Po čase se k mým osamělým odpoledním jízdám po Lipně konečně někdo přidal. Do Kájova na firemní poradu mi v pátek odpoledne zavolal Honza, že si vezme v loděnici (moje bývalá garáž) Greenlanda a jede za mnou a že se snad potkáme někde na vodě.
Naštěstí porada skončila naprosto v pravou chvíli a tak sotva jsem na své oblíbené plážičce hned za jachtklubem v Černé sundal z auta Trienu, objevil se na cestě Honza s Greenlandem na střeše. V pěkném slunečném dni jsme vyrazili po přehradě směrem k hrázi. Na březích se začíná objevovat čím dál víc rybářů, chatařů ale zatím mnoho není.
Vítr nebyl silný, zhruba kolem 7-8 m/s, ovšem díky obvyklé přírodní anomálii jsme asi 80% doby jeli proti větru. V závěru odpoledne se navíc začaly objevovat silnější poryvy (10-12 m/s), tak to místy bylo docela zajímavé.
První pauzička proběhla na pláži u Hruštic, kam jsme dojeli asi za hodinu. Posvačili jsme a náhle se na vodě objevil podezřelý předmět – kajakář v nafukovací lodi. Naházeli jsme zbytky svačin do lodí a vypluli jej pozdravit. Byl ovšem odněkud od Manheimu a nebyl příliš komunikativní, evidentně jej překvapivě rychlá jízda na nepříliš vhodné lodi poněkud vyčerpávala.
Takže jsme ho jen pozdravili a pelášili k Frymburku, kde jsme to chtěli otočit. Dali jsme se ale do řeči s cyklistou, který potřeboval vědět, jak se dostane přes vodu do města. Podle jízdního řádu odjel poslední přívoz kolem čtvrté a další měl jet až v sobotu ráno. Brzy jsme objevili kolejnici a kladivo, kterými by mělo jít přívoz zavolat i mimo pravidelné jízdy. Za nervózního bouchání toho nebohého Rakušana jsme odjeli směrem nazpět a mám dojem, že tam asi ťukal do toho železa celou noc.
My se proti větru vraceli domů a ačkoli byl slunečný podvečer, teplota klesla natolik, že jsme ve Vltavici museli ještě jednou zastavit a navléct se do nepromokavých bund. Tak docela potěšilo, když na nás u Radslavi pokřikoval pan Motl, že: „je na nás asi dost teplo, ne?“ Slýchá od mého dobrého otce historky o expedicích No Frost a podobně, proto jsme jej ve slunečném dni trochu překvapili.
Den skončil nečekaným setkáním s jedním ze čtenářů Seakayakru – dobře zná většinu lodí na českém trhu, pochopitelně i Trienu. Tu ovšem z recenzí ode mě, jak mu sdělil se smíchem Honza. Tak jsme ho pozvali na seakayakářské sympozium a vyrazili do svých domovů. Fotky jsem sice nějaké pořídil, ale nestály ani za starou belu. Tak tady nejsou.
