pondělí 10. února 2014

Letní Slapy v únoru

Letošní zima je první, která nezaskočila silničáře. O to větší překvapení ale nachystala seakajakářům. A nám jihočechům zatopila hned nadvakrát - Lipno je tak nějak zamrzlé, ale jinak je hnusně teplo. Takže ačkoli jsme se jako každý rok těšili na slavnou akci Zimní Slapy (kde jsme předloni, pokud se nepletu, zažili i teploty pod mínus dvaceti), tentokrát to stálo za starou belu.


U Taterů, tam je veselo!

Ale pěkně popořádku. Slapy začínají kde? Slapy začínají v dávné historii. Ano, kdo přijede v pátek, má možnost vrátit se do dob šerifa Jacka Aspirina a navštívit strašlivej payzl z dob první republiky, takto hostinec u Taterů. Bože, to je ale hospoda! Ta atmosféra! Za vše musím zmínit cedulku, které jsem si loni nevšiml - je přibitá na plůtek hned vedle vchodu a stojí na ní: Tady končí území EU! A není to nějaká svévolná buzerace hostů, naopak! Tahle cedulka má jistě za úkol chránit nebohé kontrolory, kteří by chtěli prozkoumat, jak si pan Tater vede s instalací spořivých žárovek, nebo jak to asi tak má v kuchyni s hygienou. Toho kontrolora, či jak by se tady mělo říkat astrachána, by zhruba metr od dveří jistojistě trefil šlak.


Málem jsem zapomněl - pro znalce tu mají i víno!

To my si to užíváme jinak! K večeři si můžeme dát co chceme, pokud ovšem máme chuť na polívku, guláš a pivo. A protože jsme gurmáni, a protože nás pan Tater má rád, tak kdo nezlobí, může dostat dokonce rum, nebo - považte - i zelenou. Geniální hospoda.

Pěkná účtenka. Ještě ji mám schovanou.
Díky kajakářskému mistru nade všechny, panu Radimu Sládkovi z Hradce však naše exkurze do dob trampských nekončí v lokále. Pokračujeme do útulného stařičkého srubu na břehu Štěchovic. Tady máme slíbené nocování z pátka na sobotu. A protože naše spojené jiho-východočeské armády mají doma zaracha, je to tentokrát pro nás i noc poslední. Ale komu by to vadilo? Na zdech visí spousty placek, camrátek, sem tam kytara, vozembouch a zbraně pochybného původu a účelu. Prostě trampská klasika.

Nedočkavé Evička a Pavla byly na vodě hodně rychle.

V sobotu sraz je hrázi Slapské přehrady. A zase jako každoročně mraky kajakářů. Letos Petr Křívánků, duchovní otec a organizátor akce, napočítal celých 32 lodí (a to nevím, jestli počítal žlutou skládačku, která se mihla na startu a hned zmizela někde v dáli.) Tady začíná masová akce. Což je pravda doslova. Moc vegetariánů se mezi českými seakajakáři nepohybuje. A tak už chvilku po startu voní z komor lodí všelijaké bůčky, pršuty, buřty a kdo ví co ještě.


To sou mi návaly!

A proč jsme byli zaskočeni zimou? Protože vůbec nebyla. Ptáci křičeli, jako kdyby byl duben, na slunci muselo být kolem 15 °C a suché obleky si většina těch, co si je oblekli, brala jen protože se to na Zimních Slapech jaksi taksi sluší. Nebýt tradice, dalo se stejně dobře jet v plavkách. No, dobře, v plavkách a čepici, přeci jen trochu foukal vítr.

Krása!

S hlavním pelotonem jsme dojeli k Živohošťskému mostu a tam jsme se se všemi rozloučili. V tu chvíli nám vítr začal foukat do zad a musím říct, že zpáteční jízda po liduprázdné prosluněné přehradě byla absolutně nádherná. Ale co se dá dělat, zazvonil zvonec a výletu je konec. Ještě jsme si odlovili "Seakajakářskou" kešku a pak už jen večeře v Letech a domů. 

Už aby to Lipno zase rozmrzlo!

Radim pozoruje UFOmrak.