Zřejmě nedorazím

Skoro na den přesně po roce, zase Mahagon pozval bývalé členy turistického oddílu Toulavý Vítr na projížďku po Lipně. Pozváno bylo asi 85 lidí, sešlo se nás zhruba 5,9%. Všech pět už bylo loni a tvoříme ideálně sehranou posádku.

Mahagon se, coby voják, stará a má. Má nás na starosti. Vůbec nechápu, že o tuto akci není větší zájem - přijedeme, je nám navaříno, u mola je přistavená vyčištěná loď, kterou více či méně vybydlíme, ušpiníme a polámeme a druhý den odfrčíme domů. A ubohý stařičký Mahagon pak den leští, myje, lepí ulámané vybavení lodě a žehlí si to u majitele lodě. Ale což, každého věc.

Zase na Lipně!

Skoro komplet posádka:
Standa, Mahagon, Otík, autor článku
Chybí ještě...

Věčně vysmátá Lenička

Letos jme měli zase krásně. Vyráželi jsme v sobotu, byť část posádky spala na Lojzovkách. Směr plavby byl jasný, ve Vltavici měla čekat Lenička. Čekala. Ale asi čekala trochu jinou posádku. Ta naše byla jako vyměněná, protože někdo, NEVÍM KDO, přišel s výbornou a nesmírně vtipnou hrou. Kdykoli jsme míjeli bóji, museli jsme si dát panáka. V tomto směru se o zásoby skvěle postaral dealer Standa. 

Chvílemi to vypadalo, že nám jídlo padalo z nebe.

A Mahagon ho umí náramně chytat.

Olympijské hry
Čaj, čaj, kafe, kafe, kafe.

K Vltavici jsme tedy dojeli poněkud z formy, ale zato ve vynikající náladičce. O nesmírně vtipné vtipy nebyla nouze a Lenička prokázala značnou odvahu, že na naše plavidlo vstoupila. Snad nelituje. V neuvěřitelně silném větru (cca. 5 mm/s), jsme se doplahočili do Plané, kde jsem loď zakotvil o pláž a dožadoval se zmrzliny.

Belzzz. Výborná hra pro lehce podroušenou posádku.

Zamračnenec Otík

Bohužel  nikdo z posádky nedostal od kapitána povolení k opuštění lodě a tak jsem ostrouhal. Nějak jsme se z mělčiny vyhrabali a zamířili zpět. Bylo opravdu horko (proto ten požadavek na zmrzku), tak jsme se před Valtrovem vykoupali. Tedi ti, kdo měli odvahu a kterým koupání a pohyb všeobecně nezakázal lékař. Když jsme já a Lenička zase vylezli na palubu, dozvěděli jsme se, že Borůvka "zřejmě nedorazí". Tahle hláška, napsal to totiž někdy ve čtyři odpoledne, nás úplně rozstřelila.

Horko. Jdeme se koupat.

Zpátky u suchozemských krys, které se bojí vody.
Kdo je kdo, je doiufám jasné.

U Valtrova

Tahle mračna jen hrozila. Ani nekáplo.

Pomalu jsme se šinuli k Vltavici, kde měla Lenička auto. Mahagon předvedl vyšší dívčí - k molu zajel přídí, těsně před přistáním vzal za kormidlo, smykem otočil loď, Lenička elegantně a důstojně vystoupila, zamávala a my jeli dál. Slunci vstříc!

Lenička se raduje - konečně opustí to prokleté plavidlo.

A my vyrážíme k Hrušticím a Kovářovu.

Konečně se přestal mračit na můj objektiv.

Neskutečnej mrak

Mlhovina MX95

Předposlední loď na jezeře

Podvečer nás zastihl na "Velké vodě". To už jsme zbyli na jezeře téměř sami a nálada nám opět stoupala až k nebesům, na kterých mraky předváděly neskutečné divadlo. Tolik fotek oblaků jsem už dlouho neudělal. 

Standa povykládal o všech svých chorobách a zdravotních omezeních - i když nesmí chodit, běhat a plavat, naštěstí mu lékař pivo a dýmčičku nezakázal. Takže paráda! Ještě dlouho po setmění jsme debatovali, kde budeme spát. zda ve Frymburku u mola, nebo někde venku.

K večeru zábava opět dostala grády.

Standa předvádí doktorem schválené pohyby.

Mahagon kormidluje ve večerní vichřici.

A najednou byl den pryč.

Zvítězila Pirátská zátoka u Lojzovek. 

Ráno nás zastihla mlha, která Mahagonovi přivodila lehkou ztrátu orientace. Ještě z kóje zavolal na Otíka: "Kdybys potřeboval, přeběhni molo, vezmi klíče, co visí na loděnici a po silnici vlevo za hospodou jsou záchody." Že jsme od toho mola asi 3 kilometry vzdušnou čarou, mu jaksi taksi nedošlo.

Ranní mlha u Lojzovek

A tak jsem vytáhl kotvu a všechny nás k tomu molu dovezl. A to byl konec. Vlastně ne, ještě to nejdůležitější:

MAHAGONE, STEJNĚ JAKO VLONI - DÍKY MOC!!!