neděle 25. října 2020

66-68-70-72-74...83

Ze Zadaru do Brblinje

Kovidové mezivlní jsme s inteligencí nám vlastní chytře využili pro letos jediný a jedinečný výpad na moře. Posádku jsme utvořili na základě matematické řady uvedené v názvu článku: 66 - 68 - 70 - 72 - 74 - ano, kdo by čekal, že šesté číslo této řady bude 76, ten by se ošklivě mýlil. Za tato čísla totiž logicky pasuje 83. A pokud někdo tento matematický rébus vyřešíte, jste srdečně zván na sklenku rumu do Kájova.    

Ale odhlédněme od matematiky! Vyrazili jsme v říjnu, kdy už nebývá v Chorvatsku to ohavné dusivé vedro, jako v létě. A trefili jsme to výborně. Třebas hned první den - na palubě jsme měli dva nováčky, proto bylo potřeba jim ukázat maximum možného: slunce, lehounký vítr, delfíny, létání s dronem a nějaké to popíjení na palubě a navečer zdarma kurz přístavních manévrů.

Povedlo se vše, jak je dobře patrné z fotek. 



Za zády Zadar
Kapitán byl přísňák!

Taky byste vypadali unaveně, kdybyste odřídili celou cestu sami!



Martin je poprvé na moři.



Tajemný Míra

Pohoda
Nikdo si nemohl stěžovat.

Přidat popisek

Pivo probere i toho nejunavenějšího člena posádky.


Delfíny se mi moc vyfotit nepovedlo. Ale hejno to bylo fakt velké!

Další delfín před přídí!

Krásná loď, že?!


Vypadá to, že nefouká a loď stojí...
Zdání klame.
Ještě, že tam byl Míra a dron odchytil!


Brblinj - Katina

Druhý den opět ve znamení pohody. Koupačka, slunce a slabý vítr. Nováčky se snažíme marně zasvětit do tajů závodního jachtingu. Vysvětlit některým jedincům, která loď je první na stoupačku, byl nadlidský úkol. 

Během dne Míra odpadl od původně nastaveného stravovacího režimu: snídaně - nic - dvojitá večeře a zbaběle vaří oběd. Nám ostatním to nakonec přijde jako docela dobrý nápad a s chutí pojíme. Předepsanou denní dávku vody (1,5 l) odvážně ředíme alkoholem. Zatím nám to funguje!

Odpoledne na plachty až do 16:00, kdy startujeme ohavný motor a abychom si to nějak vykompenzovali, baštíme octové brambůrky. Je to labužnický zážitek první třídy - hukot motoru a všichni octem zkřivené huby.

V Katyni není kromě jedné německé lodě ani noha. Ani lano. Vyvazujeme se bokem k molu a užíváme si indický večer. Samá korma a masala. Namlsali jsme se pěkně, jen někteří jedinci měli trochu těžké spaní.

O půlnoci dorazila flotila KWS, tak byl v přístavu docela šrumec. Zde přepis situace z našeho lodního deníku:

"Můžeme se vedle vás vyvázat?"    

"Ano!"

"Díky"

Následně se loď, která se ptala otočila a vyvázala úplně jinde.


Učiněná snídaně u Tifaniho





Fanda zadumaný
A tady obhlíží obzor. Je to v pohodě, nikde nikdo.

Co to Petra pobavilo?

Martin vypadá jako starej mazák.

Kornati
Tohle se dá vydržet!

Z Katiny na Sali

V noci dorazila dlouho očekávaná fronta. Ráno vítr a déšť. K tomu je na odpoledne hlášená bóra. To bude fičák! Máme namířeno na Murter, ale právě bóra nám překřížila plány a u Žutu otáčíme na druhou stranu a prcháme na Sali. To se nějak nelíbí kapitánovi a vztekle sebou hodí na dno kajuty. Překližku o tloušťce 12 mm, kterou při svém držkopádu rozbil hlavou nám nakonec charterová společnost z kauce nestrhne. Nevěří totiž, že ten otvor Jirka probil vlastní lebkou. 

V Sali přistáváme v neskutečném lijáku. Jakmile jsou lana uvázaná, déšť končí. Celé odpoledne prolenošíme - na programu máme pivo - kafe a vánočku. Jachtařsky je to trochu pro kočku, ale do bóry se nám nechce. 

Na večeři jdeme kdo místní rybářské restaurace. Ta má jedinou vadu. Nemají ryby. Tak nám namísto toho připraví masové orgie. Porce nejde pod 1,5 kg masa. Večer ukončí příjezd mravnostní policie - Fanda se pokusil na promenádě napravit Mírovi bolavá záda a oba byli uvězněni.


Hustý!

S odjezdem asi chvilku počkáme.
Pak ho nemaj' bolet záda, když se neobléká!


Mračna pomalu ustupují.

Fanda to bere vážně!


Toto je 6 z 1485 hrnků kávy vypitých během této plavby.

Měníme kurz.


Chvíli to vypadalo dobře.
Pak ale začaly deště.



Dvě minuty po přistání v Sali bylo po dešti.




Bora zdálky




Ze Sali do Zadaru

Budíček poměrně brzy. Vybíhám k majáku kde se koupu a kontroluji, zda Slunce vyjde. Vše se ukáže v pořádku a tak se můžu vrátit na palubu, kde právě Petr servíruje místní speciality. Po burce vyplouváme.

Moře je temně modré a nádherné. Na zadobok sypeme j jihovýchodu. Sledujeme hasičské letadlo, které okolo nás krouží a nabírá vodu z moře, kterou přemisťuje o pár set metrů dál. Asi je třeba moře před zimou pořádně promíchat.

Jih Pašmanu už míjíme na motor. Ale současně konečně na chvíli poleví kapitánova ostražitost a my skáčeme letos naposledy do krásně vyhřátého moře.

Odpoledne je jako na houpačce. Vítr - flauta - vítr. Nemám na to nervy a jdu si zdřímnout. Kousek před Zadarem mě ale Jirka budí, že to konečně vypadá na opravdový vítr. Sedám ke kormidlu a hned umeju Mírovi nohy, neopatrně spuštěné z boků lodě v závětří. Paráda! Vítr 16-20 kn, na "skorostoupačku" jedeme 8 kn.  Skvělé zakončení výletu.

V pět předáme loď a jdeme se kolem šílených varhan navečeřet do výborné Bruschetty.   



Čekám na východ.

Už je to tady.

Ranní světlo je stejně dokonalé, jako ranní koupel.

Krása. Jedeme k jihu.

Tajdlenc jsme jezdili.


Namočí se? Nenamočí? Namočil!

Juchů, konečně!

Na zdar plavby!

Zadar. Končita.


sobota 15. února 2020

Země plná sněhu

Další zima je na krku, a protože padl důvod utajování fotek, jsem tady s ročním zpožděním s obrázky ze zasněženého Finska.A pro ty, kterým se fotky líbí mám skvělou zprávu - vypadá to, že letos budou další!!!

Jelikož naše výprava sestávala z osazenstva na pokraji geniality, bylo mi líto všechno odbýt jen několika fotkami. A tak vznikla překrásná a hodnotná kniha, která nakonec dosáhla neuvěřitelného počtu 15 výtisků. Kdybyste ji chtěli vidět, můžete se u nás zastavit, nebo si ji stáhnout. Je ke stažení tady.

(Pokud vám nestačí si online prohlížet, můžete stáhnout - vpravo nahoře nad názvem knihy. je vedle tlačítka Sign in tlačítko pro stažení (šipka nad čárkou), v dalším kroku ignorujte založení účtu Dropbox (dole text No thanks, continue to view) a stahujte. Pokud si se stažením nevíte rady, ozvěte se mi.)

Pro ty, kterým fotky stačí, jsou tady:


Vjezd (nebo vchod?) do NP Urho Kekkonen

První den začal pěkně zostra.

A i když to tak možná nevypadá, v podstatě jsme si tu vánici užívali!

Zima ve Finsku, nádhera!

V jedné oficiálně nepovolené pauzičce nabíráme síly.

Druhý den jsme šlapali přes asi milión jezer a potoků.

Chůze po ledě by byla fajn, pokud by místy nebyla na ledě voda.. Ta má tendenci fungovat jako naprosto dokonalé lepidlo.

Zastávka, tentokrát oficiální a dokonce spojená se zahřátím a posezením ve srubu.

Na druhý den jsme měli asi 35 km, což by šlo, kdyby to nebyl druhý den.

Druhý den má totiž dvě nevýhody:
a)   ještě nejste rozchození
b)   ještě máte dost plný batoh!

Obvyklý oběd našeho tříčlenného týmu: smažák a řízek :-)

Nekonečná jezera

Do takové vody jsme nezapadali, tahle byla vidět.

Radka, táhnoucí "mrtvolku".

Ještě kousek a už tam budem. V těchto místech už to začínalo být trochu dlouhé.
Ale pořád zatraceně krásné.

Kdyby se snad někdo ptal proč tohle podnikáme, tak pro tohle.

Ráno ve srubu.
Stůl je takhle uklizen jen 2x denně - když přijedeme a když odjíždíme.

Po levici les a pořád vpřed.

Radka si nestěžovala ani jednou. Vlastně ano, při jedné příležitosti ano.
To když jsme si stěžovali my se Šampem. To se jí fakt nelíbí!

Sever je nekonečný, fakt že jo.

Absolutně nejvíc nejméně vhodné hůlky na drsný sever.
Brrr.

Srdce severu - jedno z mnoha.

A co je tohle, to si rozhodněte sami.

Náš MANAžer, Dan. Občas mu z toho jídla hrabalo.

Západ, touhle dobou už teplota padá hodně pod nulu.

Takhle nějak vznikla finská vlajka.


Jiskřivé ráno, kdy jsme potkali pološíleného Poláka s jednou holí krátkou a druhou z klacku.
A namísto saní táhl vajlink.



Na tomhle svahu krásně ujížděly lyže bez hran a ještě krásněji sáně.

Blanka Decathloňanka

Pecka. Moje nejoblíbenější fotka ze zájezdu a ze sjezdu.

Třešňový sad, neboco.

Kartograf roku a vůdce z nejlepších - Karel Veliký.

Martina neustále v dobré pohodě

Slunce odlétá ve stříbrném kočáře.

Tohle je přesně to místo, kde by klasik řekl:
"Tady nám kanuly slzy dojetí nad krásou světa, vole, rozumíš?!"
 

Pokus o získání Nobelovy ceny za chemii.
Právě hledáme vzorec kyseliny skořicové.

Celá výprava tuttokompleto.

Slunce je zlatou skobou na vobloze přibitý.

Finský minimalismus

Michal, punkáč světového polárnictví

Karavana mraků. Naposledy táhneme po jezeře.

Přebytek vjemů tady zrovna nehrozí.

Další srdce severu.

Tady nehráblo Danovi, tady jsme ho prý šikanovali!

Stromy a sníh, nic víc nepotřebujem'.

Závěrečná vyjížďka ve strojní stopě, abychom se zase mohli vrátit do civilizace.