čtvrtek 19. prosince 2013

Balón

Poté, kdy jsem na tyhle stránky zařadil naše motocyklové historky, je jasné, že musím zařadit i výlet do vzduchu. Ano, po necelých dvou letech jsme se konečně dostali k tomu, že jsme použili letenku, co jsem dostal k narozeninám. A v úterý 17. prosince 2013 jsme dopoledne vystartovali z letiště v Plané.

Ráno bylo krásně.
Počasí nám docela přálo - byla sice zima, ale slunečno a vítr do 4 m/s, což slibovalo pěkný let. Vše kazil jen mírný opar, ale i s tím jsme si nakonec poradili. Jak? To se dozvíte dále.


Balónový koš pro šest lidí a jednoho pilota.
Přípravy byly zajímavé skoro jako samotný let - pilot Pavel poskládal koš s celou výbavou a pak si hrál s ohněm.

Balón byl trochu vznětlivý.
A my s Pavlou a paní z balónové firmy, která se myslím jmenovala Milunka, jsme zatím dostali na starost rozbalení a nafouknutí balónu. Tato práce skýtala mnohá překvapení.
 
S tímhle poletíme?
Nejprve mě zaskočila díra v těle balónu, kterou se dala prostrčit ruka. "Notybrďo!", pomyslel jsem si. Ale Pavel mě hned ujistil, že nás ponese ta horní polokoule a poškození ve spodní části balónu, že se nepočítají. Proč se ale balóny šijou s látkou až dospodu, když nese jen horní půlka, to mi ale neřekl. Nejspíš to tlačí na trh silná lobby balónových výrobců. A hnedle přišla další sranda.     

Zaber, makej, drž!
Jakmile se totiž balón nafoukl, ukázalo se, že skorobezvětří do 4 m/s je docela fičák! Ono udržet asi kilometr čtverečný balónoviny povlávající ve větru, není vůbec nic jednoduchého. A tak jsme tam po letištní ploše povlávali jako hadr na holi. Ale naše utrpení netrvalo dlouho - než jsme se nadáli Pavel zavelel: "Do koše!", pak ostrým nožem přeřízl lano, co k zemi nás poutá a vystartovali jsme!

Krása!!!
Původní předpoklad, že bude foukat západní vítr a my tak přeletíme nad městem nevyšly, a tak jsme nechali město daleko před sebou a namířili si to na Netolice. 

Třebín

Takže jsme nejprve splašili všechny psi v Třebíně...

Delta dubenského rybníka
A pak si užívali přelet nad spoustou rybníků.

Balón je potěcha všech smyslů! 
 A protože byl opar, rozhodl pilot o tom, že sestoupíme na nízkou letovou hladinu. Takže jsme mohli krajinu prohlížet z úžasného pohledu. 

Tady se nám fakt líbí!
 
Z auta už to tu znám, ze vzduchu ne...
 Ale to se pomalu začal nás zhruba osmnácti kilometrový výlet chýlit ke konci. Na silnici jsme zahlédli doprovodné vozidlo. Pavel k němu naklesal a protože se mu to tam moc nelíbilo (nebo bylo moc brzo), neobtěžoval se s mobilem a zahulákal z koše: "Milůůů, ještě né! Letíme o kousek dál," a pokračovali jsme k Němčicům.
Plašili jsme koně, psi, krávy, zajíce, srny a občas i řidiče aut...
Doprovodné vozidlo na horizontu 
 No a kousek za nimi jsme zahlédli krásnou louku a na tu jsme perfektně přistáli! Foukal vítr, takže zážitek byl kompletní - chvíli jsme táhli koš po zemi ve vzpřímené poloze a v samém závěru se koš převrátil, my jsme se sesypali na jednu hromadu a vlastními těly jsme konečně jízdu balónu po zmrzlé trávě zastavili.

Vše korunoval slavnostní křest - protože to byl náš první let, dostali jsme podle starých zvyků jeden metr čtverečný půdy v místě, kde jsme se ukončili let a byli jsme povýšeni do šlechtického stavu jako baron a baronka z Hlodaček. Ukázalo se totiž, že jsme přistáli na katastru téhle obce s podivným názvem. 

K tomu nás Pavel v zastoupení čtyř živlů, které se na letu balónem spolupodílejí, pomazal hlínou. Pak nám foukl do vlasů a vzápětí nám je zapalovačem zapálil, aby je nakonec šampusem uhasil a bylo to!

Vzduchoplavkyně

Děkuju všem, kdo mi letenku k těm čtyřicátinám dali - bylo to bezva!!!