Vltava po eskimácku

Po roce (či po dvou?) se opět dala dohromady skupinka skalních vodáků z Grónského klubu, aby si sjela v odpoledních hodinách z Krumlova až do klubovny. Po měsíci, kdy bylo horko a slunečno nám konečně ČHMÚ nadělil předpověď v podobě vichřic, přívalových dešťů a sněžení. Z toho důvoddu jsme trasu poněkud zkrátili a vyrazili ze Zlatky.

Tomu jsme ovšem pružně přizpůsobili lodní park - stařičká kánoe "Made by já & Brčko", nafukovačka a Charon slibovali vyrovnanou a hlavně neuvěřitelně rychlou jízdu. Naštěstí teklo dost vody a tak nám to opravdu odsejpalo. 

Cílem cesty bylo neztratit jediné pádlo. A cíl byl splněn. Ovšem zadarmíko to úplně nebylo. Po intoxikaci nápoji neznámé provinience a taktéž asi tunou masa, kterou nám spolehlivě nabízel Markýz jsme někde za Dívčákem konečně vjeli do deště. 

Déšť nás nepřekvapil, ale potěšil. Skutečně jsme si to ochlazení docela užívali. Evička znervózňovala Zdendu tančením hříšného tance, Markýz zvařoval lov ryb a já,že bych si zaeskimoval. K ničemu nedošlo, ale voda shora některým byla beztak málo. 

Krátce jsme konverzovali U Rybů, Na dotaz "Ahoj, jak se máte? Máte tu něco k pití", nám ze břehu odpověděl český majitel: "Yes, you can stay here if you want!". V tu chvíli jsme pochopili, že už asi moc česky nemluvíme. Po krátkém občerstvení na boršovském jezu jsme vypluli na poslední úsek.

Není z nejdelších - od jezu do kempu je to možná celých 400 m. Řeka je tam klidná a přehledná. Přesto se k naší převeliké radosti posádka kanoe parádně vykoupala. Byla to zábava za všechny drobný.

Případné rozmíšky se záhy uklidnily v průběhu afterparty v klubovně, které se navíc zúčastnila Pavla a soused Honza, který přiběhl, když slyšel naše zoufalé prosby o pomoc s vypitím posledních zásob rumu. Takže paráda!!!

Fotka jak z minulého století.

Počasí bylo i krásné i ošklivé.

Nám to bylo jedno.

My užívali jak se dalo.

Catering po Markýzovsku

Na kánoj se vejdou i tři dospěláci :-)

Volavka, která startuje z nuly na sto za tři vteřiny...

...Zdenda to osobně měřil.

Tuhle fotku prostě musím udělat, vždycky když kolem Dívčáku projíždím.

El capitano.

Dalo se do deště a Evička do tance.

Vskutku stejně rychlé lodě.

Melanchonie

Celá sestava

Co to pijeme?

Poslední zbytky...

...hrušky!

A necháme Zdendovi?

Kašleme na něj. Stejně už nemůže.

Někdo si ani nenatáhne šprajdu, ani nedává nohy do lodě.

A jiní v tu chvíli bojují o holé životy.

Tedy - bojují, spíš se smějou.

Zachraňuji Zdendu a ...

Markáz Evičku.

Srandu z toho má i Evička...

...i všichni ostatní.

Povedená jízda

Švédský poklad

Krapet s odstupem doplňuji fotky z výpravy do Švédska, kde jsme s Lukášem končící léto vychutnávali spolu s Markýzem, Žandulou, Janíkem a nakonec i s Bejví a Nilsem. A byl to báječný čas. Mrkejte na to...

O logistiku výpravy se postarala Žandula. Tentokrát vybrala trajekt ze Svinoústí do Ystadu a vybrala ho výborně. Po cestě domů nás dokonce zapomněli vzbudit, takže jsme se vyspali do sytosti.

První den ve Švédsku jsme zapluli do námořního muzea v Karlskroně. Nejenže tam mají spoustu lodí a artefaktů, ale taky je tam vstupné úplně zadarmo!

No a navíc se tam v útrobách některých lodí skrývají netušená překvapení. Kluci právě objevili kovovou krabičku, be které byla - považte - pirátská mapa s pokladem! 

Lodní věšák.
To bych chtěl mít doma.

Lodí je v muzeu fakt hodně.

To jsou výhledy, na to bych se vydržel dívat věky.

"Kde myslíš, že ten poklad je?"
"Nevím."
"A najdeme ho?"
"Určitě!"

Maják - nejdokonalejší stavba světa.

Osamělost výškového (hloubkového) skokana.
Nakonec Luky slezl, páč byla zima.

Chlapík na motoráčku si přístavem jen tak bloumal a evidentně si užíval nádherný zvuk svého jednoválce.

Druhý den vyrážíme na vodu. Přesně třicet vteřin před převlečením do kraťasů Lukáš zahučel do vody i v teniskách a teplákách. Podle záznamů v lodním deníku spadl první den do vody 4x, načež se četnost pádů do vody lehce snižovala. Dalšího maxima dosáhl až ve čtrvtek (3x), kdy to ještě vylepšil déšť. 

První odpočinek na prvním ostrově.

Upluli jsme skoro 2 námořní míle.

Reklamní foto do rybářského časopisu Štika & kajman.

Řasy - výborný materiál na hraní.

Po občerstvení se kluci rozjeli s větrem o závod.

Na Štičí ostrov dopádlovali rychlostí blesku.

Ihned obsadili pozorovatelnu.

Janíkovo rozloučení se Sluncem.

Pán ryb - Markýz se se štikami a okouny nemazlil a tahal je z vody jednu za druhou. První štika chutnala nejvíc.

Pořádného frajera od skoku do vody neodradí ani zima.

Luky vyhlíží piráty.

A zase opakovaná debata:
"Kde je ten poklad?"
Támhle, určitě támhle!"

Mastíme pro něj.

Pokladové komando před vyloděním, pěkně sladěné do švédských barev.

A MÁME HO!
Jo, byl tam - poklad! Sud plný bombónů, dalekohledů a kompasů. Všeho tak akorát pro dva malé námořníky. Náhodička. 

Odpočinek a mlsání pokladu.

A po bombónech něco pořádného do břicha.

Přesně kvůli tomuhle sem jezdíme.

"Není ti zima, Lukáši?"
"Ne! Proč? Na slunci je docela dobře."

Ale do lodě se raději zase oblékl.

Jonáš a kamenná verliba.

Ve čtvrtek přišel déšť.

Klukům ale nevadil.
Mokré kameny = klouzající kameny.

Vyvinuli nový sport - prknoboard.

A že jim to jezdilo!

Až na ty následky. To, co vidíte není Turínské plátno. Ani nehledíte na otisk tváře.
Tohle je poctivý český zadek a švédské bahno.

Luxusní kempinkplac.

Trochu se ochladilo.

Když je ti zima, můžeš se najíst.

Nebo mrknout na tu krásu kolem. Ta tě zahřeje u srdce.

Táto, dej si bombon.

Starý mazáci.
KLuci už jsou tak velcí!

Vstříc dalšímu dobrodružství.

Nádhera.

Jedna fotka s tátou.

Před výpravou nemohl Lukáš pochopit, jak tam budeme pádlovat a chytat ryby. Na to on má málo rukou.
Nakonec to zvládal bravurně.

Blížíme se k Odpočinkovému ostrůvku.

 

Dospěláci si hodili šlofíka.

Děti mezitím stavěli domečky.

A všichni dohromady se nadlábli.

Ještě pár fotek na památku.

A v pořadí: žlutý...

...modrý...

...jedeme zase dál.

 

Přistání. Nejradostnější momenty.
V tuhle chvíli končí pádlování a začíná...

...šmejdění po neznámých místech.

Jsme kompletní - dorazili Nils a Bejví.

Věčně usmívajícíc se chlapík Nils.

Ještě že dorazili. Kromě chleba a lososa s pomazánkou dovezli základní věc, které se začínalo nedostávat.

Bombóny!!!

U tohohle výhledu jsme poseděli s Nilsem a vedli báječné řeči.
"Těžko říct, jestli je Bůh. Ale tohle se mu každopádně dost povedlo!"

Nad čím asi dumá?!

Nejspíš jenom vnímá tu krásu.

Tutokompleto, celá výprava.

Nils zkouší Charona. A šel by mu dobře!

Předposlední den. Stále dobrá nálada.

Švéďáci.

Poslední ostrovní večeře.

Začínáme řešit, co bude doma.
Pořádná koupel?
No, necháme to být, třebas to opadá, nebo se to ochodí.

Stahují se mračna.

A poslední den začalo pršet.
No co pršet - lejt jako z konve.

Ale co, my seakajakáři jsme stejně pořád mokří. Nám déšť nevadí.
A zazvonil zvonec a výpravy byl konec.