pátek 11. října 2013

Kolem dokola Murteru

Tak se nám nějak s kamarády zazdálo, že by byla velká škoda nejet na podzim na moře a smluvili jsme vprostřed žhavého léta, že okoukneme kousek Chorvatska. A pak začaly trable, protože někdo vznesl jednoduchou otázečku: "A kdy tam pojedeme, chlapci?"



Ten nemohl tehdy, jiný zase jindy, někomu blokovala původní termín jeho občanská volební povinnost a už už se zdálo, že to prostě vzdáme. Ale to bychom nebyli my, bodří junáci a muži k neutahání! Při příležitosti vyprazdňování nějakých těch půllitrů jsme požádali sličnou servírku, zda by neotevřela kalendář na náhodném místě. A bylo to! Na začátku října 2013 bude Murterské moře naše!


Murtersko moře

Z původních asi deseti ostrých seakajakářů po přirozené selekci sestávající z inventury utržených ran, manželských povinností a stavu konta, se nakonec na startu sešla vskutku vytříbená čtveřice: Radim Sládků, coby génius a krasavec výpravy. Vůdcem byl proti své chabé vůli zvolen Michal Pancíř, známý hlavně svým vypracovaným tělem a pádlovacím stylem. Pro případ, že by se o něčem mělo během cesty hlasovat, se Michal vyzbrojil synem Honzou a celý povedený čtyřlístek jsem uzavíral já, jeden z nejlepších kuchařů a též Vesmírem milovaný borec.

Zleva Radim, Honza a Michal. Uprostřed polévka s parmazánovými kostičkami 

Tak ještě dvojportrét - já a a Radim
No dobrá, vrátím se na zem, úvod jsem asi opravdu trochu přepálil. Poslyšte, co se tedy odehrálo a to pěkně poctivě a po pravdě, protože já to ani jinak neumím...

*****

středa 2.10.213

Kvůli pracovním povinnostem začala výprava až odpoledne, takže hradecká sekce k nám dorazila ve 22:04. Kamarádi se nám nahrnuli do domu jako velká voda a po vzoru egyptských kobylek sežrali a vypili, na co přišli - koblihy, kafíčko, no prostě úplně všechno.

Nedá se nic dělat, zatímco ti dobráci navazují moji loď, rozloučím se s rodinou a nasednu k ostatním. Valíme sice na jih, ale teploměr se podle toho rozhodně nechová. Dělá si doslova psí kusy. Nad ránem, někde za Slovinskem sleze ten poťouchlík dokonce pod nulu! Tak tohle tedy bude horký víkend!



čtvrtek 3.10.2013

Do vsi Murter vjíždíme kolem 07:30. Okamžitě zjišťujeme, že jsme se stali obětí podvodu. Žádné prodloužené léto u sluncem prozářeného moře se asi konat nebude. Fouká ledový vítr, teplota je nějakých ušmudlaných 8 °C a místňáci se choulí v zimních bundách v nejzastrčenějších koutcích kaváren, kde marně hledají trochu závětří.

Jednoho takového zoufalce vytáhneme za uši na mráz a namačkáme se na jeho místo. "Co budeme dělat?", ptáme se sami sebe. Odpověď nezná nikdo a začíná nám být jasné, že tady nejspíš umrzneme. Co naděláme - objednáme si kafe (horké jako samo peklo) a pivo (ledové, jako vzduch) a ono se uvidí.

Vidělo se! Postupně jsme obešli všech deset kavárniček na nábřeží a jak šel čas, stoupalo po obloze slunko stejně jako hladinka alkoholu v našich tělech a postupně jsme začali odkládat zimníky a svetry. V 11:00 už je docela dobře, přesunujeme se tedy na pláž, kde v tu chvíli pobíhá a blouzní téměř nahý německý turista. Podle jeho otužilosti hádám, že byl odněkud z Rujány.

Obědváme, a při té příležitosti si Radim spálí patro, což nám dokáže omlátit o hlavu dalších osm hodin. Nakonec však na chvilku zmlkne. Ale naše štěstí netrvá dlouho, protože se začne vyptávat: "A kam vlastně pojedeme?" a k tomu se zadumaně a soustředěně dívá do mapy, kterou vytáhl z kapsy od bundy. Zelenou námořní mapu jsem ještě neviděl, a tak se jdu podívat, co to je za edici. Hm, pán je znalec! V rukou třímá klasickou padesátkovou mapu Krkonoš, co vydává Klub českých turistů. Tak tohle bude vážně zážitek!

Na vodu.

Lepší podmínky jsme si nemohli přát. 

Voda vypadá čistě, ale na dně byly mraky chcíplých rybek. Kdo je tam dal?

Na jih!

Je horko a tak nasedáme do lodí a putujeme na jih. Cestou nám Michal velmi hodnověrně vypráví báchorku, jak před pěti lety objeli Murter s manželkou Kájou za jediný den na plastových kajacích na divokou vodu. Nikdo mu nevěří, ale poslouchá se to dobře. Zvlášť, když mezitím přistaneme, otevřeme portské a podle návodu na etiketě si k němu otevřeme paštičku. Vejráme na moře a věci jsou tak, jak mají být.

Zátoka na popíjení portského tak akorát. 



O čem asi chlapci debatují?

Těžko říct, ale evidentně je to hodně zajímavé :-)

Určujeme, kdo je jednička a kdo na to prostě nemá, chachá!


Po pauze popojedeme ještě o jednu zátoku dál a tam se rozhodneme rozbít tábor. Místo sice není nic moc, spát budeme na kamenech, ale komu by to vadilo. Projdeme se kousek do vnitrozemí, povečeříme vánočku a ve 20:00 lezeme na kutě.


Los Kokotos

Podzim

"Prostě Radime, když to neumíš, tak na vodu nelez!"
"Ano pane. Nebudu vám to již kaziti."

Přísný vůdce výpravy

Brzy půjdeme spát.

Pohodlné nocležiště

To je pane zátoka!

Co to je? Liči?

Spíme pod širákem, takže to je nocování luxusní! Otevřete vprostřed spánku oči, a koukáte, na milióny hvězd, pozorujete jak se pootočila souhvězdí, pak zase usnete a tu vás vzbudí rybáři, kteří v zátoce svítí do vody a loví chobotnice, prostě to nemá chybu.



pátek 4.10.2013

Budíček je v 08:30, kdy už slunce solidně prohřívá vzduch. Radim k snídani vaří buchty s jogurtem, čaj a kafe. Já a Michal nechceme podcenit zdravou životosprávu a tak se dělíme o jablko, co mi na cestu dal Lukáš. Pochopitelně až poté, co ho ochutnal, takže jsou v něm otisky všech jeho čtyř zubů.

Jak si kdo ustele, tak si taky vstane!

Pancířovi v akci

Pan FOTOGRAF

Sluníme se a tu náhle v 09:30 se Radim vztyčí, odhodí svou plastovou lžíci a zvolá: "Jedeme!" A nám, ubožákům nezbývá, snídaně- nesnídaně, než skočit do lodí a pádlovat dál. Mimochodem, kdybyste někdo měl cestu na Murter, tak v té nejjižnější zátoce je kopice kamenů, na nich vyplavený plastový binec z moře a někde mezi tím se válí ta nešťastná a opuštěná Radimova lžíce.

Po cestě vymýšlíme další dobrodružství, která podnikne naše nově ustavená pádlovací jednotka Los Kokotos. Vypadá to, že to bude velké překvapení, protože se odehrají zase - na moři! Ale víte vy co, já už víc nevykecám!


A pan NAVIGÁTOR
V dobré náladě navštěvujeme marínu Jezera. Zdánlivě obdivujeme zakotvené lodě, ale ve skutečnosti marně paseme po jediném, totiž po kavárničce na nábřeží, zalité sluncem. Nic moc se nám tu nelíbí a proto zklamaně odjíždíme. V silném proudu podplujeme můstek, který spojuje Murter s pevninou a za chvilku najdu krásné místo, které láká k odpočinku.

Moc se líbí i Michalovi, dokonce je jednou nohou na břehu, jenže idylu kazí Radim, který má, jako ostatně pořád, zase nějaký blbý kecy. Nutí nás popojet asi 60 metrů zpátky. Neochotně se vracíme a pak celý oběd hudrujeme, protože místo, které vybral náš génius, nápadně připomíná spuštěný aerodynamický tunel.

Ano Radime, vybral jsi to nejlepší místo na Dalmatském pobřeží.
Nikde jinde to hezčí není!

Průvan se snažíme ignorovat a usilovně relaxujeme, protože je to sice facha, ale nikdo to za nás neudělá. Oběd je lehký, všichni totiž držíme dietu. A tak ke klobáse s chlebem přikusujeme čokoládu a celé to zaléváme vynikajícím PET pivem.

Posilněni popojíždíme, až dorazíme na Otok Mala Arta, kde budeme nocovat dneska. Michalovi ale není moc dobře, dokonce na něj musíme po cestě několikrát čekat a tak hned po přistání staví s Honzovou pomocí stan a zalézají. Co ale my s Radimem? Co podnikneme? Hospoda! To je jediná správná odpověď.

Vlezeme zpátky do lodí a vyplouváme proti slabému větru na vzdálený ostrůvek Vrgada. Zátoka, která se jmenuje po ostrůvku nás opravdu nezaujme. Probíhá tam zrovna rekonstrukce přístávku a není tam nic, kromě stavebních aut a jedné zavřené hospody. Jenom u konzumu se klackují místní výrostci, ale to není nic pro nás.Tak co naplat, jedeme zase dál.

Duga Vrgada

Za rohem je zátoka u sv. Andrija a na molu se skví honosný nápis: "SNACK BAR PRŽINA 80 m -->" Jedeme ve směru šipky a za chvilku vstupujeme do baru poslední naděje. Slečny za barem po našem spatření prchají, ale po několika objednávkách je vše v pořádku. Kleopatra sice zmizí domů, ale Lučíja nám s přátelským úsměvem nosí další a další lahváče.

Přátelství mezi národy vrcholí ve 21:00, kdy si dáme eňo-ňéňo hamburgry a při placení donutím držgrešli velkopodnikatele papírem pana Sládka, aby věnoval Lučíji celých 20 lištiček (Honzovo kódové označení kun).

U Sv. Andrija

Vzápětí nám na stůl putují poslední dvě piva, tentokrát na účet podniku a navíc nám za odměnu do reproduktoru nad hlavou pustí už potřetí na plný pecky místní hit: "Tyško, tyško, myška špiče". Nečekáme na nic a vyplouváme do tmy.

Po cestě pozoruju svatojánské dafnie, eliášův oheň - no prostě hvězdičky a jiskřičky, které odletují v temné vodě od přídě kajaku a od pádla. Radim existenci svítící vody popírá a nic nevidí. Jak by taky mohl, když Vesmír miluje mě?!


Borci promýšlejí taktiku chystané noční jízdy.

Noční jízda je nádhera. Už jsem potmě dlouho nejel a je to pro mě jako zjevení. Ačkoli pádlujeme potichu jako američtí výsadkáři v ostré akci, zaslechne nás na 3 kilometry Honza a ujme se funkce strážce majáku. Na mole pod naším kempem mistrně ovládá čelovku a v morseovce nám na cestu vysílá povzbudivé vzkazy: "Pohněte lenochodi!",  "Víc doleva!", nebo "Neřvěte jak volové, budíte delfíny!" Spíme zase tak, jak se patří - pod širákem.



sobota 5.10.2013

Probouzí nás sluníčko, křik racků a ustaraný Michal. Je mu opravdu zle a tak se rozhodne, že se i s Honzou vrátí k autu, kde na nás počkají a domů, že vyrazíme už dneska odpoledne. Nu což, podle předpovědi má večer pršet, tak co.

Ne, Míšovi rozhodně není dobře.

Po snídani nás Pancíři opouští a protože nám přímo před nosem pěkně proudí voda, ukazují nám technicky čistou ukázku svého umění. Složitý proud přetraverzují, aniž hnou brvou a mizí v dálce.

Výhled k Murteru.
V popředí jasně patrné vlnky signalizující proudící vodu.

My s Radimem balíme o něco pomaleji a vyjíždíme asi o půl hodiny později, nemáme ale namířeno k autu stojícímu pod voňavými piniemi kousíček na jih od nás, ale jedeme na druhou stranu. Pochopitelně nás nejprve vcucne silný přílivový proud, který prve postrčil Honzu s Michalem a teď se snaží ve svých trychtýřích zatopit nám dvěma. Ovšem kdo projel Maelström, tomu žádný kola na hladině strach nenaženou.

Tohle kolo jsem nevyrobil pádlem, to je fakt od proudu.

Bezpečně tedy obeplouváme mrňavé, ale přesto krásné ostrůvky, které se jmenují Arta a Artica (což zní pěkně polárnicky), mě ovšem při pohledu na ně napadá, jestli v mapě není chyba a neměly by to být Krta a Krtica. Kdo ví?

Krtica je elegantní ostrůvek. A nevadí, že to je Artica.

Pak míjíme zátoku Sv. Andrija a za zátokou začíná pěkně foukat. S větrem pochopitelně sílí i vlny a začíná to být docela zábavné. Největší vlny přicházejí u ostrova Velký Vrh. My však nevrháme, naopak. Je to krásná jízda. Ideální rozloučení se sezónou. Jeden se druhému mezi vlnami už začínáme úplně ztrácet, přesto pěkně jedeme pěkně pospolu a jucháme, když se nějaká ta vlna zvlášť vyvede.

Vpravo Visovač, tam za chvíli pojedeme.

Jo racky, tak ty fakt nemusím.

V téhle náladě nás čeká mikropřejezd na ostrov Visovac. A z něj už ve slábnoucím větru i ten zbytek na Murter. Bohužel jak slábne vítr a přichází teplá fronta, tak taky prší, ale nám náladu nic nezkazí a přímo před autem, ve kterém pochrupují Michal a Honza na závěr excelentně eskimujeme.

Pěkně!

Ve vlnách u Vrhu.

Bezchybná jízda.

Za chvilku Radim zmizí v údolí.

Frajírek.

A tradá! Máme po výletě. Konec a šáteček. Balíme, naposledy se koupeme a díky Michalovi i obědváme. Přesně podle plánu v 15:00 všichni čtyři sedíme v autě, připraveni na dlouhou jízdu domů. Ale neodjíždíme. Elektrotechnické inženýrské duo Michal & syn si krátilo čekání na expediční jednotku poslechem autorádia a tak není divu, že baterka škytne, prdne a umře.

Poté, co projel metrové vlny, náš boreček padá do vody na úplně rovné hladině.

To jo, to jsi určitě zvednul vo dno, že jo?!

Naštěstí máme spoustu sil a tak auto roztlačíme přímo do moře a na poslední chvíli, zhruba metr od hladiny auto naskočí, Michal prudce vezme za volant, otočí vůz na silnici, my za jízdy naskákáme dozadu a frčíme domů.

Po cestě mi v neznámém bistru na dálnici Vesmír vrací těch 20 kun, co jsem donutil Radima, aby dal jako dýžko a tak máme kávičku zdarma. Nic dalšího se neděje, o půlnoci jsme v Boršově a kluci někdy kolem 03:00 v Hradci.

Objeli jsme Murter!