 |
| Před přídí Radslav |
Ale počasí tohohle víkendu se překonalo - teplota vzduchu kolem 12 °C, silný vítr - v nárazech měl jistě přes 15 m/s, a do toho jarní slunce. Takže jsem si jízdu užíval, až na jediný sporný moment. Směr větru. Podle klasického seakayakářského pravidla "vždycky proti větru", se během dne stáčel od jihozápadu až k severozápadu, takže jsem si jedinou jízdu po větru užíval mezi Vltavicí a Frymburkem.
Za Vltavicí jsem si to namířil přes vodu a foukal mi zadobok. Zjistil jsem, že vlny jsou opravdu pěkné a tak jsem si to namířil přímo proti větru, abych si následně užil trochu surfování. Kousek od protilehlého břehu Vltavického přívozu jsem to otočil a pelášil po větru. A jelo to fakt slušně, na GPS jsem naměřil maximální rychlost 13,7 km/h (7,4 uzle!).
Postupně během dne mě ale síly začaly opouštět, takže na konci dne jsem měl na tachometru 35,4 km, ačkoli ruce mě bolely, jako kdybych ujel 70km.
 |
| Z úkrytu za Vltavicí |
Na druhou stranu, průměrnou rychlost jsem měl 5 km/h, což je dost málo - buď jsem po zimě vypadl z tempa, nebo byl ten protivítr opravdu protivný. Normálně jezdívám kolem 7-8km/h. Ale dosti počtů - po otáčce "pod dráty", to jsou dráty vysokého napětí, které vedou přes vodu asi kilometr od Výtoně, jsem posilněn houskou vyrazil na cestu zpět.
Hnedle za Frymburkem jsem vjel na vítr a píchal proti němu až na Radslav. Tedy řeknu vám, někde u Kovářovské zátoky, kde začíná opravdový průvan, jsem toho měl opravdu dost. Skoro, skoro jsem pomýšlel, že bych to vzdal, něco si stopnul a pro kajak dojel autem, ale to byl jen záblesk slabosti. Leč jízda k Vltavici byla opravdu těžká.
Alespoň jsem měl dost času přemýšlet o otázce, kterou mi nevinně položila asi před rokem Žandula a já si nad ní (nad tou otázkou, pochopitelně), lámu od té doby hlavu. Znělo to: "Nad čím vlastně přemýšlíš, když pádluješ sám?" Pro sebe jsem si jí doplnil ještě jednou existenciální "Proč vlastně pádluju?" a tak se na lodi opravdu nenudím. Jedu a přemýšlím o čem to přemýšlím a proč tam vlastně jsem.
Tentokrát jsem většinu mentálního času věnoval otázce grónského pádla, v mojí oblíbené knížce Sea Kayak od Gordona Browna je totiž pasáž, kde se autor dost nechutně naváží do nadšenců pro grónské pádlo. A já jsem tedy promýšlel, jak bych mu odpověděl na tvrzení, že pro seriózní mořský kajaking záleží na typu pádla. Něco mně napadlo, dám to do chystaného samostatného článku.
Když jsem se "prohnal" Vltavicí, sledován závistivými pohledy dělníků, kteří tam sypou nové molo k nějaké nové chatě, či snad hotelu, věděl jsem, že je vyhráno. Na Radslavi jsem ještě zastavil, pokochal se přírodou a poslední tři kilometry jsem už projel, ani nevím jak.
 |
| Doufám, že takových dní bude letos víc! |
Byla to exkluzivní sobota a sezóna 2011 mi začala! Doufám, že toho najezdím víc, než loni.
Všechny fotky najdete na adrese: https://picasaweb.google.com/100885683674583509191/OteviraniSezony#
