čtvrtek 28. dubna 2011

Pádlování po Kamýku - 2000!!!

Sobota 16. 4. 2011 byla nádherná - ačkoli to tak původně podle předpovědi počasí nevypadalo. Nakonec jsme tedy vyrazili pádlovat na Kamýk. Nikde (skoro nikde) žádná chata a hlavně žádnej blbej hausbót. Zdá se, že se vyráběly a prodávaly nejprve na Slapech a pak prostě došly, nebo co. Během poklidného odpoledne jsme si dali s Pavlou, Honzou a Helenkou nějakých 16 km, v jednom z nejkrásnějších míst na Vltavě.

Helenka si silně pochvalovala jízdu v Greenlandu. Ta loď jí evidentně svědčí - díky nízké palubě v ní není "utopená" a nemusí při pádlování zvedat lokty. Takže se netrápila a vypadá to, že ještě vezme seakayak na milost.


Šťastná to žena. Helenka v Greenlandu.

Pavla zcela bez obtíží jela na Lookshe, jen zjistila, že bude asi muset vyzkoušet grónské pádlo. Navíc jsme objevili, že má v hlavě zvláštní závit, který velmi ovlivňuje její pádlovací dovednost. Totiž, jakmile je někdo (byť jen o píď) před ní, stane se její pádlování naprosto neefektivním a pomalým. V ten moment jí ujedu, i když budu pádlovat jen norsaqem. Na stranu druhou, pokud vyjede jako první, nedohoní jí ani motoráky s výkonem do 50 HP. V tu chvíli proti ní nemá šanci vůbec nikdo.

No, takhle nějak tam je.
Honza pro nedostatek jiných lodí vyjel na plátěném kajaku a liboval si. Jedinou potíží je mu jeho medvědobijka, grónské pádlo vyrobené z vysoce ozdobného, ale hrozivě těžkého borového dřeva. Mám pocit, že dokonce odvrtal konce pádla a dovnitř nalil olovo. U hráze nádrže (tedy v polovině cesty), jsme si lodě a pádla prohodili. Já mu "vrátil" jeho Trienu a půjčil svůj norský zázrak, abych si v druhé části užíval jízdu v plátěné lodi a posiloval svoje zimou oslabené bicepsy tou těžkou věcí. Je to vážně zážitek (a to jde o rozdíl asi jen 0,5 kg).

Pro mně osobně to byl velmi významný výlet - u hráze Kamýka jsem přejel na svém osobním tachometru magickou hranici 2000 km na mořském kajaku. Do téhle statistiky nezapočítávám jízdu na tekoucí vodě (např. Vltava z Vyšáku do Krumlova), ale nádrže a vodu vltavskou pod Budějovicemi už zahrnuji. Tak jsem malinko oslavoval a nakonec jsme se také, ovlivněni příjemnými pocity z jízdy v ručně stavěných lodích rozhodli, že vbrzku uděláme "retro" jízdu.


Tohle je můj tisícídevítistýdevadesátýdevátý kilometr. Krásný, že?

Výlet byl zakončen tradičně odlovem keší (marně jsme hledali finálku z multiny, o které natvrdlý autor těchto řádků předpokládal, že je tradiční) a pak výtečnou večeří v restauraci na křižovatce u Letů.

středa 27. dubna 2011

Velikonoční Orlíková retro jízda

Protože jsme před časem na Kamýku s Honzou opětovně okusili radost z jízdy v plátěném kajaku, zdálo se nám vhodné, vyhlásit „retro“ jízdu. Zadání znělo takto:



„Velikonoční pondělí - GK jede na Orlík.
Kdo chce jet, sraz je v neděli večer, nebo v pondělí ráno v klubovně.
Program: retrojízda napříč přehradou.


Kdo bude nejvíc retro, platí ostatním večeři.“


Do klubovny se v neděli navečer dostavili jen Brčko a Honza s Helenkou. Pojedli jsme a popili a připravili se na následující den, kdy nás v rozporu s předpovědí vzbudilo slunce a nebe bez mráčku. Ovšem v souladu s předpovědí se během dne obloha nakonec zatáhla a navečer přišly i bouřky, což nám ovšem nijak náladu nezkazilo.

Druhý sraz byl ohlášen na velikonoční pondělí v 9:00 na Dlouhé louce, a k překvapení všech jsme se sešli víceméně načas. Obsazení vozů bylo následující: Evička, Markétka, Zdenda a nováček Barborka v Ká-autě, Honza vezl Žanduli s mnohými překvapeními. No a my s Pavlou vezli Brčka.

K vodě jsme sjeli za obcí Chrást, na místě které nám doporučil Standa Klokočník (původně měl jet taky, ale na poslední chvíli onemocněl.) Místo je to příhodné a pan správce je vskutku výtečník. Námi zapůjčenou pomlázkou (made by Brčko) sešvihal nejen všechny dívky, ale nakonec i samotného Brčka. Ten něco lovil v kufru auta a pan správce, pomýlen jeho dlouhými vlasy, se do něj hnedle pustil. Tak si opět po čase pan profesor na sebe upletl bič.

Pan správce si koleduje u Barborky.

Retro zadání splnili téměř všichni – Zdenda se dostavil v námořnickém, Brčko v tom, v čem chodí běžně a já v mlynářském. Markétka byla ověnčena retrokorálky, Evička nazdobena retrocopánky, Pavla na sobě měla vždy elegantní, nadčasovou černou barvu  a Žandula jela v… No, v retru. Já se v šatech holt nevyznám. Díky vysokému bezpečnostnímu zajištění akce (několik letadel ve vzduchu, řada motoráků kroužících kolem nás, potápěči a v neposlední řadě speciální Brčkovo pádlo délky 29m, aby mohl eskimovat opřen o dno přehrady), jsme mohli vyrazit aniž bychom kazili svůj outfit nesmysly, jako je vesta a podobně. Musím ale říct, že jsem s ní už tak sžitý, že mi jízda bez ní připadala podivná.

Na vodě jsme se nejprve vyfotografovali (co kdyby někdo po cestě utonul, že?) a pak se rozjeli směrem po proudu. Zvláštní pozornost vyvolávala Barunka, která se účastnila poprvé a zdá se, že se jí na vodě líbí. Výborně, přesně takhle to máme rádi. I Orlík v nás budil libé pocity, na skalách kvetou trsy nějaké žluté kytky a voda je zatím ještě poměrně čistá, ač studená.

Kompletní sestava
Zleva: Brčko, Barborka, Zdenda, Honza, Markéta, Žandula, Pavla a Evička

Protože mezi atributy ze zadání výpravy patřily i buřty, velmi brzo jsme vyskákali z lodí a jali se je opékat. Zde Žandula překvapila - její vynikající beránek potěšil každého. Další jízda po proudu a proti větru roztrhala výpravu natolik, že soudní jedinci rozhodli zavelet k hromadnému návratu a tak jsme ochutnávali první letošní portské na vodě a zvolna se sunuli zpět k hradu Orlík.

Honza pronásledován Žandulou.

V tuto chvíli zkazil Zdendovi náladu Honza, který Barborce poradil, že má vzadu na lodi kormidlo a že se jí s ním lépe pojede. Tím začal mezi těmito dvěma jedinci nemilosrdný boj, který vyvrcholil tím, že Honza v době přistávání podrazil Zdendovi při vystupování z lodí nohy. Nutno dodat, že z lodě vystupoval jenom Zdenda, Honza v ten moment ještě brázdil vody přehrady.

Black & White

Chvíli před tímto incidentem jsem byl lépe vzdělanými členy výpravy informován, že narozdíl od dob předpřehradních se hrad Orlík, ke kterému jsme si to namířili, již nenachází na ostrově, ale poloostrově. Vskutku zajímavá anomálie. Proto jsme jej ani neobjeli a vrátili se k autům. A jako tradičně, po sbalení fidlátek jsme odlovili jednu kešku a odjeli na večeři. 

Výhled z restaurace nám zpestřovala nepřetržitá volně se sunoucí šňůra aut s pražskými SPZkami. Zdá se, že fronta aut se táhla od Písku až na Václavák. Pppproč to dělají, popopotvůrky ppppodivné?

Jakápak by to byla velikonoční jízda bez pomlázky? 

Vítězem naší retrojízdy se nakonec stali všichni, kdo se účastnili a tak jsme si večeři zaplatil každý sám. Sláva nazdar výletu!


Odpolední Lipno, tentokrát ve dvou

Po čase se k mým osamělým odpoledním jízdám po Lipně konečně někdo přidal. Do Kájova na firemní poradu mi v pátek odpoledne zavolal Honza, že si vezme v loděnici (moje bývalá garáž) Greenlanda a jede za mnou a že se snad potkáme někde na vodě.

Naštěstí porada skončila naprosto v pravou chvíli a tak sotva jsem na své oblíbené plážičce hned za jachtklubem v Černé sundal z auta Trienu, objevil se na cestě Honza s Greenlandem na střeše. V pěkném slunečném dni jsme vyrazili po přehradě směrem k hrázi. Na březích se začíná objevovat čím dál víc rybářů, chatařů ale zatím mnoho není.

Vítr nebyl silný, zhruba kolem 7-8 m/s, ovšem díky obvyklé přírodní anomálii jsme asi 80% doby jeli proti větru. V závěru odpoledne se navíc začaly objevovat silnější poryvy (10-12 m/s), tak to místy bylo docela zajímavé.

První pauzička proběhla na pláži u Hruštic, kam jsme dojeli asi za hodinu. Posvačili jsme a náhle se na vodě objevil podezřelý předmět – kajakář v nafukovací lodi. Naházeli jsme zbytky svačin do lodí a vypluli jej pozdravit. Byl ovšem odněkud od Manheimu a nebyl příliš komunikativní, evidentně jej překvapivě rychlá jízda na nepříliš vhodné lodi poněkud vyčerpávala.

Takže jsme ho jen pozdravili a pelášili k Frymburku, kde jsme to chtěli otočit. Dali jsme se ale do řeči s cyklistou, který potřeboval vědět, jak se dostane přes vodu do města. Podle jízdního řádu odjel poslední přívoz kolem čtvrté a další měl jet až v sobotu ráno. Brzy jsme objevili kolejnici a kladivo, kterými by mělo jít přívoz zavolat i mimo pravidelné jízdy. Za nervózního bouchání toho nebohého Rakušana jsme odjeli směrem nazpět a mám dojem, že tam asi ťukal do toho železa celou noc.

My se proti větru vraceli domů a ačkoli byl slunečný podvečer, teplota klesla natolik, že jsme ve Vltavici museli ještě jednou zastavit a navléct se do nepromokavých bund. Tak docela potěšilo, když na nás u Radslavi pokřikoval pan Motl, že: „je na nás asi dost teplo, ne?“ Slýchá od mého dobrého otce historky o expedicích No Frost a podobně, proto jsme jej ve slunečném dni trochu překvapili.

Den skončil nečekaným setkáním s jedním ze čtenářů Seakayakru – dobře zná většinu lodí na českém trhu, pochopitelně i Trienu. Tu ovšem z recenzí ode mě, jak mu sdělil se smíchem Honza. Tak jsme ho pozvali na seakayakářské sympozium a vyrazili do svých domovů. Fotky jsem sice nějaké pořídil, ale nestály ani za starou belu. Tak tady nejsou.

pondělí 11. dubna 2011

Otvírák sezóny 2011

Tuhle sezónu jsem pořádně otevřel až o tomto víkendu, kdy jsem si jel projet svou obvyklou trasu na Lipně. Obvyklou trasu je v podstatě eufemismus, v podstatě by se dalo říct, že z Černé, směr Vltavice a dále Kovářov a Frymburk už mám ve vodě vyjetou rýhu.


Před přídí Radslav

Ale počasí tohohle víkendu se překonalo - teplota vzduchu kolem 12 °C, silný vítr - v nárazech měl jistě přes 15 m/s, a do toho jarní slunce. Takže jsem si jízdu užíval, až na jediný sporný moment. Směr větru. Podle klasického seakayakářského pravidla "vždycky proti větru", se během dne stáčel od jihozápadu až k severozápadu, takže jsem si jedinou jízdu po větru užíval mezi Vltavicí a Frymburkem.
Za Vltavicí jsem si to namířil přes vodu a foukal mi zadobok. Zjistil jsem, že vlny jsou opravdu pěkné a tak jsem si to namířil přímo proti větru, abych si následně užil trochu surfování. Kousek od protilehlého břehu Vltavického přívozu jsem to otočil a pelášil po větru. A jelo to fakt slušně, na GPS jsem naměřil maximální rychlost 13,7 km/h (7,4 uzle!).
Postupně během dne mě ale síly začaly opouštět, takže na konci dne jsem měl na tachometru 35,4 km, ačkoli ruce mě bolely, jako kdybych ujel 70km.


Z úkrytu za Vltavicí


Na druhou stranu, průměrnou rychlost jsem měl 5 km/h, což je dost málo - buď jsem po zimě vypadl z tempa, nebo byl ten protivítr opravdu protivný. Normálně jezdívám kolem 7-8km/h. Ale dosti počtů - po otáčce "pod dráty", to jsou dráty vysokého napětí, které vedou přes vodu asi kilometr od Výtoně, jsem posilněn houskou vyrazil na cestu zpět.
Hnedle za Frymburkem jsem vjel na vítr a píchal proti němu až na Radslav. Tedy řeknu vám, někde u Kovářovské zátoky, kde začíná opravdový průvan, jsem toho měl opravdu dost. Skoro, skoro jsem pomýšlel, že bych to vzdal, něco si stopnul a pro kajak dojel autem, ale to byl jen záblesk slabosti. Leč jízda k Vltavici byla opravdu těžká.
Alespoň jsem měl dost času přemýšlet o otázce, kterou mi nevinně položila asi před rokem Žandula a já si nad ní (nad tou otázkou, pochopitelně), lámu od té doby hlavu. Znělo to: "Nad čím vlastně přemýšlíš, když pádluješ sám?" Pro sebe jsem si jí doplnil ještě jednou existenciální "Proč vlastně pádluju?" a tak se na lodi opravdu nenudím. Jedu a přemýšlím o čem to přemýšlím a proč tam vlastně jsem.
Tentokrát jsem většinu mentálního času věnoval otázce grónského pádla, v mojí oblíbené knížce Sea Kayak od Gordona Browna je totiž pasáž, kde se autor dost nechutně naváží do nadšenců pro grónské pádlo. A já jsem tedy promýšlel, jak bych mu odpověděl na tvrzení, že pro seriózní mořský kajaking záleží na typu pádla. Něco mně napadlo, dám to do chystaného samostatného článku.
Když jsem se "prohnal" Vltavicí, sledován závistivými pohledy dělníků, kteří tam sypou nové molo k nějaké nové chatě, či snad hotelu, věděl jsem, že je vyhráno. Na Radslavi jsem ještě zastavil, pokochal se přírodou a poslední tři kilometry jsem už projel, ani nevím jak.


Doufám, že takových dní bude letos víc!

Byla to exkluzivní sobota a sezóna 2011 mi začala! Doufám, že toho najezdím víc, než loni.

Všechny fotky najdete na adrese: https://picasaweb.google.com/100885683674583509191/OteviraniSezony#