pátek 13. května 2016

Další hlavy

Na našem výletě na Slovensko jsem při volných chvílích zase kudlal. Tady je Chobotnice a Smutný pirát...

Smutný pirát.
Materiál bez, rozměry neznám, neb ji dostal Lukášův kamarád Teo. 

Chobotnice - ta je z hnusně tvrdého buku a zůstala na Slovensku, u Ríši.

A ještě před tím jsem se v chytré knížce dozvěděl, že není radno řezati z borového dřeva, neb smůla poněkud zasírá nástroje. Radu jsem si přečetl a uložil hluboko v hlavě. Ve chvíli, kdy jsem zpracovával Lukášem nalezený kus kořene jsem si ji velmi ostře vybavil. No - popravdě jsem si ji pěkně ostře vybavil, když jsem pak následující den čistil nože od toho sajrajtu. Už nikdy víc...

Borový kořen - výška asi 22 cm

Hrozně se fotí, neboť nepostojí.


neděle 1. května 2016

Staňkovák na prvního máje

Na prvního máje tradičně jezdíváme někam na vodu. Letos padla volba na oblíbený Staňkovský rybník. Jen členové Grónského klubu si rybník poněkud vypálili. Takže jsme nakonec k hrázi přijeli v ohromujícím počtu 3 (slovy tří) kajakářů. Ale co - čím míň je nás, tím víc buřtů na nás zbude! 

Takhle to vypadá, když GéKá vyrazí na vodu.
Evička ale není smutná, že je nás málo.
Právě jí došlo portské.
Skvělé portské!

Pavla má radost - ale brzy jí přejde.
Musí dneska řídit.

Ať se mládí vydovádí.


Okolo 11:00 provádíme slavný manévr Anchors Aweigh a vyplouváme proti silnému, lehce lezavému větru. Pro nelingvisty dodávám, že to znamená "zvednout kotvy"a kromě toho, že toto sousloví proslavila Evička svým telefonem (viz foto), část popularity mu přinesla písnička se stejným jménem, která slouží coby hymna amerických mariňáků. Zde důkaz:



Evička ve službách US NAVY

A jedem!

Já ji prostě miluju - Pavlu i tu krajinu.


Vraťme se ale z oceánů zpět na jihočeský rybník. Voda voní jarem, všude kolem zpívají ptáci a my plujeme podél rakouské hranice. Pohoda na entou. K tomu se zdravíme s rybáři, kteří netuší, že jsme součást bandy zvané PPP (Půlnoční postrach pytláků), operující na vltavských vodách vždy kolem červencového úplňku. Pokud by bylo naše inkognýto prozrazeno, asi by nás na místě zabili. Takhle se na nás smějí a někteří dokonce nezištně nabízejí alkohol z vlastních zásob. Tuto nabídku ignorujeme a cumláme náš kávový Rumjánový rum.

I slunce se občas ukázalo.

Staňkovák místy vypadá spíš jako řeka, než rybník.

Malý počet pádlerů = větší šance na stylovou čistotu.
Kdy to vidíte, 100% grónských pádel na palubě?

Ukázka toho, jak naše pádla žijí.
Tohle jsou opraveniny made by Kachní líheň(c).



Když naše nerozpádlovaná těla zjistí, že už toho bylo dost, Staňkovský rybník nám jako z udělání téměř dojde. Není kam pádlovat, tak se konečně vrhneme na to, proč jsme přijeli. Oheň, buřty, maková hořtice a pivka. Po obědě siesta a zcela zásadní objev - do lodí patří kromě bundeskarimatek též nějaký tenčí spacáček, do kterého bychom si zachumlali nohy. S Evičkou rozvíjíme tuto teorii tak dlouho, až oba lehce zdřímnem.

Vyvrcholení celé akce.

Čím jsem starší, tím víc mi špekáčky chutnaj'.

Pospávání a stavba...

...Čapího hnízda.


Já se pak ještě věnuji stavbě modelu Čapího hnízda v poměru jedna ku dvěma stům. Díky šikovně zvolenému měřítku se obejdu bez eurodotací a podfuků. A díky Pavly pomoci jsem dokonce schopen vrchol stavby ozdobit bukovým stromečkem. No a pak - copak? Pak hajdy domů. Krásných jarních deset kiláků (s přivřenýma očima) a radostné jarní rozpádlování!

Hnízdo ptáčka rákosníčka.
A domů.