středa 14. prosince 2011

Perníková chaloupka aneb Němcová to popletla

Bylo nebylo, za devatero jezery a sedmero moři, na úpatí jedné známé jihočeské hory (no spíš asi kopce), provedli jsme rekonstrukci známé pohádky. Jistě ji znáte - Jeníček  a Mařenka,  zlá babice a dědek, perníková chatka...


Sbírání dřeva na topení ve stanu.


A jasně se ukázalo, že paní Němcová to všechno popletla. Možná si vzpomenete na scénku, kdy zlý dědek honil obě děti po lese, protože ukously z jeho chalupy okap a pochutnaly si i na funglnové klice od dveří. A přiznejme si upřímně, to by naštvalo i vcelku hodné lidi.


Tak tedy je jasně prokázáno, že ona „žena, kterou děti potkaly, když běžely kolem pole lnu, a která jim ukázala cestu k domovu spolu se slibem, že dědka zdrží“, vůbec nebyla ženou! Navíc se to neodehrálo u pole lnu (len se dávno přestal pěstovat, protože řepka vynáší daleko víc.) No a hlavně neschopnost této osoby  porozumět dědkovu dotazu na děti, vůbec nepramenila z nějaké vychytralosti, ten člověk je jen a prostě lehce nedoslýchavý a rozumu také mnoho nepobral.


Takže si představte hluboký temný les, zleva přibíhá Jeníček a Mařenkou, brady ještě celé umazané od kradené čokolády a za nimi se ozývá praskání a láteření, jak je přes větve a kořeny pronásleduje spravedlivě rozhořčený majitel poškozené nemovitosti. Děti jsou přirozeně vyčurané jako mraky, a tak si jich muž sbírající klacíky, které hodlá odvézt na expedici No Frost, aby jimi zatopil svým dvěma kamarádům, dětí ani nevšimne a tu se na scénu vřítí dědek. A dědek otravuje a furt se na něco ptá. Ale já mám přece hlavu plnou kajaků a moře. Tak co mele o nějakých dětech? A právě tehdy se odehrál onen slavný dialog: 


Osobo, neviděla jste tudy jít děti?“
„Sbírám dřevo.“
„Osobo, já se vás ptám, jestli jste tudy viděla jít děti?“
„Až posbírám, odvezu dom a budu sekat.“
„Osobo, rozumějte pak, ptám se vás, jestli jste tudy viděla jít děti?“
„Až nasekáme, zabalíme, naložíme do kajaku a v zimě budeme v týpku topit.“  




Děti utekly, dědek za nimi a já můžu v klidu z lesa ukrást pytel klacků.

Inu, jak to dopadlo s dětmi a dědkem nevím, ale faktem je, že máme na cestu nasbírané bukové klacíky, které už jenom nasekám, aby se vešly do našeho topítka (předvedu v některém dalším vyprávění) a zabalím do pytle. A nutno podotknout, že začínám mít pocit, že všechna naše zimní opatření budou asi zbytečná. Průměrná teplota v místě, kam míříme, je v lednu kolem +3° C. Takže nám asi letos bude horko, ačkoli bychom měli být mnohem dále na sever, než loni!

pondělí 12. prosince 2011

A co tam vlastně budete jíst?

Jakmile jsme si na No Frost připravili stan (a spacák), s vědomím toho, že lodě nemůžeme mít lepší - po moři se bude totiž pohybovat delikátně složená skupina Charon-Triena-Charon, došlo na třetí nejdůležitější složku našeho případného úspěchu - jídlo.

Labužníci vyrážejí za měsíc na moře!

Ježdění s Radkem a Standou je v tomto ohledu poněkud monotónní. Pro člověka mých kuchařských dovedností to totiž znamená jen nosit jim dřevo, mlaskat a v pravidelných intervalech (=3x denně) hlasitě volat: "To je ňamka", či "Takovou dobrotu jsem v životě nejedl!" A to myslím opravdu vážně, ti dva jsou šílenci, kteří si na sněhu uprostřed pustiny klidně začnou vařit crème brûlée. Proto jsem se rozhodl, že výpravu trochu zpestřím a začal jsem hledat na našem trhu blafy, které přinesou naší výpravě trochu vzruchu, barevnosti a osvěžení.



Kapitola první: Konzervy bez konzervantů
V létě jsme s Pavlou na Islandu vyzkoušeli sušené hovězí Stroganoff - šlo o směs, která byla v nepromokavém a tepluodolném sáčku. Dovnitř se nalila horká voda, pak se sáček uzavřel, počkalo se deset minut a jídlo bylo na světě. Šlo to i jíst, jenom dvě porce, inzerované na obalu, byly trochu naddimenzované. Ovšem v balíčku se nacházely všechny tři složky jídla - příloha, maso i omáčka.

A protože rád zkouším nové věci, přišel mi vhod tip, který mi poslal můj dobrý otec - jakýsi český mořeplavec prý "jede" na jídlo od brněnské firmy Jídlo snadno (http://www.jidlo.snadno.eu/). Nelenil jsem, navštívil jejich web a objednal 3 druhy jídla (hovězí guláš, Krakonošova pochoutka a hovězí Stroganoff).


Nezatěžuj ženu, kupuj extra menu!

Balík, který mi v pátek dorazil byl skutečně veliký. Pro jistotu jsem vzal od každého jídla 3 kusy. Nevěřil jsem totiž tomu, že balíčky budou obsahovat skutečně dvě porce. Ale obsahují! Jde v podstatě o konzervy, které jsou ovšem namísto plechu igelitové. Uvnitř je asi 600g jídla, které stačí ohřát a doplnit přílohou. Z toho taky vyplývá, že pro seakajakáře jsou docela použitelné, ale tahat je na zádech bych nechtěl. Firma nabízí i nějaké outdoor menu, to jsem ale nezkusil.

Pojedeš na No Frost? Tak si tohle pěkně sníš až ti to poleze ušima!

No a jak to chutná? Kupodivu líp než to vypadá. Maso je opravdu maso a k němu je taková nějaká UH omáčka. S rýží se to pozřít dá a je to každopádně mnohem lepší, než instatní blafy od Vitany.


Sbíhají se vám sliny?


Závěrem tedy konstatuji, že na expedici budeme mít tři jídla z Brna a jeden balíček dostane táta, za chytrý tip!


Kapitola druhá: Peklo, peklo, peklíčko
Druhým logickým krokem po nasazení těžkých konzerv bylo ultralehké sušené maso. V nejmenovaném kulinářském měsíčníku jsme našli postup a bylo rozhodnuto, že se do toho pustíme, protože to vypadalo jako dobrá zábava. No, zábava asi hlavně pro mne. Odjel jsem si v klidu do práce a všechno nechal na Pavle, takže jsem k výsledku přišel jako slepý k houslím, i když vlastně netuším, jak k nim slepí chodí,

Know-how



Jak asi vidíte, postup není úplně jednoduchý. Pavla nechala maso před akcí zamrazit a tak se jí na požadované plátky krájelo po lehkém rozmrazení docela snadno. Pak jej naložila téměř do puntíku podle originální receptury a prvním kamenem ourazu se stalo až napichování na špejle. Je to práce titěrná a zdlouhavá. Ale pohled do rozpálené tlamy pekelné, ve které visí ti odsouzenci na smrt je krásný. Posuďte sami:

Takhle se to suší. Na alobal odkapává tuk a šťáva.

Maso si pak v troubě odpočine nějaké tři hodinky, aby se dopracovalo ke kýženému stavu. A pak nastane další problém, který jsem si už zažil na vlastní kůži. Je třeba jej opětovně z párátek stáhnout. Předpokládal jsem, že v Norsku nebudeme párátka využívat (na podpal by se možná hodily), a tak jsem silou převelikou jednotlivé kousíčky, které se kolem dřívka scvrkly, stahoval svými beznadějně zamaštěnými prsty.


Už je to uděláno, už je to hotovo!

A jak náš experiment dopadl? Vcelku obstojně. Máme teď v mrazáku připravených asi 350g sušeného masa (v lednici by to do ledna nevydrželo). Chutná skoro jako konkureční výrobek od Jerky, jen je to na můj vkus docela sladké. Ale nevadí, až budeme zmrzlí pádlovat v ledovém moři, nějakou tu sůl asi řešit nebudeme.

Krev, pot a slzy.
Jediným problémem je, že i nás při našem zpracování, vyšlo sušené hovězí pekelně draho. Po dlouhých výpočtech, zahrnujících vliv kurzových změn, inflaci a růst DPH v Austrálii jsme se dopočítali tragické ceny 1,- Kč za gram hotového masa, což se nebezpečně blíží ceně Jerkyho (kolem 1,50 Kč/gram.) Na druhou stranu, útěchou nám budiž, že víme přesně, co to jíme a je třeba taky podotknout, že použité maso bylo výtečné kvality a proto byla cena poněkud vysoká.



čtvrtek 8. prosince 2011

Příprava zimní expedice

Po loňské úspěšné expedici, o které píšu tady, je více než logické, že jsme se rozhodli jet dál na sever. O cíli cesty zatím nic psát nebudu (hlavně proto, že každý pořádný námořník je pověrčivý a o cíli mluví, až kdyžjej dosáhne), ale i přesto, jsem se rozhodl, zveřejnit pikanterní drobnosti, které se věhlasné značky No Frost týkají.

Švédský ostrov Saltö, dějiště výpravy No Frost I.

Tak tedy nejprve to nejdůležitější - i v roce 2012 zůstaneme v původním složení. Takže kromě mojí maličkosti pojede Radek Švehla - nedostižný kuchař, vařič svařáků, otužilec a hlavní alkoholik výpravy (na svém osobním erbu má vyrytý prázdný půlitr, kajakářské pádlo, celou svoji rodinku a heslo: "Jedno pivo ještě nikoho nezabilo!"). A třetím do počtu je otec jedné dcery a mnoha kajaků, šéf společnosti Triena Seakayaks, duše celé akce, Standa Klokočník.

Už z názvu je jasné, že výprava se nebude konat v parném létě někde na slunném jihu, ale máme namířeno do nehostinných pustin Skandinávie. Termín byl z důvodů ryze osobních zvolen na konec ledna 2012. A protože jsme hrdí kajakáři, nepouštíme se na cesty v obvyklých prošlapaných stopách. To znamená, že jedeme bez účasti sponzorů a jediný na koho kromě sebe spoléháme, jsou naše rodiny a kamarádi, kteří nám více či méně ochotně pomáhají se spoustou věcí. Tímto jim všem mnohokrát děkuji.

Vloni jsme na drsný sever pronikli v zimě poprvé a z těch pár dní jsme si dovezli spoustu užitečných informací, které letos chceme rozhodně zužitkovat. Jako příklad našich objevů uvádím:
  1. V noci bývá docela zima (netýká se Radka, který tvrdí, že zima je jen pocit.)
  2. Noci jsou dlouhé.
  3. Není nad dobré jídlo.
Proto jsme minulý týden uspořádali krátké dvouhodinové soustředění, kde jsme pečlivě probrali všechny aspekty naší cesty. A v rámci této přípravy proběhlo stavění nového stanu - je to týpko od Berghansů. Slibujeme si od něj, že budeme večery trávit důstojněji, v teple stanu a ne na veřejné toaletě, jako minule. Já jsem se navíc rozhodl, že neponechám nic náhodě a svůj spacák Rimo od Sira Josepha jsem nahradil výrazně komfortnějším Loopingem 900.


Radek s Pavlou se pokoušejí napnout a vztyčit vrchlík.
Vedle nich stojí Radkova chlouba - fungl nový stan.
 

Do stanu hodláme umístit Radkův neuvěřitelný skládací gril, na kterém budeme chystat chutnou krmi. Gril se pohodlně vejde do kapsy u bundy a jediné, co mu chybí, jsou delší nožičky, které jsem ovšem začal prodlužovat a do startu výpravy snad jeho úpravu zvládnu.


Magda a Standa nevěřícně hledí na vybavení,
které obstaral Radek (a jehož finální úprava zbyla na mně.)

Dalším bodem byla distribuce mapy 1:50 000, kterou jsem objednal na Standův popud kdesi v Německu a ihned po jejím obdržení nám ji Honza naskenoval. Takže v tuto chvíli už má každý účastník dva zalaminované listy formátu A4 oboustranně potištěné souostrovím, do kterého v zimě snad dojedeme.

Jednou z vyfikundací, které jsme ve stanu zkoušeli,  je nádoba na oheň, zakoupená v obchodním řetězci Ikea pod potupným názvem pixla na příbory a pařáček na knedlíky. Ovšem v našem výzkumně vývojovém centru právě vyrábíme nerezové skládací nožičky, které rázem posunou tento výrobek do kategorie outdoor hi-tech.


Pohoda ve stanu.

V tomto duchu se tedy nesou naše přípravy - k tomu (alespoň pokud se nepletu) chystá každý účastník překvapení pro ty druhé (loni Radek dodal skleničky na whisky s vypískovaným logem výpravy.) A já budu o dalším postupu průběžně informovat, protože se pořád něco děje.

Už se kouří z komína!