyby tady nějaká voda byla. Tahle omáčka, to je jihočínské moře.


A tyhle - hm - jak se to jen řekne slušně - tyhle čůránky, to má být pivo!
Balíme a hajdy dom!