První operací dne bylo skružení lemu Lukášova kulatého kokpitu. Přitom jsem Honzovi amputoval jeden, nebo dva prsty, ale když se kácí les, lítají třísky a když se dělá eskimácká loď, lítají prsty.
 |
| Vytuněná napařovačka |
Mezitím si kokpit nachystal i Markýz - ovšem je to srab. Takže Markýz na rozdíl ode mne, si nejprve ohybá všechny vrstvy a slepí je později. To já už mám slepeno. Ale zase na druhou stranu, neměl s tím tolik nervů a výsledek asi bude lepší. Poučení pro příště.
 |
| Lukášův sluníčkový kokpit! |
Pak přišla na řadu žebra. Minule jsme postupovali tak, že jsme polotovar na lodi ohnuli, pak jsme ho zkrátili, seřízli konce a pak nacpali do bočnic. Potíž byla v tom, že než jsme měli žebro zkrácené, už vystydlo a při pokusu o jeho nacpání do správné pozice prasklo.
To jsme dneska obešli. Takže jsme žebra ohnuli zvenku kolem lodi a kýlu a zajistili svěrkami. Teď je necháme vystydnout a v pátek je napasujeme na místo. Myslím, že to půjde dobře. Takže jakmile jsme přistoupili na tento postup, téměř skončilo lámání žeber a nadávání.
 |
| Tak už to vypadá fakt nadějně! |
Shrnuto a podtrženo - zlepšili jsme se v tomhle:
- Máme tenčí žebra. Dříve měla průřez 5 x 20mm, teď 4 x 20mm. A pro Markýze, který má ještě menší loď budeme dělat ještě slabší 3 x 20mm.
- Žebra jsme namáhali jen jednou, za tepla a mnohem opatrněji. Ukázalo se, že je třeba je na ohyb tak trochu připravit.
- Měli jsme víc páry. Lépe zaizolovaná napařovačka znamená menší tepelné ztráty.
- Nálada v dílně byla mnohem lepší. A to jsme ani nepili!!!
