středa 28. května 2014

Výprava Budvar-Bráník neboli "eště šedesát"

Protože nám na letošek nějak vypadla větší akce, rozhodli jsme se s Radimem, že se trochu projedeme alespoň doma. A za nejdelší souvislou hladinu jsme prohlásili vltavskou kaskádu. Proto jsme se dohodli, že pojedeme výpravu Budvar-Bráník. Jak se dozvíte dále, ani jedno z těchto piv jsme neochutnali. Ale cesta to byla náramná. A že nejsme škrti, rádi vám vyzradíme několik cenných tipů, které by se vám mohly, v případě, že byste si taky chtěli trochu smočit pádlo, hodit. Tady jsou.
  


Poslední chvilka před vyplutím.
České Vrbné, ČB.
Foto: Radim Sládek

Tip č. 1: Přemýšlejte.
V první řadě si celý plán dobře promyslete. Za stolem v kanceláři těch 175 kilometrů tak strašně nevypadá. Ale uprostřed Slapů náhle získá váš pohled na pádlování obecně - a přehradách zvlášť, úplně novou perspektivu. Nejsnáze by se dala popsat slovy: "Tak na tohle se můžu vykašlat." (Poslední slovo prosím zaměňte za jadrnější výrazivo, nepoužitelné mezi slušnějšími lidmi.) A kamarádovo útěšné: "Dneska už dáme jenom šedesát", míněno kilometrů, věc nijak nevylepšuje.

Idylka na Hluboké. Zatím se usmíváme.

Tip č. 2: Parťák
Pokud vás tip č. 1 neodradil, jste skutečně bláhoví. Fakt, opravdu a skutečně vás tohle rozhodnutí bude bolet. Ale to je vaše věc. Když už do toho jdete, pečlivě vybírejte, s kým se na cestu, vedoucí po samém okraji pekla, vydáte. Kupříkladu já to měl jednoduché, jel jsem s Radimem. Ale když pomyslím, že chudák Radim musel jet se mnou... No, nakonec to taky přežil. 

Jez u Týna. Právě jsme minuli pána, co chytil verlibu.

Tip č. 3: Kolejda
Na tuhle cestu bez koleček nejezděte. My je sice nakonec použili jen dvakrát (na hrázi Hněvkovic a "U Blbejch", čili ve Vraném). Ale musím říct, že jízda s kajakem na kolečkách k tomuhle plánu tak nějak patří. Umožní vám protáhnout si kosti a navíc v případě, že jste kutil domácí, stejně jako Radim, ještě můžete na svoje vlastnoručně postavené fáro, balit holky. (Pokud ovšem nějaké potkáte).

Kolejda model Co-dům-dal. Za těmi se každá otočí.

Tip č. 4: Léto
Jeďte v létě! Letní dny a řeka, to je ta nejlepší kombinace, jakou znám. Míjíte předzahrádky hospod, pod slunečníkem najdete odpočinek a pohodu. Dny jsou dlouhé, takže můžete pádlovat až do alelujá a pokud máte štěstí jako my, můžete během krátkých tří dní zažít všechny druhy počasí: slunce, horko, zima, déšť, mlha, bouřky. Snad jen sněhu jsme moc neužili.


Výprava se jmenovala Budvar-Bráník. Pro nedostatek piva těchto značek jsme vytvořili fotologo výpravy za pomoci dvou "kousků" od Platanu. A to pivo se opravdu jmenuje "Kousek"! 

Kořensko - to jsme nejeli na kolejdách, ani nezdýmali. To jsme prostě přenesli.

Orlík. Podle mě je úsek Kořensko-Zvíkov to nejhezčí, co na trase potkáte.

Západ slunce nad řekou. Zatím jsme v plné síle.
Tip č. 5: - Na co stan?
Stan si opravdu neberte. Spaní pod hvězdami je bezva a ještě lepší je probuzení v letním ránu - ptáci řvou, ryby šplouchají a vy přímo ze spacáku pozorujete, jak nad středověký hrad dopadají první paprsky slunce. To se to pak vstává, i když jste se celou noc budili, stejně jako my. Chovali jsme totiž se podle staré poučky: Nespi v kuse, odpočiň si! Ale zase jsme si mohli průběžně vychutnávat hvězdnou oblohu.

Výhled z ložnice.

Zvíkovské ráno. Exkluzivní pohled.
Takhle si maluju léto - slunce, teplo, voda, lesy a hrad.
 

Kousek za Zvíkovem je pořád ještě divočina.

Tip č. 6: Pivo nechte doma
Ačkoli vás možná bude váš parťák (viz také tip č. 2) celou cestu přesvědčovat, že teď ještě chvilku pojedeme, ale hned potom začneme s plánovanými pauzami, které uskutečníme po každé půlhodině pádlování, nevěřte mu. Nikdy na ně nedojde. Tahle cesta není pro baby a na pauzy není čas. Kdo zemře vyčerpáním je potopen na dno přehrady, kdo má sílu, může dojet do hospody. Ale abychom pili na vodě, na to skutečně nedošlo. Tak jsme ze šesti piv, které jsme si na cestu koupili, jedno vypili před startem, druhé Radim nenápadně vylil, aby měl lehčí loď a zbylé čtyři jsme z lodí vytáhli v Braníku.


Hospoda v Radyni. Rabyni. Radavě. Nebo tak-ňák.
Nezklamala, je to tam opravdu "vodák-friendly".

Tyhle skály na Orlíku mi připomínají Švédsko.
Tip č. 7: Zapomeňte na strach z výšek
Pokud se bojíte na štaflích, zůstaňte doma. Protože k vltavské kaskádě patří speciální přesun přes hráze. Naši správci toku mohli všude vybudovat tradiční temné plavební komory, ale oni řekli: "Ne!" A tak kromě mýtického traktoru, který prý jezdí na Slapech každé druhé úterý v květnu, tedy pokud je úplněk a nikdy ho nikdo neviděl, máte možnost jet výtahem, který je na Orlíku. 
Moc a moc děkujeme jeho obsluze - pán si pro nás dojel, takže jsme u hráze nemuseli oxidovat ani minutu a ještě nám domluvil zdýmání na Kamýku. (Čímž mě zas tolik nepotěšil, protože tam ohlásil, že dorazíme za hodinu a z další pauzy zas nebylo nic.)

Když se výtah otočí a najede nad Kamýk, je to síla!


Schody vlevo od výtahu bych šlapat nechtěl.

Tip č. 8: Fauna
Jednou z mnoha odměn, kterých se vám dostane, pokud na tuhle trať vyjedete, je velké množství všelijakých zvířat a tvorů, které potkáte: u Hluboké jsme viděli ledňáčka, pod Kořenskem na neopatrného Radima zaútočil rozzuřený labuťák, u břehů se neustále vyhřívala ohromná rybí stáda, na obloze krouží dravci, Kamýk hlídá vodník, u Modřan jsme si popovídali s vodními skauty, pod Štěchovicemi nás zdravil Cháron převážející přes řeku opilce, rybáři nám ukazovali cestu a celkově je zapotřebí konstatovat, že na nudu jsme si stěžovat nemohli. 


Vodník Kamýcký

Kamýk byl tentokrát potažen tenkou vrstvou bahna, tak to taková pecka nebyla. Ale i tak ho mám rád.

Bahýnko bylo i pod hladinou.
(Foto: Radim Sládek)

Tip č. 9: Slapy jsou začarované
Na Slapech vždycky leje. Nebo skoro vždycky (kromě února). A vždycky tam leje jako z konve. Není divu, že tradiční symbol několika dešťových kapek na piktogramu meteorologického ústavu  tentokrát vystřídaly novátorské tři kyblíky. Přesně tak to na vodě vypadalo. Hnedle, co jsme si ohřáli dlaně, které nám omrzly při přidržování lodí v Kamýcké komoře, jsme vjeli do svislé vodní clony. S tímhle počasím je zkrátka zapotřebí na Slapech počítat. 


Zatáhlo se a...

...pak to spustilo.


Tradiční slapská cákanice.

Tip č. 10: Vždycky spoléhejte na Vesmír
Ano, je to tak. Vesmír nás všechny miluje. A tak po projetí dešťové clony na začátku Slapů následovala poklidná jízda po přehradě, kterou ukončila druhé dešťové inferno u hráze Slap. Ale protože Vesmír je tady, aby nám pomáhal, v útulném srubu pod hrází čekali Radimův táta a strejda, aby nás postupně:
  1. Odvezli i s loděmi do hospody, kde jsme dostali dvě poslední jídla, co tam měli.
  2. Přesunuli do srubu, kde zatopili v krbu a pak do nás nalili jeden a půl panáka vodky. Já osobně jsem usnul už v polovině toho prvního. 
  3. V sobotu ráno svezli pod hráz, kde jsme se rozloučili a poděkovali.
Tak se ničeho nebojte a odevzdejte se vesmírným silám.


Chlapi díky!!!

Zadumané Štěchovice, pokryté mlhou. 

Krásné poslední ráno.
Tip č. 11: Skončete ve Štěchovicích
Navazuji na tip č. 1 - nejezděte z Budějc do Prahy! Je to dálka a pod hrází Štěchovic to stojí za starou belu. Kromě toho, že už se nezbavíte silnic se silným provozem, vás čeká ještě úplně nejhorší komora na celém světě - Vrané. Zdejší komorník zřejmě k prostředí vody zbloudil někde z fotbalu, protože o tom, co se sluší a patří neví vůbec nic. Inu, nakonec ale alespoň byla šance vytáhnout podruhé kolejda a pak mu ještě přesně mířenými kameny rozbít všechna okna na velíně. Ale já nic, já jen řídil palbu!

Fakt vysoká komora (20m) ve Štěchovicích. Za dveřmi už čeká jen ošklivý dojezd do Prahy.

Štěchovická komora a autor článku.
Foto: Radim Sládek


A parníček jste viděli?
Tip č. 12: Do Modřan s pistolí!
Dobře, dojezd ze Štěchovic skoro nestojí za nic, ale celou situaci výrazně zlepšuje kanál v Modřanech, ukončený krásnou retardérou. Jen si dejte pozor, než do ní vjedete. Nejlepší by asi bylo těsně nad ní vystřelit z děla (pokud ho na kajaku máte nainstalované). Jinak se vám může, stejně jako Radimovi stát, že namísto do laguny pod šlajsnou vlétnete plnou rychlostí na kánojku vodáků, kteří si tady trénují a provozu nad sebou nevěnují žádnou pozornost. Radim si s nimi popovídal, potěšil oko pohledem na dvacetiletého háčka (tedy háčkyni), poté mocně zabral a z jejich Vydry zase sjel. 


Tip č. 13: Jeďte!
Jasně, možná vám to tak nepřipadá, ale tahle výprava fakt stojí za to. Pláže se zlatým pískem, slunce, voňavý vzduch, volnost a naprostá svoboda. Toho se vám dostane kolik chcete. A ty puchejře na dlaních vám do pěti dnů zase splasknou! Tak neváhejte.
A že tenhle tip má nešťastné číslo třináct? To je jen shoda náhod. 
Nebo ne? 

čtvrtek 1. května 2014

Byl první máj, byl...

Tak poprvé se mi potkaly oba dva blogy, které píšu - jednak zdejší Kachní zprávy a spolu s nimi i zprávy o tom, jak jde život Lukášovi (jeho příhody můžete sledovat tady.) Čili tenhle příspěvek by mohl být stejně tak tam, jako tady, ale nakonec jsem se rozhodl, že bude tady.


Máma to ráda nemá, ale já se prostě posilnit musím!


Po složitém filozofickém pojednání přejdu k věci - předpověď počasí na prvního máje nic extra neslibovala, ale po sbratření se s Vesmírem bylo jasné, že naše plánované zdýmání na přehradě Hněvkovice nemůže nic narušit. Takže jsme v úvodu setkání překonali blíže nespecifikované zdravotní problémy jedné z účastnic a v neuvěřitelně krásném jarním dni vypluli z Purkarce směrem k hrázi.

Vyplouváme.

Další nováček, Pavla.

Byl to slavný den, koneckonců úplně poprvé na vodu nevyjíždí člověk zas tak často a nálada i počasí tomu přesně odpovídaly. Všichni se těšili a co chtěli, to dostali. Pavla se chechtala, nakonec dostala pod rozkvetlým stromem pusu jak od Lukáše, tak od Vítka. Lukáš si pochutnal na šůšách, nachytal biby (=ryby) a celkově si cel den užil tak, že zapomněl, že přes poledne většinou spí.


Já su tak šťastná!

Tatí, my dva krásně pádlujeme!

Zajímavé, když vyplivnu kus jablka, tak plave směrem dozadu.

Tak abys nám mami neuschla!

Nejlepší je ten perník, kterej mě nejvíc umaže.

Portské je prostě jednička! A rum taky.

Dámský klub frekvence jedna.

Speciální pikčr do učitelských news.

Grónský klub je zkrátka nejlepší a nejvíc ze všeho.

Consigliori Iniáno užívá slunečný den.

Teto, chytíme bíby?
Tak určitě.

Táboření je na kajaku to nej.

Kaváren nám netřeba aneb povaleč ve svém živlu.

A když už nám pohodička na přehradě stačila dosyta, rozjeli jsme se k hrázi přehrady. Zdejší komora má jednu význačnou vlastnost - je široko daleko nejhlubší, na jakou můžete narazit. Má něco kolem dvaceti metrů na výšku a když je míň vody, tak ještě víc. Nebo tak ňák. Musím říct, že když se za námi vrata zavřela a ty před náma byla ještě hluboko pod vodou, byl to zvláštní pocit. Bylo to tak unikátní, že nás sice hrázný nazdýmal zcela zdarma, ale od zvědavců na hrázi vybral opravdu pěkný peníz.  


Tak co, vlítneme do tý díry?

Vykulená Danuška kouká, do čeho to lezeme. 

Mami koukej, ty vrata za náma - jsou zavřený!

Tady to ještě vypadá jako úplně běžná komůrka, ale...

...ale kdepak, je to jáma lvová!

Já se nebojím komory, ale tý podivný nohy, co mi vyrostla v kokpitu.

Dvacetisíc mil pod mořem.

Koukejte, co se nahoře na hrázi sešlo čumilů. 

Martin na svém průhledném brku. Fakt rychlá loď!

Ale to nebylo všechno - tahle komora má ještě jednu zvláštnost - ona nejenže je nejhlubší, ale navíc - nevede nikam. Fakt. To se se vší slávou nazdýmáte a po dvou kilometrech skončíte nad jezem. A pokud je bílý den, a nejste nadraní, a navíc nevěříte Brčkovi, tak jej nejedete, ale potupně přenášíte. Ale co, alespoň si Lukáš může odpočinout. Ono sedět v jeho věku celý den v lodi, to není žádná legrace.  

A fičíme.

Tady regulace Vltavy dostává poněkud na fráček.


Ale když překonáte jez, je cíl cesty na dohled (tedy pokud jedete jako my jenom do Tejna.) Sice začal foukat ostrý protivítr, ale kdo je ostrej hoch, ten se nebojí. A tak jsme tam dojeli těsně před pátou, šťastní a spokojení, jak jen jsme mohli být. Grónský klub jsou jedničky a posádka deblu Jindrle & Jindrle se zase moc a moc těší, až s touhle partičkou někam vypluje. Díky.


Už tam budem?

No tak jo, já se s tetou teda vyfotím, ale jenom abych vám všem udělal radost.

V pr...li a Tejně, je úplně stejně.

Díky, bylo to prima.

Mě Vesmír miluje a vy mi baštíte voříšky?