neděle 22. ledna 2012

Mít hlavu v oblacích a plnou ... cesty, která začíná!

První vrchol sezóny se blíží vysokým tempem. Poslyšte, co všechno jsem během ledna stihl.

Díky tomu, že se to všechno trochu nakupilo, jsem v období, kdy strávím čtyři víkendy + jeden celý týden mimo vyhřátý domov a spát budu ve stanu, na veřejné toaletě jako loni, nebo výjimečně i v dřevěné a snad nevytopené chatě. 

Tento víkend jsme s Honzou v rámci "zatáhnutí se" běžkovali na Šumavě při dokončování Mrožova mrazového dýchánku z loňského roku. Šlo o zimní přejezd centrální Šumavy, spojený se stanováním na nocovištích zřízených kýmsi osvíceným ze správy NP. Ačkoli plány byly veliké (dojedeme to, co nám schází), nakonec byl čerstvý sníh silnější než my. Prošli jsme "jen" úsek Železná Ruda - Stará Hůrka, kde jsme stanovali v závějích sněhu. A na druhý den jsme v rolbou projeté nádherné trati dojeli do Prášil, kde jsme ovšem definitivně uvízli v novém sněhu, větru a nedostatku stop. Takže kousek z Prášil do Kvildy máme schovaný na příští rok.


Výhled ze stanu. To se vstává! 

No a teď mám před sebou dva víkendy na expedici No Frost II. A můj zřejmě poslední víkend, kdy ještě budu  mimo domov, budou tradiční Zimní Slapy. Tam už ale asi vyměkneme a zalezeme do chajdy, kterou tam má Radim z hradecké party. 

Ale zpět k přípravám. Na začátku ledna jsem využil příznivé povětrnostní situace (=nebyl led) a vyrazil na dvě jízdy na Lipno. Dokončil jsem totiž drobné úpravy na lodi (zásek pro toulou, polstrování pro nohy, nové napuštění pádla fermeží atd.) a bylo třeba je vyzkoušet. První jízda (20km) mě docela vyčerpala, snad to byl dozvuk nějakého nachlazení. A druhá, tak ta mě vyčerpala úplně.

Zima u Černé v Pošumaví

Start jsem si stanovil na sobotu brzy po ránu, tedy kolem deváté. Počasí mě zaskočilo už kousek za Hořticema. Z Boršova jsem vyjel totiž za sucha a teploty +4°C. U přehrady ale vířil sníh, který je mimochodem v protivětru a bez brejlí moc příjemný. K tomu teploty kolem nuly a silný vítr. Takže zhruba během hodiny jsem zamrzl a celý se pokryl ochranou vrstvičkou ledu. A led popravdě moc nezahřeje. Návrat se mi zkomplikoval u Frymburka - od Lojzovek to totiž docela protahovalo. Na záznamu z Frymburské meteostanice jsem pak dohledal pro dobu, kdy jsem tam bojoval s protivětrem, nárazy až 20 m/s. Nakonec jsem to nějak dal a naštěstí po nějaké půlhodině vítr pomalu lehl a do Černé jsem dojel skoro za bezvětří.

Led kryje, ale nehřeje!

Kromě přípravy venku jsem proběhlo i bazénování s Grónským klubem, kde jsem snad vlivem večírku, který se protáhl do pozdních nočních hodin, byl poněkud mimo. To ovšem paradoxně vedlo k výraznému zlepšení  mých výkonů a podařilo se mi zvedat Greenlanda holýma rukama bez obtíží na obě strany. Dokonce jsem i nakrysyl bez pádla (připlavání k převrácené lodi, nasoukání se do ní a zvednutí.) Tedy ne, že bych si snad na expedici troufl zvedat převrácenou loď tak, že zahodím pádlo a dám se do díla, ale přesto se moje jistota pořád zvyšuje. Ačkoli jak praví klasik brněnský "Na každého někde číhá jeho krysa!", viď Šimone?! A abych nic nezanedbal, už od podzimu každé ráno zahajuji ledovou sprchou (tedy pokud mě zrovna netrápí obávaná mužská nemoc na tři, hahaha.)

Další přípravy byly spíše technického rázu - dokončil jsem úpravu ohříváčku do stanu a Radkova skládacího minigrilu. To byla mimochodem povedená věc! Šlo o to, že čtyři nožičky z nerezového drátu o průměru asi 4mm byly o pět centimetrů kratší, než bychom potřebovali. Takže jsem potřeboval 76 cm této nerezové  kulatiny. Nikde po Čechách mi ji nechtěli uříznout, proto nám do firmy nakonec slavně dorazila třímetrová tyč. 

Dobrá, nařezal jsem čtyři kousky a spolu s jedním původním zavezl do naší pobočky v Kájově, aby mi podle původního vzorku vyrobili závity. Po zhruba půlhodině mi mistr přinesl hotové nožičky a v druhé ruce nesl pěticentimetrové kousky se slovy: "No a tady máš zbytky!"  Nepochopil zadání a vyrobil mi další čtyři přesně stejné nožičky, jaké jsem už měl.

Skládací stojánek pod ohříváček.
Design: Van Jindrlson (c)

Kromě toho ještě prošlo řádnou kontrolou auto. Byla dobita baterie a vyměněny pneumatiky, které jsem měl "dojet" na podzim, dokud bylo sucho. Také byly doplněny všechny provozní kapaliny (tedy kromě nafty.) Stejně tak jsem nakoupil nové akumulátory do GPS, fotoaparátu a tak po stránce technické jsem v nebývale skvělé kondici.

Mezitím dorazilo od grafika-alkoholika výpravy nové logo! Vychází z toho loňského a tak konečně mohu prozradit tajemství, kam že to máme namířeno. Ano je to Norsko! Konkrétně Fitjar, který je na západním pobřeží, asi 50 km na jih od Bergenu. 

V logu si prosím povšimněte již dvou hvězd na tmavém podkladu. Ty značí, že expedice je druhá v pořadí. Když jsem se Radka zeptal, jak vyvede logo za tři roky, lakonicky odpověděl: "No hele, jedno pivo ještě nikoho nezabilo. Prostě se sejdeme, kopneme do sebe žejdlík a něco vymyslíme!" Čili žádné strachy!   



Nové logo je tu!

Poslední, ale jistě ne významem, je překvapení, které jsem pro kumpány nachystal spolu s maminkou! Ale protože je to překvápko, jsou na fotce jen obaly na důležitou část vybavení, kterou nám ta dobrá duše vlastníma rukama dávala dohromady celé Vánoce a půl ledna. Ale je to opravdu bomba! 

Překvapení od maminky na cestu!

A to je asi tak všechno. Teď už nezbývá než se zabalit, se zatnutými zuby prohlásit: 

Zima je jen pocit! 

a vyrazit vstříc dobrodružství!