neděle 25. října 2015

Vltava - DOKONČENO!

Je to tady - dne 24. 10. 2015 jsem dorazil poslední úsek Vltavy od vzdutí Lipna po soutok s Labem, který jsem ještě neměl projetý s pádlem v ruce. Ale popořadě.

Podzim na vodě


Ondra Nikl pořádá na podzim seakayakářský filmový festival, což je velmi vznešený název pro posezóní setkání kajakářů, spojené jednak s lehkým pádlováním a hlavně těžkým promítáním fotek a filmů z cest, které se toho roku urodily.


Lukáš zatím trénující "nasucho"

 A tak jsme spolu s Lukášem v sobotu ráno sbalili svých "seděm slivák" (neboli pět švestek) a vyrazili jsme ku Praze. Už jízda Lukáše nadchla. Zastávka na pumpě, spojená s konzumací kakala a čokolády, to je pro něj ideální náplň dne.

V Braníku, kde se akce konala, jsme si v překrásném podzimním dni postupně popovídali se spoustou kamarádů a pak nám Ondra ukázal svoje nové lodě (singl i debl). Nejsou to bůhvíjaké krásky, ale mají dvě velké výhody - jsou řekl bych až odporně levné a navíc jsou bezvadně lehké. Debl hodím na střechu auta jedna dvě, a tak teď mám o čem přemýšlet!

"Niklovka" - levný kajak pro začátečníky



Pak přijel na kánoi Chobotnice, tedy kluk, který staví dřevěné lodě a hned musel Lukáš na vodu. Nejprve s Chobotnicí, pak se mnou. Na kánoi je pro děti štokrle (podle majitele je tato loď C 1,5) a tak jízda byla pro Lukáše náramná. 

Lukáš a Chobotnice

V kopci srub, na vodě cedrová kánoe - řekli byste, že tohle je foceno v Praze?

Cedrofka


Po teplém obědě jsme konečně vysomrovali kajaky (kánoe je pěkná, ale kajak je kajak) a spolu s Dušanem vyrazili směrem po proudu, k Císařské Louce. A právě tohle byl poslední vltavský úsek, na kterém jsem ještě nepádloval. Lukáše nejvíc zaujala loď říční policie. Neustále teď řeší, kdo a kdy musí do vězení, proto ho myšlenka vězení pod vodou dost zajímala. Ale odpoledne bylo krásně, voda kolébala a v tu chvíli náš malý eskimák usnul.



Jedem táto, jedem.

Tahle loď prostě sluší všem!

Pirátská úprava

Niklovka v deblu - to se mi líbí!


Proto následoval návrat. Pochopitelně byla Lukášovi zima a něco takového, jako je uklízení lodí, ho absolutně netankovalo, proto chytil za ruku úplně cizího strejdu (v životě jsem ho neviděl) a řekl mu, že ho musí odvézt do hostince, kde se promítají obrázky. Strejda řekl: "Tak jo!" a já jen tiše zadoufal, že patří k vodákům.   

Po půlhodině jsem Lukyho našel ve třetí řadě, jak s naprostým soustředěním poslouchá Ondrovo vyprávění o Špicberkách. Vydržel ještě chvilku, pak mi řekl, že budeme muset obstarat pušku na lední medvědy a noční Prahou jsme vyrazili domů. 

Dobrou noc!

Cestu si užil ještě víc, obložil jsem ho v autě spacákem a vydržel si povídat až domů! Bylo to bezvadné a už se oba těšíme, až zas někam vyrazíme!

pátek 2. října 2015

Máš cyklistickou duši?


Perfektní příprava = základ úspěšné výpravy

Na prodloužený víkend konce září 2015 jsme si nachystali malou náplast za všechny neuskutečněné plány tohoto roku. A že jich bylo. Zdá se, jakoby čilý rodinný život měl nějaký neblahý vliv na počet uskutečněných akcí, o počtu upádlovaných kilometrů nemluvě. Ovšem bližšímu zkoumání v této věci se zatím věnovat nebudu. Nemám na to čas.

Když jsme se jakžtakž usnesli, kdy a kdo pojede, zbývalo jediné - vymyslet kam. To ovšem není vůbec žádný problém. Strategické umístění klubovny GK v srdci Jižních Čech umožňuje stejně rychlý přesun jak na jih, tak na sever. Takže jsme destinaci nechali na Vesmíru. Na mostě v Boršově jsme nakonec řekli, že zatočíme doleva a vyrazili na sever.

To, že jsme se do auta poskládali přesně podle plánu, tj. o tři hodiny později, než jsme měli domluveno, bylo, jak se později ukázalo, naprosto brilantní a strategické rozhodnutí. Navíc jsem jej trochu podpořil zapomenutou karimatkou, pro kterou jsem se musel vrátit. Díky tomu jsme centrum Prahy projeli kolem 23:00 a Berlín dlouho po půlnoci. Nezdržovaly nás žádné zácpy a na Rujánu jsme tak přijeli v půl šesté ráno. Úplně vyčerpaní, což byla také součást plánu, jsme si ustlali kousek od moře a spali až do devíti.

Zbylé části přípravy - vybavení a psychické vyladění byly taktéž víc než stoprocentní. Například naše mapa, původně měla být podrobná nautická záležitost o rozměru třech listů A3. Nakonec jsem ucouvl na vlastní řešení - předpovědní mapu, kombinovanou s kalendářem a kilometráží (navíc elegantně zalaminovanou, takže její růžky skvěle čistí mezizubní prostory). Fungovala perfektně a tak jsme 4 dny jezdili výhradně po větru (červené šipky).

Též ostatní členové výpravy splnili, co měli. Jídlo bylo vychytané a zásoby alkoholu nám vyšly s přesností 0,15 l a o psychice naší skupinky netřeba pochybovat. Jediné, co mohlo mást bylo standardní prohlášení: "My jsme z Chebu." Což byste pochopili, pokud byste s námi alespoň 10 minut pádlovali.


Mapa, předpověď, kalendář a kilometráž v jednom.
(c) VPJ



Na rozjetí jsme měli vlny asi půlkrávové.

Plachetnici první den viděti = štěstí na počasí míti.
A pokud ji nevidíte, jako my, mám pro vás řešení o 8 fotek dál.

Markýz a Zdenda.

Kompletní tým: Zdenda, Evička, Markýz a autor fota (v tuto chvíli neviditelný).

Zdenda projel kolem podivného předmětu neznámé funkce.

Vzápětí se předmět vynořil. Obsahoval několik znuděných turistů.
Řešíme, co se stane, když zapomenou zavřít okna.
Je to jasné - uklízečka pak má pěknou pakárnu, když utírá podlahu. 

Když polevil vítr...

...přišel soumrak a po něm...
...tma.

Fotka tzv. obýváková.
Kdo byl někdy v klubovně GK jistě pochopí.


Když si nejste jistí, že první den uvidíte na moři plachetnici (=záruku šťastné plavby), přivezte si svoji.

Moře kolem Rujány doslova přetéká počtem ryb.
My je ale nechali žít!
Všechny.

Počasí, povětří a nebe

Jak je z fotek dobře patrné, počasí nám přálo. Teplota sice nebyla nejvyšší, ale i přes akutní omrzlinový stav jsme se někteří opakovaně koupali. Na druhou stranu, někteří se koupali na pokračování. Tak si například Evička jeden večer umyla hlavu, další večer levou ruku a tak to pokračovalo. Prý je voda dost studená na to, aby tam lezla najednou. Holt, jsme z Chebu.

Kromě slunce, vln, modrého nebe a moře nás pronásledovaly zvláštní a neskutečně tvarované mraky. Předpověď selhala jen jednou, tuším v sobotu večer, kdy jsme s Markýzem rokovali pod hvězdami (stan nevozíme!) a náhle oblohu zakryl jeden z těch podivných mraků. Ve chvíli kdy zakryl těsně předúplňkový Měsíc, z něj k našemu zděšení, dokonce začalo pršet. Dost na to, aby Markýz zalezl do žďáráku: "Je třeba ho otestovat!", prohlásil jeho majitel a málo na to, aby to spící Zdenda a Evička vůbec zaregistrovali. Já zaujal neutrální postoj, to znamená, že jsem pečlivě promýšlel veškeré kroky potřebné k zachování sucha a tepla celé skupiny tak dlouho, až mrak a s ním i déšť zmizeli za obzorem.  

Vrcholem podívané, kterou nám poskytla firma Obloha & Vesmír Ltd., bylo pondělní zatmění Měsíce. Noviny již nějakou dobu hlásaly, že bude superúplněk a ještě nejlepší zatmění, co kdy bylo. Nebo takňák. Večer jsme tedy pozorovali z vody západ Slunce do moře a na druhé straně východ Měsíce v úplňku. Samo o sobě podívaná za všechny prachy.

Pak jsme si nastavili budíky (pravověrní Chebáci v hlavě, já v mobilu) a spali jsme do tří do noci. A pak to začalo. Podívaná opravdu nevídaná. Měsíc svítil tak, že se téměř dalo číst a bylo vidět jen asi 10 hvězd. Náhle na něj padl stín, který rychle postupoval. Kohouti kokrhali, krávy bučely (no dobrá, skoro...), a najednou byla tma a tisíce hvězd. Jako třešnička začaly hvězdy padat. Takové rojení jsem snad ještě neviděl. No, a k ránu západ Měsíce a vzápětí východ Slunce. Nezapomenutelná noc!


Východ. Luxusní, jako každý den.

Nocoviště pro schonen Leben.

Málem mi sežrala šprajdu, potvora jedna veliká.

Pavouk Čenda (pro Lukáše)

Toto není mayská pyramida, to je ukázka vkusné nacistické architektury poblíže Prory.

S tímhle trajektem jsme si následující den téměř potykali.

Už někdo zjistil, k čemu ta bóje je?

Břehy a lidi

Od NDR jsme toho moc nečekali a snad právě proto jsme byli opět potěšeni. Ačkoli jsem již jednou Rujánu objížděl, vzhledem k mé ubohé paměti není divu, že jsem na všechno koukal, jako bych to viděl poprvé.

Nebo to bylo možná dané světelnými podmínkami a poklidnou náladou ve skupině? Nevím. Kupříkladu bílé útesy Jasmundské jsme prohlíželi mnohem víc zblízka. Navíc díky tomu, že Evička byla právě u útesů "moc spokojená", jsem se výborně pocvičil v odhadování výšky. Proběhlo to takto:

"Vítku, jak je ten útes asi vysokej? Já jsem moc spokojená!"
"Evi, nevím. Tipuju tak 40 metrů."
"Blbost, to je málo. Ty jsou mnohem vyšší. Já jsem totiž moc spokojená."
"Aha, tak dejme tomu šedesát metrů?"
"Ty jsi spadl z višně? Tak vysoký? Já jsem nějaká spokojená"

A tak to šlo dál a dál...

Dle webu by mohly mít kolem 120 m. Můj návrh na to, že příště vezmu laserové měřidlo neprošel. Zdenda prohlásil, že "nemusíme všechno vědět!" Tím moje pokusy o exaktní vědu vzaly za své a vrátil jsem se do Chebu.

Dalším úkazem Rujánským, je pochopitelně Prora. Děsivý nacistický panelák z cihel, který měří asi dvacet kilometrů. Nebo dva, my máme přesnost zakázanou. Každopádně má asi šest pater a vypadá jak z hororu. Podle mě slovo Prora vzniklo při jeho tvorbě. Znamená to totiž PROtáhni RAději ten PROJEKT. Vypadá, jako kdyby někdo nakreslil obyčejný dům, dal ho do kopírky a sedl si na tlačítko, seděl na něm dva dny a pak vše poslepoval dohromady. A Markýz trefně poznamenal: "Asi měli tenkrát za dobře beton!", takže stavěli a stavěli. Ovšem spaní je u něj dobré.

Stejně jako jsou u něj dobří lidé. Přesto, že jsme nocovali na pláži, což asi soudruhům z NDR nedělá úplně radost, většina lidí nás srdečně zdravila a přála šťastnou cestu. Jeden chlapík nás sice posílal do Norska, ale to byla výjimka. Jiný nám například místo pozdravu sdělil: "Máte to dobrý, chlapci a děvčata, počasí vydrží ještě dva dny." A měl pravdu.  


Křídové útesy Jasmundské.

Dobrá nálada, u Evičky navíc...

...doprovázená zvýšenou zvědavostí.

A jedeme zase do setmění.

Karibik pro otužilé.
Teplota vzduchu asi 12° C, pocitových -3 °C.

Celá Rujána je z písku.
S výjimkou jedné asi 5 km dlouhé pláže.
My si ji vybrali k přenocování.

Útulné spaní. Jako z Ikea.

Přes tohle minové pole vyrážíme na vodu.

Když se člověk trochu ohnul, už ani nebyl mezi vlnami vidět.
Tak musely mít přes metr.
Nutno dodat, že Evička má po téhle akci nárok tak na třiapůl hvězdy BCU.

Přišla otočka a cesta zpět.

Jasmund podruhé a pozpátku.

Vybíráme párty místo.

Slušnej oddíl, to GéKá!

A zase u zdi.

Konečně všichni dohromady.

Vítej poslední dni.

Já už chci zase pádlovat.

Lodě

Provoz na vodě byl značný. Jednomu pošukovi na vodním skútru jsme zachránili divokou gestikulací nějakou součást lodě, co mu upadla a dobrá karma, kterou jsme si tím vytvořili nám později zachránila holé životy.

Při návratu od Sassnitz k Proře jsme míjelo New Mukran. Tedy místo, odkud vyjíždějí trajekty do Trelleborgu. Dlouho dopředu jsem s obavami hleděl na stojící trajekt. A když jsme se po vyčerpávající plavbě dostali k ústí tohoto přístavu, objevil se nad komínem trajektu takový černý obláček. "To trvá dlouho, než zahřejí motory", utěšovali jsme se asi deset minut.

Pak už na utěšování nebyl čas. Trajekt vyplul. Marně jsme dumali, jak velkou zatáčku je schopen vybrat a zda máme couvnout, nebo jet vpřed. Musím říct, že chvíle, kdy jste přesně v ose lodě, pár metrů před její ohromnou přídí, nepatří k těm nejpříjemnějším momentům na moři. No, potykali jsme s kapitánem, opsali si číslo na jeho mobil z vizitky, kterou měl na stolku, lodníci z trajektu hodili lano na maják na břehu a loď otočili takříkajíc "přes ručku" a vše dobře dopadlo. Děsivý moment. Ale přežili jsme a trajekt taky neztroskotal.

Další menší lodě, které jezdí mezi Binzem a Sasstnitz už nás po tomto setkání nemohly rozhodit a tak jsme provoz na moři pozorovali s mnohem větším klidem, včetně plachetnice obsazené partou opilých Germánů. 

A jen tak pro pořádek připomínám některým členům výpravy, že slibovali, že přes zimu udělají údržbu kajaků!!


Velkorysé rybáře ryby milují.

Zdendo, udělej selfíčko celé skupiny...

povedlo se. Ale nadvakrát.

Evička to nechce ani vidět.

Piknik.

Ty hrnky na kafe, to je pecka.



Měli jsme fakt parádně.

Poslední západ slunce.

Kajakářsko-fotografické porno - lodě, moře a západ slunce.

Superměsíc v úplňku před zatměním. 

Ahoj moře

Posádka

Sestava, celá z Chebu, byla asi tím nejlepším, co nás mohlo na cestě potkat. Neustálé intelektuální vzepětí (Víte, jak se říká prodlužovačce k aku vrtačce? Vrtačka!), družný kamarádský duch (Proč tam jede? Tam já nejedu!) a pohoda udělala z téhle výpravy jeden ze skvostů na náhrdelníku letošních výprav. 

Abych řekl pravdu, už bych tam zase vyrazil! Zbývá nám přece ta Arkona!


Jeli jsme zespodu na sever a zpět.
120 km.