pátek 1. listopadu 2013

Ta píše!

Hun skriver - den nultý

Po nějaké době nám krásně vyšel prodloužený víkend, způsobený státním svátkem. Díky tomu jsme měli možnost uskutečnit dlouho, ale vážně dlouho, plánovanou plavbu z Děčína skoro až do Drážďan. Přípravy byly složité, jak se na správný eskimácký gang sluší a patří. Tak nám na seznamu účastníků tu někdy přibyl, tu se někdo záhadně odpařil a i vyjednávání o tom, kde budeme bydlet, se táhla a do poslední chvíle jsme netušili, zda nebudeme kempovat v Děčíně pod mostem.

Nakonec jsme vybrali penzión Rimi v Labské Stráni a ukázalo se, že to byla volba excelentní! Pokud chcete ubytování pro libovolný počet účastníků, za ceny lidové, k tomu se snídaní a to vše ve stylu pozdně komunistické pseudoreality je Rimi to nejlepší, co se na sever od Děčína nabízí!

Detail velké sádrové fresky 'Vyženeme kapitalisty',
umístěné v společenské místnosti hotelu Rimi.
Povšimněte si postavy 'Houbař'.
Jde evidentně o buržoazního zvrhlíka, který ač opouští veškerý svůj majetek,
se namísto záchrany života raději věnuje nízkým a hedónistickým zábavám.

  
Velikým překvapením byla účast zahraničního účastníka - až z dalekých Vesterál jen kvůli naší akci dorazil Bent Bakkan! A to tedy klobouk dolů! Abychom mu nějak poděkovali, zorganizoval pro něj Stanďoch v pátek odpoledne jízdu Prahou na kajaku. A dle vyjádření obou účastníků (totiž Benta a Stanďocha) se to povedlo. Bent tak má několik tisíc fotek pořízených pod jednotlivými oblouky Karlova mostu a Stanďoch značně navýšenou toleranci k neustále fotografujícím japonským turistům.

Na naše čtyřdenní rodinně-pádlovací setkání jsme měli pevně stanovený program. V pátek večer jsme jej začali plnit odškrtnutím položky "Párty č.1". A šli jsme do toho naplno! Kytara duněla, struny praskaly, paní majitelka se musela pro hluk odstěhovat na půdu, ale my si užívali! Na večerní párty číslo jedna se poprvé ukázal Zdendův talent pro cizí jazyky a navazování přátelství. Proto na Benta (který je Nor jako poleno) neustále pokřikoval: "Berte, ty Švéde!"


Aná pisájet - den prvý

Jasně, vím že rusky tohle rozhodně neznamená, že 'ta píše', ale sobota byl den Joudův. A tak proč jej neuvést náležitě a přiměřeně.

Ranní vstávání bylo velmi bolestivé. Vzhledem k tomu, že párty č. 1 končila někdy v 04:00 a budíček byl stanoven na 08:30, je jasné, že z kutlochů se vynořovaly spíše zombie, než odvážní chlapíci a ženy, které ten den čekalo nějakých 50 kiláků z Děčína až do Drážďan.

Ale i tohle jsme zvládli. Po drobných potížích s převozy vozů, jsme v Děčíně opustili pozemní jednotky (tvořené dětmi, Pavlem, Míšou a Silvou) a vyrazili poměrně včas (ještě před 10:00) na vodu.



Tak jedem!
Zleva: Bent, Markétka a Radim

Hned se ukázalo, že s pádlováním to nebude tak horké, jak se zdálo. Voda docela tekla (nějakých 5-8 km/h) a tak nám hodně brzy došlo, že kdo kiláky neodpádluje, ten je prostě vysedí. Navíc jsme se operativně dohodli, že nepojedeme až do Drážďan, ale jen do Pirny. Dál prý krajina totiž za nic nestojí.

Nejznámější český Viking - Stanďoch.
S takhle suchým pádlem (a později lahví) dojel až do Pirny.

Po ránu ještě trochu zataženo, ale později se to výrazně zlepšilo.

Neuvěřitelné se na jedné z našich posledních plaveb stalo skutkem - nejen, že nám do karet hrál velmi rychlý tok řeky, ale navíc nám vítr foukal do zad! Není divu, že na GPSce, jsem naměřil maximálku přes 20 km/h! A to jsem skoro nepádloval.


Bent se pokouší o návštěvu soutěsek nad Hřenskem.
Radim je ta červená tečka kus před ním.

Krajina opravdu stojí za to!

Koukejte, co je nahoře tůristů! A musej šlapat, zatímco my se vezeme.

Poklid sobotního dopoledne narušil pozdější vítěz soutěže 'Jouda dne'. Bezkonkurenčně se jím stal neeskimující Dušan, který pro pobavení všech odložil šprajdu a pokusil se chytit na řece stopa, aby se od vlečného remorkéru po dvou minutách odpojil hlavou dolů! Bezva scénka!

Dušan hřející se, kosu klepající.


Chytneš se lopatek, Dušane?

Další jízda proběhla bez větších překvapení. Za zmínku stojí snad jen okamžik, kdy čelo výpravy minulo domluvené přístaviště v Pirně a muselo se proti proudu vrátit o cca. 100 metrů. Původně líný tok, se náhle proměnil ve skutečně dravou řeku a tak jsme si konečně pořádně protáhli ruce a pádla.



Na horolezení se nedám, to vím jistě.

Bent

Lepší počasí asi nemohlo být!

Markétka v Pirně.

Jouda dne
(anglicky The Jouda of the Day)

Zadní skupina závodí s parníkem. Tak se stalo, že Bent málem taky přejel cíl
a mohli jsme pro něj vyrazit do Hamburku.

Cože? Večer je párty č. 2? To nedám!!!

Balíme a zpátky do Rimi.
(Žandula a Zdenda)

Rozloučení s řekou.

Navečer proběhla přesně dle programu párty č. 2. A opět jsme jeli až do pozdních nočních  hodin i přes to, že nikdo netušil, kde se v nás berou síly! Kromě kytary znovu zabodoval akční lingvista Zdenda. Zavolal na Markýze: "Hej Džordži, pocem. Pokecáme s Bentem!", načež se bezradně rozhlédl po místnosti a vznesl do hlučícího davu zdvořilý dotaz: "Nevíte někdo, jak se anglicky řekne 'Jirka'?" Vzápětí jsme postoupili na stupnici multilingvistiky na nějakých 8 bodů z 10 možných a frázi 'Ta píše', kterou jsme doslovně Bentovi přeložili, zazněla v nějakých 120 jazycích a nářečích. Část jsem uchoval v názvech kapitol tohoto článku. 

Jediným smutným okamžikem večera bylo dopití soudku piva, což ale hodná paní domácí vyřešila basou Budvaru a erárním otvírákem, který nám s ní věnovala. 

She writes - den druhý


V neděli jsme měli v plánu jet se podívat do Drážďan a Moritzburgu. Ovšem brzy po ránu se ukázalo, že naše automobily zn. Octavia trpí společnou nemocí. Všem vozům, které v průběhu víkendu řídil Pavel, se rozsvítila kontrolka motoru a přestalo fungovat turbo. Myslím, že ta nemoc se jmenuje Pavlitida, ale jist si nejsem. Mít tam prase, možná nám ho sežrala kuna. (A Dušan by jistě dodal: Kuna jako živá!)

Náhlé snížení naší rychlosti vedlo k tomu, že nás:
  1. uprostřed Pirny vyfotil automatický radar, protože jsme těch 80 km/h dodržovali, kde se dalo, abychom stihli zdravé vozy a že nám 
  2. ujel první vlak do Moritzburgu.
A tak se na návštěvu Drážďan nedostávalo času. Což ale nakonec nikomu nevadilo. Vláček vyjíždí z Radobýlu, na severním konci Drážďan. Když jsme se tam vylodili z trosek našich aut, přistoupili jsme nejprve k odlovu kešek.


Neboj Sofie, vláček brzy pojede!

Vendulka mašinfíra aneb kráska a zvíře.

Lovení kešek má svoje pravidla. To první zní: "Hlavně nenápadně!" To pro bandu asi dvaceti lidí není vůbec žádný problém. A tak si můžete prohlédnout, jak to vypadalo, když jsme hledali 'jeden z mnoha'. Nejúspěšnějším lovcem se ukázal Stanďoch, který pečlivě prohlédl veškeré kamení pod pražci, až ten správný našel.

Myslím, že si nás nikdo nevšiml.

U další kešky.

Pozornost od keškování odváděl ze všech svých sil Dušan. Kdykoli našel u kraje silnice kopičku listí, podle zásad německého pořádku vyskládané podle barev a velikostí, s velikou radostí ji vyhazoval do povětří, kde se o ní postaral silný vítr. To vše k veliké radosti domorodců a všech dětí ve výpravě, které mu pomáhaly, co jim síly stačily. 

Sofinko pozor, tatínek má práci.

Das binec aus Tsechische goldene Händen 

V bujaré zábavě jsme se nakonec dočkali úzkokolejného vláčku, který nás odvezl až do Moritzburku. Jízda byla báječná, jen nevím, zda víc bavila děti, nebo tatínky...

Jede jede mašinka!

První důstojník Míša, odpovědný za komunikaci s drážním úřadem, kontroluje lístky.

Série Vlakové okénko I.
(všichni kromě Benta)

Série Vlakové okénko II.
(Sofie, Dušan a Silva)

Série Vlakové okénko III.
(Žandula, Janík, Markýz, Vendulka a Zdenda)

Série Vlakové okénko IV.
(Markétka, Pavel a Evička)

Série Vlakové okénko V.
(Pavla)

Ne vážně, vlak se líbil všem.

Posilnění před dalším dobrodružstvím.

Stylová mašinka i strojvůdce.

No tak to pít nebudem, no! 
Hodně neradi si zase dáme rum.

Moritzburk je hlavní město milovníků pohádky 'Tři oříšky pro Popelku', protože se tu kousek natáčel. Kromě toho vyniká ohromnými davy, množstvím kiosků a atrakcí. Dnešního Joudu dne si tu vysloužil Bent, který si za 7,- € koupil vstup do zámku, aby se dostal na toaletu, která ovšem byla volně přístupná a zadarmo. Měl to zpestřené tím, že než se k ní propracoval, musel proběhnout asi deset sálů plných paroží a historických postelí. Svou útratu uzavřel nákupem brožurky o zámku, ve které se mu líbila jedna jediná fotka. Při bližším zkoumání v restauraci se ukázalo, že v knížce není ani slovo anglicky, jen samá němčina. Vážně vydařený kup! 

Před zámkem.

A ještě zámek zezadu. To slavné schodiště je ale z boku.

Na zámku straší.

Jouda of the Day Nr. 2
(nebýt přepalu, mohli jste porovnat, jak moc je Bent svatému Františku podobný!)

A po krásném dni zase domů.

Prďochovic idylka

Cesta domů proběhla v pořádku a opět jsme si dokonale vychutnali německé dálnice, protože jsme jimi projížděli naší maximálkou 80 km/h z kopce.


Na konci dne už čekalo jediné překvapení - najde se vůbec někdo, kdo by měl sílu na Stanďochem pečlivě naplánovanou párty č.3? Co bychom to byli za kajakáře? Místnost byla plná už od večeře, spát přeci nikdo nepotřebuje. Slavnostní výkop byl proveden hned po večeři, kdy se pro ukolébavku dostavila dětská část, pod vedením Míšy. Ukázalo se totiž, že rádobykytarista snad ještě nějak dá dohromady akordy, ale na slova fakt hlavu nemá! A tak jsme celý večer zpívali tak, že Míša vychrlila při první sloce text celé písně a zbytek osazenstva pak text přezpíval.

Ukolébavka
(Tsss, já si myslel, že Míša má dobrou paměť, ale ona si slova četla?!) 

Co dodat? Dětem se všechny písničky zjevně moc nelíbily, protože po třetím songu poslušně odešly na kutě a spaly až do rána. Dospělí mají naštěstí o něco horší sluch a tak jsme zase zpívali o sto šest. Vyvrcholením hudební části večera byl song 'Jak mi dupou králíci' - na pantomimické vyjádření slova králík v budu ještě hodně dlouho vzpomínat.

Ovšem večírek vrcholil úplně jinak! Na zelenou sjetá Markéta se odmítla zapojit do vláčku provázejícího zpěv 'Jede jede mašinka' a začala raději demolovat inventář hotelu. V tomto ji se slovy: "Jo, tak tohle je pecka, je to tu jak na hotelu rockových hvězd!" velmi ochotně doprovodil Bent. Spát se pochopitelně šlo zase až na ránem, kdy už nebyla k dispozici žádná nerozlámaná židle.

Markéta nazeleno

Sie schreibt - den třetí


Po posledním vysilujícím večírku přišel poslední den, den loučení. Poté, co jsme uhradili škody na penzionu jsme se vydali na blízkou vyhlídku Belveder, odkud jsme pozorovali místo, kde se v sobotu tak proslavil Dušan a znovu si užili ty krásné a veselé chvíle, kdy plaval a prskal kolem sebe studenou vodu. 


Vyhlídka z Belvederu.

Skupinové foto (bez Radima a Festů rodiny)


Pavla a Bent

Na severu Německa bral lidem vítr střechy nad hlavou,
ovšem u nás to taky fučelo pěkně.
(Markétka a Pavla)

Rodinné foto - Evička, Markétka a Techno Guci Kachna 

Pak jsme popojeli do Hřenska, kde jsme si užili procházku kaňony, kombinovanou jízdou na ohromných odpichovacích pramic, které řídili velmi veselí chlapíci. Jejich humor je opravdu vybroušený a protože nechtějí nechat žádnou ze svých perel spadnout pod stůl, pro jistotu nám oba vyprávěli úplně stejné šprýmy. Opravdu legrace k popukání! 

Nejsilnějším chodcem byl zvolen Janík!

Podzim v Hřensku



Veselý bidlař.
Povšimněte si, jak jej adoruje neznámá turistka.

Vodopád, který se pouští gigantickým splachovadlem.

A pak už zazvonil zvonec a výletu byl konec. Bent odjel se Stanďochovci a dvě pomalé Octavie se až do pozdních nočních hodin ploužily malebnou českou krajinou až domů. Krásně jsme si to užili a těšíme se na pokračování!