neděle 21. dubna 2013

Co dělají eskimáci, když přijde jaro?

Kokpit na masiku.
Pohled pro znalce!
To je jasné! Potahují lodě na novou sezónu. A tak i my vytáhli před nedávnem dokončenou kostru Lukášovy lodě na denní světlo. Nejprve jsme si kostru naposledy prohlédli, je to fakt pěkné podívání!




Pak velikost kostry naposledy překontroloval budoucí majitel lodě a spokojeně kývnul, jako že: "Ano chlapci. Můžete pokračovat. Potáhněte mi to!"

Tester a budoucí majitel v jednom.
Z iglů jsme tedy briskně vytáhli vysušené tulení kůže a začali je rozměřovat. I tuto operaci ovládl Lukáš, který dokázal být současně na obou koncích rozbaleného plátna. Jak to dělá, netuším.

Lukáš hlídá, abychom ho neošidili
Nato jsme loď otočili dnem vzhůru, na koncích plátna ušili takové malé kapsičky a plátno jsme na kostru navlékli. A už se napíná! Teď je pěkně předepjaté ve směru podélném. Ale to není zdaleka všechno.

Podélně předepjaté plátno
Musíme ho ještě napnout příčně. I na to mají eskimáci fígl. Dospodu pod palubu se našijí očka, a těmi se protáhne špagát stylem "cik-cak". No a když ho umíte šikovně napnout (což my tedy umíme!), máte za chvilku dno lodě jako buben!

Sviť měsíčku sviť, ať mi šije nit!
A to nám pro dnešek stačilo. Za hoďku a půl jsme měli vypité jedno pivo, jednu šťávu a napnuté dno lodě. Příště začneme palubu zavírat a nakonec přišijeme kokpit. To bychom mohli do léta fakt stihnout!

Dneska je hotovo.

pondělí 1. dubna 2013

Hody, hody, doprovody

Velikonoce jsou svátky jara - to určitě! Protože letos vyšly na rozhraní měsíců "...za kamna vlezem" a "...ještě tam budem", využili jsme nepříznivé meteorologické situace a vlezli do dílny. Až z dalekého Severu dorazil nastřelený Standa Klokočník, vychrlil na nás s Honzou, že potřebuje loď pro Amálku a že má jen dva dny času.

Kachní líheň - osvědčená značka!

No co už s ním? Ani občasné pokusy vystrčit ho na mráz, aby vystydl a zpomalil, nepomohly, a tak jsme zastrčili mou a Markýzovu rozdělanou loď do kouta, vzali nože, pily a sekery a dali se do díla. A práce nám šla od ruky pěkně. Posuďte sami.


Tohle bude za pár hodin vypadat jako kajak.

Rozumní lidé se řídí příslovím, které mi vtloukal táta do hlavy celé mládí. Vtloukal mi ho tak důkladně, že jsem ho (stejně jako spoustu jiných věcí) zapomněl, ale v kostce jde o to, že je potřeba nejprve pracovat hrotem tužky. To v praxi vypadá tak, že si člověk zalezlý v dílně, přemýšlí a nic nedělá. Tuhle fázi výrobního procesu mám moc rád. Po dlouhých hodinách přemýšlení z nás vypadl následující jízdní řád. Bylo jasné, že sebou musíme hodit. A protože co je psáno, to je dáno, harmonogramem jsme se řídili.


Bez plánu ani ránu.


Velký Pátek (2h)
V pátek byla klíčová hodina, kdy Standa dorazí. To se povedlo už po páté hodině, a tak jsme začali stavět v 18:30. Kuchli jsme bočnice a naklížili na ně náběhy přídě a zádě. Odškrtli jsme první řádku v seznamu a šli namočit žebra. Hm. Co teď? Byli jsme nějak moc rychlí. Proto jsme vytáhli formu na lem kokpitu a stočili (zatím bez lepení) dubové latě. Po dvou hodinách bylo hotovo a šup na kutě.

Jestli to ufíkneš blbě,
bude mít Amálka krátkou loď!
(Honza dozoruje Standu)


Bílá sobota (7,5h)
V sobotu jsme (jsem) nemohli dospat. Což znamená, že jsme v dílně oxidovali už v osm ráno. Nejdřív jsme zalepili první vrstvu předtočeného lemu kokpitu. A pak to šlo ráz na ráz - rozepřeli jsme bočnice. Standa chtěl loď 3,8 m dlouhou a 48 cm širokou. Máme tak teď k dispozici dětské lodě v plus mínus půlmetrových rozestupech: Markýz 2,8m, naše loď 3,2m a Standa 3,8.Do oběda jsme ještě položili palubníky a pak jsme se odrovnali v blízkém restauračním zařízení výbornou baštou.


Takhle to sem přichytím a pak...
Stana učí Honzu, jak se dělá kajak.
Zkoušce lodě se v tomhle stadiu nevyhne nikdo! 

Po obědě následoval pomalý rozjezd. Šedý vlk Akéla měl pravdu, když varoval Mauglího: "Nikdy nevycházej s plným břichem na lov!" Naštěstí jsme nezemřeli jako Šér Chán. S vypětím všech sil, jsme položili  kýl. (Hele, ono se to rýmuje!)

Když je venku hnusně a sněží,
máme slunce v dílně!

V 16:00 došlo na nejhorší - ohýbání žeber. První dvě nám praskla, takže nás dostala do správného stavu pokory a zoufalství a zbytek šel jako po drátku. Za půl hodiny bylo hotovo. Ještě jsme na lem kokpitu nalepili druhou vrstvu a zmizeli z dílny, jako pára z napařovačky. 

Jen večerní posezení se moc nepovedlo - Pavla je nachcípaná, já byl polomrtvej, takže jediný kdo se doma postaral Standovi o zábavu byl Lukáš. Ten vydržel hrát nějaké svoje divadýlko až do devíti do večera. Pak jsme to raději vzdali.


Boží Hod Velikonoční (5,5h)
Ráno jsme se, rozhozeni změnou času, sjížděli asi hodinu. První akcí byl zase lem kokpitu, na který jsme nalepili lemovací lištu, která drží šprajdu. S tím, že během stavby lodě stihneme i kokpit jsme původně nepočítali a tak jsme byli příjemně překvapeni. 

Lepič a brusič - to jsou moje funkce.

Včera schystaná žebra jsme během půl hodinky usadili na místo a pak jsme docela dlouho usazovali outorové latě (chines). Ukazuje se, že nejvíc musíme zapracovat ještě na tom, aby průběh žeber byl mnohem víc plynulý. Takhle jsme museli na několika místech mezi outor a žebro vložit podložky.

Oběd byl zajímavý - většina hospod měla zavřeno, takže jsme při hledání místa, kde bychom se najedli, sjezdili celé Budějovice. Standa to měl alespoň s turistikou prohlídkou mnoha pamětihodností. Tím se nám pauzička natáhla na dvě hodiny, ale bylo nám jasné, že náš plán vyjde.

A taky že jo! Po obědě jsme položili podélné palubníky, nadělali otvory pro provazy, které vedou po palubě, kostru poprvé natřeli a juchů - po 15 hodinách v dílně jsme vytáhli na světlo Boží novou kostru kajaku! Myslím, že jsme ustavili pěkný český rekord, ale upřímně - znova do rychlostní stavby kajaku hned tak nepůjdu. Byl to fičák!

A je to!
Večer jsme popili, dorazil i Radek s Magdou a Kájou. Při tom jsme naplánovali jarní cestu na moře a někdy po půlnoci jsem s úlevou, že je to za námi vlezl do postele.

Jó, my to fakt dali!


Velikonoční pondělí
V pondělí se otočili role - zatímco v předchozích dnech jsem nemohl z nervozity, zda to stihneme, dospat já, teď to byl Standa, kdo začal šramotit po domě krátce po sedmé. No, nedá se nic dělat - spěchá domu. Odfrčeli jsme do dílny, kde jsme loď omotali fólií, aby přežila cestu domů, pak jsem Standu poplácal po zádech a poslal pryč. Zbývá to už jen potáhnout, ale to zase jindy.

"Seber si ten krám a vypadni! Už nám to tu v dílně smrdí nějak dlouho!"
...a on to popadl a vypadl.
Kluci díky, bylo to fajn!
A Pavle děkuju za trpělivost, jakou s námi máš!