Zaplatil jsem nějakých 3.000,- Kč a v pondělí 6. 6. 2011 vyrazil do Prahy. Na místě samotném se nás sešlo deset, což je plná kapacita kurzu. Vysílaček bylo dost a skutečně, hned po krátkém úvodu jsme je zapnuli a začali se s nimi seznamovat.
A v mnoha ohledech se ihned potvrdilo, že jsem padl do rukou zkušeným praktikům - ideální délku antény pro 150 MHz spočítal Lukáš, který nám spolu s Kateřinou přednášel, z hlavy - na rozdíl od prvního kurzu, kde jsme dostali zásobu vzorců, ale nikdo to tam nespočítal. Je to necelý metr (asi 90 cm) a na malých vysílačkách jsou to zlomky této délky (1/2, 1/3 či něco podobného.)
Ovšem dostali jsme zajímavý vzorec, pomocí kterého si můžete spočítat, jak zhruba daleko se se svojí vysílačkou dovoláte. Dosah vysílačky v námořních mílích získáte, pokud konstantou 2,2 vynásobíte součet odmocnin výšek antén dvou rádií nad vodní hladinou, tedy svého a rádia toho, komu voláte. Čili, pokud máte vysílačku 1m nad hladinou a záchranáři na břehu mají anténu 100m vysokou, pak se přibližně dovoláte na vzdálenost:
2,2 x [(odmocnina z 1) + (odmocnina 100)] = 2,2 x 1 x 10 = 22 námořních mil.
Pak přišly na řadu typy volání: od rutinního, přes bezpečnostní a pilnostní až k tomu nejdůležitějšímu, k volání tísňové (distress). Tak aby jste si něco odnesli, zde je jeho struktura:
mayday - mayday - mayday
this is jméno lodě
jméno lodě (opakuj 3x)
call sign - volací znak (opakuj 3x)
MMSI - přidělené číslo (opakuj 3x)
teď uděláte krátkou pauzu, aby si mohl případný posluchač připravit tužku a papír a pokračujete:
mayday (1x)
jméno lodě, call sign, MMSI (1x)
my position is (zadávej na jedno desetinné číslo)
povaha tísně: hořím, jdu ke dnu, topím se atd.
I require immediate assistance.
počet lidí na palubě: 3 men on board
případné dodatečné informace (My kayak is yellow...)
over
A čekáte na odpověď.
Co je důležité a jinde než na praktickém kurzu na to nepřijdete je, že musíte mluvit pomalu a zřetelně, i když vám zrovna teče do bot. To jsme ozkoušeli tím, že jsme se snažili zapsat si hlášení ostatních účastníků kurzu. A chytá se to opravdu těžko.
Nouzové volání se děje na 16 kanále. Zajímavé je, že povinnost jej monitorovat byla před lety na přechodnou dobu zrušena, ale protože ne všechny lodě mají DSC kontrolér, byla pro všechny tzv. SOLAS lodě opět zavedena.
Informací byla spousta, za jednu z těch zásadních považuji to, že neplatí, co nám přednášeli na tom nepovedeném prvním kurzu, totiž že když nesprávně potvrdíme příjem něčí nouzové zprávy, přejímáme odpovědnost za jeho záchranou akci. Ne, tak to není. My totiž máme vysílačky třídy D a ta toto potvrzení neumožňuje. To umí jen vyšší třídy, které jsou na velkých lodích a zejména na břehových stanicích. Takže když v rádiu uslyšíte volání o pomoc, nemusíte jej rozhodně vypínat, jak nám poradili v předchozím kurzu.
Asi vás zajímá, jak kurz dopadl - ano, zkoušku jsem složil. Je to test, polovinu tvoří otázky, ve kterých musíte napsat postup při nějaké standardní situaci týkající se volání a pak sepsat zprávu, kterou byste odvysílali. No a druhou polovinu tvoří "škrtací" otázky (vyber jedinou správnou ze čtyř možností) a také ono známé spelování, třebas:
kilo - alfa - charlie - hotel - november - alfa (čili KACHNA.)
 |
| Tak tenhle průkaz asi nikdy mít nebudu. |
Na závěr jsem tedy odešel s příjemným pocitem z nově získaného oprávnění (přijde mi poštou) a taky z toho, že konečně trochu tuším, jak s vysílačkou zacházet. A o českém průkazu si asi nechám jenom zdát.
