sobota 30. dubna 2016

Lesní duch

Tenhle Lesní duch měl mít původně i tělo - tedy vlastně, nejprve jsem zrobil tělo, pak se dal do hlavy a ta hlava se mi takňák povedla trochu líp. Tak zůstane sama.

Je z bezu a měří na výšku 115 mm. 



pátek 29. dubna 2016

Kokodýl

Dneska jsem otestoval pásovku Proxxxxon, kterou nevyužil táta. Zdá se mi, že na ty naše chlapský záležitosti bude úplně bezva. První dílo ihned zabavil František. Že prý krokodýla už dlouho potřeboval. Nebo tak něco zabručel.


Materiál - smrková plaňka na plot, natřená a lehce obroušená. Délka 300 mm, tloušťka 18 mm, časová náročnost 2 hodiny. Ještě ji chci napajcovat olejem, ale ten tu momentálně nemám.



neděle 10. dubna 2016

Dinosaurus Žluťákus

Pro Lukáše, velkého znalce a milovníka dinosaurů, jsem včera z větve, co jsme našli v lese jednoho vyrobili. Ta větev byla původně puška, ale nakonec jsme zjistili, že jsme se hrubě mýlili, když jsme ji považovali za něco tak přízemního, jako je zbraň.


Franta a dinosaurus

Celé zvíře.


Dinosaurus je jasným vysvětlením, proč tahle zvířata vyhynula. Měli totiž jednak do přírody nevhodnou barvu (jenže, když on má Lukáš žlutou tak rád), ale hlavně se ukazuje, že když má zvíře moc dlouhej krk a nestabilní nohy, tak není schopno stát a pořád padá. A jak zvíře padá, je s ním brzy konec. Takže takhle to v pravěku bylo!

Hlava


Tělo.


úterý 5. dubna 2016

Indiáni z Třísova

Indiáni z Třísova (=Lukášova lesní školka) jsou od zítřka po zuby ozbrojeni. Takže, bledé tváře, třeste se, pod Kletí si už nikdo nemůže být jist svým holým životem!


Kompletní sada - to budou mít zítra kámoši radost.
A co teprve jejich maminky, až se to dozví. 

Výroba tomahawků mě naprosto pohltila. O tom, jak jsme to pojali s Lukášem materiálově hovoří další odstavec.


Tohle je Lukášův favorit.
Miluje totiž žlutou.


  1. Topůrka: suché klacky, které Lukáš průběžně tahá z lesa na zahradu. Čili Pavla měla velkou radost, že jsme trochu probrali zásoby.
  2. Čepele: laminovaná PB6, neboli březová překližka 6mm,černěná sprejem.
  3. Peříčka: stejný zdroj jako číslo 1.
  4. Korálky: zrovna včera Pavla vyhodila rozlámané počítadlo. Tak jsem zalovil v odpadkovém koši a jakou nadělají parádu!
  5. Stříbrné a zlaté hřeby (pouze na dvou tomahawcích): pozinkované a mosazné lepeňáky


No. 2

No. 3

První kus z naší dílny.

Zábava na dvě hodiny náramná! Konečně začíná garážové doupě sloužit správným účelům.


Naposledy všichni pohromadě.

pátek 1. dubna 2016

A zase dílna

Věci se teď vyvíjejí tak, že víc času trávím v garáži, než na lodi. Ale má to i pozitivní dopady. Lukáš se v době mého kutění naučil jezdit na kole a evidentně mu moje "tichá podpora" z garáže, zatímco on si hraje na ulici a u sousedů odnaproti, vyhovuje. Tak proč ne?!

Poslední hotová věc je brousítko. Dělal jsem ho pro jednoho kluka odněkud z Hořovic a zdá se, že ho docela potěšilo. Inspiroval jsem se fotkou z netu. Řekl jsem si - dovedli to jiní, naučím se to a dovedu to i já.

Inspirace z webu

A jak jsem to dělal? Nejprve jsem si u táty s jeho pomocí připravil kopyto, na kterém jsem chtěl lepit. Následně jsem nafikal 18 plátků bukové dýhy. 


Stůl před zahájením lepení.
Na páscích leží kopyto a v popředí je čaj. Bez toho nedám ani ránu.


A pak začal ten správný saigon - všechny pásky jsem pomazal epoxidem a vrstvil na sebe. Následně byly zabaleny do fólie a ohnuty kolem kopyta. 

V noci bylo zataženo.

Detail rohu - kopyto nám trochu ujelo.

Po vyjmutí z lepicího přípravku jsem musel polotovar obrobit a vyčistit. 


Po zalepení

Jiný pohled


Pak jsem se trochu zdržel při instalaci klem na koncích obou ramen (vynikající pomoc mi poskytl Honza, kterého jsem také pumpnul o dva šroubky M5). Pak jsem vyryl monogram VB - no, trochu mi nevyšel a vypadá spíš jako V3. Ale snad se Václav nezlobí.

Finíto.

Finíto II.

Nakonec nátěr olejem, zabalení a pryč s tím! Radost z hotového kousku jsem měl velkou.