pondělí 28. prosince 2015

V roce 2015 naposledy

Bohužel, vzhledem k technickým potížím, mi z letošních článků vypadla dvojice námořních dobrodružství - letní Helgeland a těsně předvánoční Vodice. Ale to už v roce 2015 asi nestihnu napravit. Ale nedá mi to, abych rok neuzavřel akcí zřejmě úplně poslední a rozhodně jednou z těch nejkrásnějších.

Všechno nejlepší do Nového roku!

Lukáš si totiž v polovině podzimu moc přál červenou loď, na které bychom mohli jezdit spolu. Této definici žlutý plastový debl, laskavě zapůjčený na neurčito od Petra Pokorného - MOC DĚKUJEME - nevyhovoval ani v jednom bodě. Barva byla mimo a hlavně ho téměř nedokážu sám naložit na auto, čímž se nám společné výpravy dost komplikují.

Naštěstí jsme objevili ultralight, který je dokonce dodáván ve správné barvě a tak jsme ho 27. prosince jeli pokřtít. Františka jsme na tuto akci uložili k babičce a v omezené sestavě vyrazili na Lipno. Plavbu jsme si naplánovali od plážičky v Černé,  kde proběhl i slavnostní ceremoniál, křtění nového kajaku.


Tuto slavnost provedl hrdý kapitán Lukáš. Nějak mu ovšem nešlo pod nos ono "a šťastný vítr..", tak to nakonec odříkal takto:

Křtím tě jménem Mořská hvězdička
Přeju ti alespoň stopu vody pod kýlem
A ať se vždycky vrátíš celá!

Což je myslím poměrně slušná improvizace, na dané téma.

Pak následovalo křtění vaječňákem (nic jiného jsme po cestě na Lipno nesehnali) a v překrásném počasí jsme naskákali do lodí a vyrazili. "Náhle" se nám před přídí objevil tajemný ostrov, i kapitán neváhal ani chvilku, ukázal svou ohromnou paží směrem k jeho pobřeží a kázal nám zde přistáti.


Kmotr a kapitán v jednom.

Nebojte se, Lukáš si jenom líznul. A nechutnalo mu.


Tak pojeďte, chlapi.

Zimní akcička, jako vystřižená ze žurnálu.

Hele ostrov. Tam musíme jet!

Vylodili jsme se tedy na Tajvanu, zásobovací desátník se ihned dal do přípravy oběda - opečené buřty a kapitán s kormidelníkem zatím propátrali ostrov. Nenašli jsme sice žádné domorodce a ke kapitánovi zklamání ani dinosaury (ty teď Lukáš má ze všeho nejradši), zato jsme zahlédli ledňáčka. Po výtečném obědě se kapitán věnoval průzkumům a my s Pavlou jsme si polehávali na slunci a hřáli si kosti. 

Tady je to teď naše.

Máma uvaří, já to tu zatím...

... všechno prozkoumám.

Tohle je ráj. Pro děti...

... i pro dospělé.

Je to takové naše malé...

...české Švédsko.


Zpátky jsme pluli směrem proti větru na Radslav. Ani studený vítr, ani spršky vody z vln ovšem nezabránili našemu kapitánovi, aby si nedal šlofíka. Vydržel spát až k místu přistání a plavbu shrnul slovy: "To byla bomba!

A frčíme dál. Teď směr Radslav.

Chlapi a Mořská hvězdička.

Kapitán si dal šlofíka. Ještě, že jsme ho mohli hned po fotce zabalit do celty.

Co nám chybí? Nic!!!

neděle 13. prosince 2015

Eskimácké vánoce aneb záhada je vyřešena

Tomu, kdo četl minulý zápis na tomto světoznámém blogu, jistě vrtá hlavou, kdo má na svědomí ohromný dar, zvíci 5,625 l čistého alkoholu a 9,375 litrů čisté vody. Řešení bylo na světě poměrně brzy. Ačkoli jsem měl nápovědu hned u nosu, chvíli mi trvalo, než mi došlo, na koho mám udeřit.

Nejslabší článek konspirační skupiny Rujánovjanka, kterým byl Zdenda se po krátkém, ale o to ostřeji vedeném výslechu přiznal. Ano, těch 30 lahví mi poslal on, Markýz a Evička. Moc vám děkuju a rád s vámi zase někam pojedu.

Leč pokročme. Takový dar si jistě zaslouží důstojnou expozici a tak jsme mu (v předstihu) s Pavlou doma vytvořili nově vybavenou kuchyň a na kolaudaci, spojenou s vernisáží našeho rumového muzea, jsme pochopitelně museli pozvat celý Grónský klub. 


Něco se chystá...

Copak to bude?

Boršovské muzeum tuzemských rumů!

V poklidné předvánoční atmosféře, kdy Vesmír zaplňuje éterický zpěv andělů, pějících Tichou noc, byl borčus, jaký u nás vytvořilo asi dvacet eskimáků, opravdu osvěžujícím zážitkem. Večírek otevřelo velké rumové entrée, po něm následovala všeobecná zábava a nakonec se dostavili i Hradečáci, takto Radim a Michal, kteří měli jistě pocit, že je u nás rumu málo a tak dovezli další dvě lahvinky.


Proč se vždycky všichni kupí v kuchyni?

Úplně všichni:
vzadu: Markéta, Markýz, Markétka, Evička, Zdenda, Žandula, Dana, Pavla, Brčko
před nimi: Petr, Idián, Danuška, Pavla,
úplně vpředu: Stanďochovo tričko, autor a Lukáš
na cestě domů: Helenka, Honza a Matěj
na cestě k nám: Michal a Radim
doma: Stanďoch a Standa


Krátce před půlnocí jsme sáhli do zásob, vylosovali tři lahve na cestu a odjeli, letos naposledy, do Vodice. Ale o tom až příště.


Doplnění kolekce z Hradce

Michal nám vylosoval na cestu láhev č. 9

Radim přidal č. 17, zatímco já zvolil 4.

Doma po našem odjezdu juchání pokračovalo a tak jsme blížící se Vánoce oslavili opravdu řádně a důstojně. A tak to má být! 

čtvrtek 3. prosince 2015

Velká vánoční záhada

Dneska jsem se stal obětí velmi nejapného žertíku! 

Sedím si takhle v práci, jedu nějaké důležité záležitosti, objednávky, nadávky od zákazníků a najednou mi volají ze skladu, jestli jsem u sebe. "Jasně, že jsem!", já na to. Za chvilku ve dveřích schvácený skladník a vleče, ano doslova vleče, balík. 

Že mi teď přišel a byl výhradně do mých rukou, ale že to převzali za mě. "Od koho to přišlo?", ptám se. Strohá odpověď: "Nevím."

Rozbaluji a nevěřím svým očím. Koukejte, co v té bedničce bylo. Nejprve celkový pohled.

Dvacetdevět bratříčků a jedna kávová sestra

    
Protože odesílatel je znalec a ví, jak jsem neslavně dopadl na letošním Mělníku, byla zásilka doplněná o jednu důležitou krabičku. 

Brufen, tak akorát na třetí komoru.

Pokud patříte mezi statistiky, vězte, že třicet lahví, jsou plusmínus dva metry. Důkaz je tady.

Dva metry radosti :-)


A protože pít se musí s rozumem, dostali jsme i deník. Moje deníková vášeň je opět uhašena. Jo a z fotek to není patrné, ale každá láhev je opatřena jmenovkou, shodnou s řádky v deníku.

Deníkoseznam

Popisky vypadají takhle.

Proč zrovna já jsem dvacetdevítka?



Nojo, ale základní otázkou je:

KDO? PROČ?

Nálepka na balíčku moc odpovědí nenabízí:





Neznámému dárci děkuji, v případě, že ještě není v Grónském klubu mu gratuluji ke vstupu a podotýkám, že dobu trefil výborně. O víkendu dokončuji regál v garáži, tak to mám kam dát!!!

Ale přiznat by se mohl. To tedy ano.


Díkes.