Včera jsme s Honzou jeli k tátovi nechat nahoblovat polotovary na žebra pro Markýze. Když jsme je měli hotové (tati díky!!!), odvezli jsme je do dílny. Byl sice už večer a já byl po docela dlouhé noci, nedalo nám to a zkusili jsme, zda náš nový postup ohýbání žeber funguje.
Postupně jsme je uvolnili, zakrátili na správnou velikost a usadili do lodě. Takže - FUNGUJE TO!!! Jak se ale později ukázalo, chce to si s jejich tvarem opravdu pohrát. Hned po žebrech následuje položení "chines" - to jsou takové ty podélné nosníky, které tvoří zlomy dna do boků. Někdy se jim říká outory, pokud se nepletu.
To je krása panečku! |
Ty jsme tedy hned hodili na loď a jejda! Některá žebra byla moc nízká a tak jsme museli na několika místech podkládat. Ale to se prostě stává. Páteční večer končil přesto optimisticky. Loď už vypadala skoro jako hotová.
A protože jsem nevěděl, jak chines zakončím - potíž je v tom, že u téhle krátké lodě se na koncích těžko ohýbají dovnitř do trupu - nedalo mi to a dneska odpoledne jsem do dílny na chvilku zaskočil. Když se daří, tak se daří! Svázal jsem je na koncích k sobě a pak jsem ještě překolíkoval některá žebra.
Pohled odzadu |
Protože loď stavím s Honzou, odolal jsem pokušení to dorazit. Zbývají jen tři operace:
- uložit podélníky na palubu
- navrtat bočnice, aby se po dokončení trupu jimi daly protáhnout provázky, co vedou po palubě
- lehce poupravit tvar masiku a palubníku za zády kajakáře, aby na nich pěkně seděl límec kokpitu
To jsou krátké akce a tak s nimi a hlavně se slavnostním dokončením kostry trupu počkám na Honzu!
Elegance sama. |
A co dodat na závěr? Lukášovi se loď moc líbí!
Táto, kde je pádlo? |