O víkendu jsem se kromě blbnutí na packraftu a oprav na chatě, věnoval hlavně přípravám na Vesterály. Na Lipně jsem se každý den pěkně projel a začíná to být znát. Průměrná cestovní rychlost zvolna stoupá a ruce se námaze docela přizpůsobují.
 |
Vítek a Vítkáč
(neboli hrad Vítkův Kámen)
Foto: Pavla |
Ne tak už zbytek těla - levou patu jsem si na Malši svisle rozřízl o nějaký střep - takže při chůzi kulhám a v lodi zase sedím zkroucený jak paragraf. Kromě toho jsem si vypěstoval nějakou alérgyji, nebo co to, na zádovou opěrku. Na zádech mám krvavý šlic zdéli 8 cm, který se pořádně ozve, kdykoli se opřu. Ono to taky většinou znamená, že zvolňuji, takže se zase napřímím a jedu pěkně dál. Šikovná věcička, taková odřenina.
 |
| To vám bylo nádherně! |
Protože jsem už unaven věčnými debatami o tom, jak silný vítr kde foukal, vytáhl jsem ze skříně anemometr a v neděli jsem zahájil průběžná měření.V neděli odpoledne jsem naměřil maximum 10 m/s a průměr za dvouminutové měření 8 m/s. Hladina přitom vypadal zhruba takto (to si pište, že na vlnku s hřebenem jsem si počkal!)
 |
| 8 m/s |
Kromě neděle bylo počasí jako malované - slunce svítilo a konečně bylo horko. Toho jsem okamžitě využil a v pondělí i úterý jsem si trochu zaeskimoval. Voda sice ještě zábla, ale není nad trénink ve volné přírodě. Looksha klade eskimování tuhý odpor (vůbec nechápu, jak jsme se to na ní mohli učit), takže pokud se v Norsku dostanu do trablů, tyhle dva dny jako když najdu!
 |
| V pondělí ještě v bundě - v úterý už navostro. |
Nejkrásnější jízda byla v úterý. Ráno byla voda jak zrcadlo a tak jsem porušil všechny možné zásady a vestu i šprajdu si hodil na kolena a jel si jen tak v triku. Před Horní Planou začalo trochu foukat, proto jsem to na sebe všechno navlékl, ale o chvíli později za Vltavicí, jsem se už zase slunil.
 |
| Lipenský minimalismus |
Chatu máme poblíž privátního JZD, které se rozhodlo, že koňům i poňům je nejlépe s lidmi a tak je nechávají volně se potulovat po louce. Poníka kajak evidentně zaujal. Když nás s Pavlou a Lukášem v kočárku zahlédl, jak jdeme od vody, rozběhl se a hasil si to za námi přes celou pastvinu. V závěsu za ním i kůň (co kdyby ta věc byla k jídlu?!). Ovšem na palubu se nakonec neodvážil ani jeden z nich.
 |
| Kdo je tady větší kuriozita? |
Možná vás zajímá, proč se článek jmenuje Nenápadná oslava? To je proto, že v neděli, kolem 18:00 jsem v prostoru mezi Vltavicí a Tajvanem oslavil významné jubileum - na pomyslném kajakovém tachometru jsem natočil 3.000 kilometrů! Moc děkuju všem, kteří se mnou kdy pluli a jediné, co mě mrzí je to, že jsem tohle číslo oslavil na vodě sám. Ale snad to za 14 dní spolu s GK napravíme.
 |
| Večerní klid na vodě. |
Další pozitivní zprávou je, že poprvé od porodu si na lodi vyrazila i Pavla! A také si moc pochvalovala, takže to brzy zopakujeme.
 |
| Konečně zase na vodě!! |
