Na léto plánujeme nějaké ježdění na Baltu a protože VHF vysílačka patří do výbavy každého pořádného a bezpečnosti dbalého kajakáře, začal jsem na konci loňského roku řešit, jak se k ní propracovat. Pochopitelně jsem se rozhodl výsledky svých výzkumů po skončení akce publikovat na seakayakru (SQ).
 |
| Kdypak já si zavolám? |
Po prostudování několika článků jsem dospěl k závěru, že budu potřebovat VHF/DSC zařízení a k němu patřičné oprávnění, které se označuje SRC (Short Range Certificate). A tady začaly mé potíže. O přebohaté korespondenci s našimi úřady budu psát v plánovaném článku, tady to zkrátím - nakonec jsem se přes všechny obtíže rozhodl, že půjdu "českou cestou". To znamená, že budu ignorovat nabídky získat licenci v Rakousku (které mám blízko), nebo v Anglii (kde mi o tom celém povědí asi nejvíc) a absolvuji vše, co by absolvoval každý, kdo chce papíry získat doma.
A první krok jsem udělal o víkendu. Protože na ČTÚ prý nemá "člověk z ulice" moc šancí, doporučuje se absolvovat jednodenní praktický kurz, aby adept přišel na zkoušky řádně poučen.
Z čeho se takový kurz skládá? Čekali byste, že budeme celý den sedět u vysílačky a volat, volat a volat jako o život, protože to je to, co budeme na moři nejvíc potřebovat? Kdežpak! Takže ráno v 9:00 jsme začali prohlížením různých vyhlášek, nařízení a zákonů - ano, po proškolení se na mně teď vztahuje zákon o zachování tajemství, takže pokud bych teď například otevřel cizí dopis, budu ztrestán daleko tvrději, než před kurzem, protože teď už konečně vím, že to nesmím dělat.
Následoval exkurz do elektrotechniky: ohmův zákon (ten se podle mně v nouzi docela hodí, pokud člověk pojede týdny na záchranném ostrůvku, je nuda jedním z nejhorších nepřátel a já jí budu potírat řešením zajímavých fyzikálních příkladů), poté informace o tom, že na moři vám může 24 stejnosměrných voltů těžce ublížit na zdraví a toto vyvrcholilo první pomocí. Jakmile tedy dostanete od vysílačky ránu, odpojte se a pak si překontrolujte tep. Svatá prostoto.
V tomto duchu se vše neslo dál a v 17:00, tedy v době, kdy byl ohlášen plánovaný konec kurzu, nám přednášející přinesl konečně vysílačky. Ovšem, jak přijmout nouzové volání použitím DSC kontroléru jsme se nedozvěděli (je to v manuálu) a tak jsem v 17:30 sbalil svých pět švestek a vypadl.
Je to studená sprcha - kromě toho, že budu mít obtíže s obstaráním VHF/DSC vysílačky jako takové (schválené v EU), s její registrací (kupříkladu na 5 let stojí licence na její provozování asi 5.000,-), jsem se vlastně nedozvěděl nic nového.
Vlastně ne - něco vím. Vím, ze kterých anglických textů nás budou pánové na ČTÚ zkoušet a že MAY DAY se v Čechách vyslovuje pěkně po francouzsku [mé dé], stejně jako SECURITÉ [sekirité]. A taky vím, že nějakému kurzu v zahraničí asi neujdu, pokud se tedy budu chtít o problematice volání na moři něco dozvědět. A také to, že ke zkoušce se dostanu nejdřív v srpnu, takže na Baltu budu letos drandit ještě bez ní.
Ach jo.
