neděle 27. listopadu 2011

Ranně zimní maraton

Protože se termín druhého ročníku expedice No Frost ("Zima je jen pocit") nezadržitelně blíží, bylo rozhodnuto, že vyzkoušíme, co jsme se od loňska naučili. A proto jsme dlouho čekali, až bude stát počasí za starou belu a v sobotu 26.11.11 spolu s Honzou vyrazili na Lipno.

Kompletní výprava - Charon, Triena, Honza a já

A vyšlo nám to báječně! Lodě jsme skládali z auta při teplotě kolem 5°C, kolem mlha - nebo mračno (kdo to má poznat) a když jsme na Radslavi míjeli jediného rybáře na Lipně, pokřikoval na nás oplzlé poznámky o tom, co všechno nám zmrzne. Ale kajakování v zimě má hodně do sebe - my jsme opáčili co všechno nechytí a jeli směle dál, vpřed, do bílého nebezpečí.

Podzim už asi končí

Za Vltavicí jsme odbočili doleva a poobědvali. Podával se horký čaj a k němu nepřekonatelná gulášová polévka nadívaná čtyřmi kusy dietního párku (děkujeme Helence!). Po krátké pauze nastupujeme do lodí a jede se dál, kolem opuštěných Hruštic a ztichlých Lojzovek, za blouznění o termálních koupelích.

Pohoda za Vltavicí

Za Frymburkem naše srdce poskočila! Ano, na loukách kolem Výtoně (Zátoně? Já si to furt pletu...) je sníh! To se to pak jede, když člověk ví, že někde kolem bude v noci spát (stan zůstal doma.) Pak přišla Honzova vysněná chvíle - poprvé v životě dojel až ke krásce ve vodě, která mě poprvé vystrašila letos na jaře. To bylo líbání a objímání!

Honza a jeho kráska

Ale to už jsme vjížděli do poslední části Lipna u Lipna. K hrázi to jelo jak z kopce. Rozfoukal se totiž slušný vítr, ovšem, když ho máte v zádech, tak si toho tolik nevšimnete. Zato když jsme u hráze spořádali řízky od Pavly (taktéž děkujeme) a otočili se zpátky, trochu nás přešel úsměv.

Brrr.

Začínala padat tma a ty čtyři kilometry proti větru a padající mlze stály za to. Naštěstí před Frymburkem se vítr uklidnil a tak jsme se rozhodli, že přenocujeme naproti Lojzovkám, což se nám po dvaceti minutách, za úplné tmy podařilo.

Honza přijíždí do vyhlédnuté zátoky.

Roztopili jsme si oheň, udělali kuřecí maso s omáčkou a rýží a pak zkoušeli, o kolik stoupne teploty vody v Lipně, když do něj naházíme rozpálené kameny od ohniště. Nezvedla se ani o fous a tak jsme zklamaně zalezli do nových, teplých (!!!) spacáků a spali až do rána.

Lávové kameny - model Lipno 11

Sluníčko se začalo o něco snažit kolem sedmé, ale nad obzor se vyhouplo až v 08:01. Nečekali jsme a vylezli z pelechů taky. Posnídali jsme kajakářské piškoty a vyrazili proti sílícímu větru. Odhaduju, že kolem Vltavice to mohlo mít až 15 m/s a na zbrusu novém Charonovi jsem udělal při surfování nový osobák: 14,7 km/h!

Vlny a vítr - to je přesně to, co potřebuju ke štěstí já i Charon!

Seznali jsme, že vybavení je až na malé drobnosti v dobré kondici a rozhodli se, že vše ukončíme zavčasu. Proto jsme po poledni přistáli u Černé po 42,4 kilometrech, naprosto spokojení s průběhem letošního asi už posledního maratónu.

Kompletní fotogalerie: 
https://picasaweb.google.com/100885683674583509191/LipenskyMaraton

pondělí 14. listopadu 2011

Stavba překližkového kajaku - díl 7 - předpokládaný zápis

Je právě pondělí 14.11.11 - 19:04:12 SEČ a máme po akci. Předpokládám, že epoxid do zítra ztuhne a já budu moci tento zápis zveřejnit.

Dnes jsme tým posilnili o jednoho člena - s laminováním se uvolil nám pomoct Zdenda a ukázalo se, že jeho pomoc byla neocenitelná. Ve dvou bychom totiž celý kajak asi nestihli. Kdoví.


Zleva Zdenda a Honza nad hotovým dílem

Sraz byl těsně po západu slunce, to aby nám sluneční paprsky neurychlovaly proces tvrdnutí, chacha. (Máme okna na sever.) Pak jsme očistili pečlivě obroušený trup a nastříhali strhávačku i tkaninu. Poté jsme poprvé ocenili Zdendovu přítomnost - u váhy nastala mela a málem jsme zapomněli odečíst hmotnost kelímků, do kterých jsme lili epoxid. Vše zachráněno a tak jsme mílovými kroky postupovali vpřed. Namazali jsme se - totiž namazali trup a začali pokládat tkaninu. A ve chvíli, kdy jsme zjistili, že jsme si jí nepoložili na to správné místo a do přídě jí máme málo, zabouchala na okno dílny budoucí majitelka lodě Markétka.

Jejdamánku! Rychle jsme tkaninu stáhli a posunuli o čtvrt metru dopředu. Než Honza stačil otevřít dveře, vypadalo všechno jak má a my jsme s klidným svědomím mohli převzít dárek - poprosil jsem totiž naší investorku, aby nám přivezla limču. Pojala to velkoryse a pokud nám nepůjde stavba lodě dobře, můžeme si otevřít osvěžovnu. Máme asi 50hl různých druhů limonád a tři koblihy navrch.


To se to pije, když Markétka nosí...
(To se nám to hoduje, když lidi půjčujou, že Švejku!)

Kdy Markéta odešla netuším - ponořil jsem se až po uši do sycení tkaniny pryskyřicí a pokud se nepletu, Honza i Zdenda dopadli stejně. A kupodivu skončili jsme v plánovaném čase - přesně hodinu po namíchání první poloviny směsi jsme končili. Pravda, na některých místech nás strhávačka trochu potrápila, ale pokud vyjde předpoklad zmíněný na začátku článku a nám zítra lepidlo zatvrdne, máme dno lodě hotové! Úplně nakonec jsme opět v dílně poklidili a tak se nám:
    a) Bude lehce vracet k rozdělané práci, hned jak odjedeme dlouho očekávanou jízdu Praha - Mělník
    b) Jistě dostane pochvaly od táty, který bedlivě přes internet sleduje, jestli mu nesviníme na ponk, který nám půjčil. No, snažíme se tatí!


Tak co, je to uklizené?

A tak děkujeme - Zdendovi za pomoc, Markétce za limči a tátovi za ponk a podporu.
Honza a Pinďa

Je úterý 15.11.11 - 08:13:35 SEČ a lepidlo ZATVRDLO!!!!!!

neděle 13. listopadu 2011

Stavba překližkového kajaku - díl 6 - Týden katastrof

Poté, kdy jsme pod vedením zkušeného laminéra odlaminovali palubu jakoby nic, měli jsme pocit, že "svět patří nám" a další stavbu lodě už nemůže ohrozit naprosto nic. A to je přesně ten moment, kdy musí zasáhnout Osud, nebo kdoví kdo, či kdovíco. Přišel černý týden a rozhodně to stálo za to.

Pondělí (7.11.11)
Protože jsem nejel jako obvykle do Kájova na poradu (po které se obvykle posunu na Lipno), dohodli jsme s Honzou, že budeme filetovat dno. Naprosto v klidu jsme zavěsili polotovar paluby ke stropu dílny na trubky topení a chystali se do díla.

Zhruba takhle vypadala situace v pondělí 
(foto je z neděle, jediný viditelný rozdíl je, že z lodi netrčí milión drátků)

S mícháním epoxidu už moc neválčíme, tak jsme rutinně připravili tužidlo, pryskyřici, bavlněná vlákna, misky, váhu a KLACÍČEK na zamíchání směsi. Jistě všichni pochopí, že takový KLACÍČEK je věc dosti drahá a její obstarání věc složitá. Proto jsem sáhl do našeho second handu a vytáhl dřívko již použité s tím, že jej na epesní modelářské brusce očistím. Šlo o drobnost, proto jsem tomu nevěnoval mnoho pozornosti. A v tu ránu se to stalo.

Dřívko zmizelo ve škvíře mezi stolem a brusným kotoučem a necelou půlvteřinu po něm, zmizel tamtéž můj ukazovák pravé ruky. I když jsem ruku vytáhl bleskurychle (takovou reakci bych u sebe nečekal), stalo se, co se stát muselo a manikůru na tomhle prstu nebudu asi nějakou dobu potřebovat. Mám nehet obroušen vcelku do zásoby.

Naštěstí Honza (čerstvý absolvent záchranářského kurzu ZDrSEM) reagoval pohotově - když se mu podařilo vyrvat mi prst z pusy (kde jsem jej hojil), použil autolékárnu a i přes ztrátu asi 3,2 cl krve jsme mohli pokračovat a dílo dokončit.

Úterý (8.11.11)
Konala se předchozího dne odložená porada - protáhla se tak do noci, že nebylo Lipno ani nic. Tedy vcelku ztracený den. Na druhou stranu - nikdo si neublížil.

Středa (9.11.11)
Celý den jsem s poničeným prstem asistoval při stavbě dětského hřiště v Dubném. To mě natolik odrovnalo, že jsem další katastrofu odložil o jeden den. A stála za to.


Detail přídě - vypadá trochu ulepeně, což?

Čtvrtek (10.11.11)
Během polední pauzy jsem totiž zaběhl k lodi, s tím, že vytahám poslední drátky, které hyzdily do té doby trup, abychom mohli o víkendu laminovat. Hm. Vytáhl jsem asi tak 5 drátků a byl jsem právě u zádi, když tu náhle se příď smekla (neměli jsme ji nijak přikotvenou ke stolu), a loď dostatečně rychle, abych ji nestihl chytit, ale dostatečně pomalu na to, abych si ten pád opravdu užil, spadla na zem. Byla v tu chvíli zatížená všemi žebry z dřevotřísky, takže se po dopadu ozval příšerný zvuk lámané překližky a bylo to.

Utrhl se bok ode dna. Takže namísto 30 minut jsem pak hodinu zachraňoval co se dalo a Honzovi jsem zničeně volal, že bych už asi k téhle lodi neměl být pouštěn, že nadělám víc škody, než užitku. Naštěstí zareagoval podobně jako táta, který se po vyslechnutí mých nehod zasmál, a řekl: "Vítej v klubu >Kdo nic nedělá nic nezkazí<". Mám pocit, že ho moje neúspěchy potěšily víc, než kdybych mu prostě zavolal, že máme hotové dno. Co s tím světem je?

Pátek (11.11.11)
Od magického data jsem očekával, že nás zbaví všeho zlého a to se celkem vyplnilo. Až na drobnou příhodu s brusným papírem. Pokud ho zakládáte do vibrační brusky a očekáváte, že vzniklý prach odsajete vysavačem na brusku připojeným, je experimentálně ověřeno (na vyžádání zašlu svůj a Honzův obraz plic), že je potřeba šmirglpapír perforovat, nejlépe v místech, kde má bruska odsávací otvory. Sebelepší vysavač skrz papír neodsává! Ovšem to byla už jen poslední dohra před závěrečným víkendovým finišem.

Sobota (12.11.11)
V sobotu jsme zalepili poslední nerovnosti - po filetování (vyplnění mezer mezi jednotlivými překližkovými díly lepidlem), jsou místa, která je potřeba zaplnit a přebrousit. A vše bylo připraveno na velké předfinále.


Loď si hoví jako neviňátko pod oranžovou palubou
Co nás ale stála tenhle týden sil a krve, darmo mluvit.


Neděle (13.11.11)   
V rámci tohoto předfinále jsme v neděli po prvním eskimování s Grónským klubem, po jedné multicache a po Martinských hodech ve Zlaté Koruně (padla do nás jedna porce králíka, čtvrtka husy a celá kachna) jsme dobrousili poslední kousky a pak udělali veliký úklid. Vyklepali jsme dokonce i palubu pokojně si klimbající u stropu, vyšmejdili všechny kouty (našli jsme mumifikovaného tesaříka) a loď řádně připevnili. Vše je nachystané na laminování, do kterého se možná pustíme už zítra. Kéž nám nový týden přinese více úspěchů, budeme je potřebovat.


Poslední nedělní panorama
Nedivte se, že není kompletní - je to z ruky iPphonem... 
Což mi připomíná, vymyslí někdo taky iKajak?

sobota 5. listopadu 2011

Stavba překližkového kajaku - díl 5 - k podzimu patří dýně a každá pořádná dýně je oranžová

Po dlouhé (asi 6 měsíční) pauze jsme oprášili The Slutty Pumpkin. Takže po první sérii grónských pádel (cca. 10 ks) jsme uklidili na mrť dílnu, všechny kouty vysmýčili a popotáhli kozy s lodí doprostřed místnosti. Pak jsme se pořádně zamyslili a nakonec došli k závěru, že sami to dohromady nedáme a tak jsem již podruhé přivolal Vojtu Komárka, laminéra par excellance!

Tentokrát ovšem Vojta nepřijel naprázdno - měl sebou montérky a dali jsme se do laminování paluby. Nejdřív jsme asi hodinu řešili detaily týkající se toho, jak máme postupovat dál a pak jsme přešli k laminaci paluby. Akce  začala přípravou štětců (Honza jim dlátem ostříhal ofinu), pak jsme si nastříhali (novými Solingen nůžkami co stály přes litr) tkaninu (kterou jsme srolovali tak, aby šla roztáčet od středu lodě k přídi a zádi) a nakonec nastříhali i naší krásnou oranžovou odrhávačku (takovej lepší šusťák.)


Příprava štětce

Pak jsme díky speciální laminérské formuli umíchali naprosto přesně polovinu dávky epoxydu, tu Honza rozlil po lodi a už jsme s Vojtou mazali a mazali. Když byla paluba celá rovnoměrně pokrytá, položili jsme tkaninu. Tady začaly trošinku složitější postupy - šlo o to, tkaninu pěkně natáhnout, aby na ní nebyly varhánky a současně, aby nebyla moc natažená. Díky Vojtovu "klíííd" se to nakonec podařilo a opět přišel ke slovu Honza-míchač. Domíchal druhou polovinu dávky a štětcem jsme jí zase rozvrstvili po lodi.


Položená tkanina

Za normálních okolností bychom v tomto bodě končili. Ale vzhledem k tomu, že jsme měli po ruce odborníka, došlo na vyšší dívčí. Tedy alespoň z našeho pohledu. Vojta vytáhl z tobolky speciální "japonskou špachli Storch" a začal pryskyřici z tkaniny stírat. Takže vypadala asi tak nějak, jako na dalším obrázku.

Detail nasycené tkaniny

A úplně na závěr jsme to celé zakryli tou příšerně oranžovou strhávačkou. Vše ukončil koncert štětců, kdy Honza s Vojtou vtlačovali strhávačku na tkaninu. A po necelých dvou hodinách bylo hotovo. Následovalo ještě pár instrukcí ohledně toho, kdy přesně máme strhávačku strhnout, pak jsme ještě pověsili na zeď naši novou brusku Einhel a bylo. Ve Vojtově podání to vypadalo jako ta nejprostší věc na celém světě. Jsem zvědav, jak se nám povede, až budeme sami (doma.)


Pokládání strhávačky
Nalevo Vojta Komárek, napravo Honza




A na závěr ještě ukázka toho, co člověku pod vlivem chemikálií a pryskyřic přijde vtipné:

   Policajt zastaví řidiče: "Dobrý den pane, nesvítí Vám pravý heligón." 
   "Snad halogen, ne?"
   "Aaaa, tak pán je ješte i suterén?"
   "Myslíte suverén, ne?"
   "No tak pozor, příteli, používat cizí termity je občas rizoto, víte?"