Velikonoční Orlíková retro jízda

Protože jsme před časem na Kamýku s Honzou opětovně okusili radost z jízdy v plátěném kajaku, zdálo se nám vhodné, vyhlásit „retro“ jízdu. Zadání znělo takto:

„Velikonoční pondělí - GK jede na Orlík.

Kdo chce jet, sraz je v neděli večer, nebo v pondělí ráno v klubovně.

Program: retrojízda napříč přehradou.

Kdo bude nejvíc retro, platí ostatním večeři.“

Do klubovny se v neděli navečer dostavili jen Brčko a Honza s Helenkou. Pojedli jsme a popili a připravili se na následující den, kdy nás v rozporu s předpovědí vzbudilo slunce a nebe bez mráčku. Ovšem v souladu s předpovědí se během dne obloha nakonec zatáhla a navečer přišly i bouřky, což nám ovšem nijak náladu nezkazilo.

Druhý sraz byl ohlášen na velikonoční pondělí v 9:00 na Dlouhé louce, a k překvapení všech jsme se sešli víceméně načas. Obsazení vozů bylo následující: Evička, Markétka, Zdenda a nováček Barborka v Ká-autě, Honza vezl Žanduli s mnohými překvapeními. No a my s Pavlou vezli Brčka.

K vodě jsme sjeli za obcí Chrást, na místě které nám doporučil Standa Klokočník (původně měl jet taky, ale na poslední chvíli onemocněl.) Místo je to příhodné a pan správce je vskutku výtečník. Námi zapůjčenou pomlázkou (made by Brčko) sešvihal nejen všechny dívky, ale nakonec i samotného Brčka. Ten něco lovil v kufru auta a pan správce, pomýlen jeho dlouhými vlasy, se do něj hnedle pustil. Tak si opět po čase pan profesor na sebe upletl bič.

Pan správce si koleduje u Barborky.

Retro zadání splnili téměř všichni – Zdenda se dostavil v námořnickém, Brčko v tom, v čem chodí běžně a já v mlynářském. Markétka byla ověnčena retrokorálky, Evička nazdobena retrocopánky, Pavla na sobě měla vždy elegantní, nadčasovou černou barvu  a Žandula jela v… No, v retru. Já se v šatech holt nevyznám. Díky vysokému bezpečnostnímu zajištění akce (několik letadel ve vzduchu, řada motoráků kroužících kolem nás, potápěči a v neposlední řadě speciální Brčkovo pádlo délky 29m, aby mohl eskimovat opřen o dno přehrady), jsme mohli vyrazit aniž bychom kazili svůj outfit nesmysly, jako je vesta a podobně. Musím ale říct, že jsem s ní už tak sžitý, že mi jízda bez ní připadala podivná.

Na vodě jsme se nejprve vyfotografovali (co kdyby někdo po cestě utonul, že?) a pak se rozjeli směrem po proudu. Zvláštní pozornost vyvolávala Barunka, která se účastnila poprvé a zdá se, že se jí na vodě líbí. Výborně, přesně takhle to máme rádi. I Orlík v nás budil libé pocity, na skalách kvetou trsy nějaké žluté kytky a voda je zatím ještě poměrně čistá, ač studená.

Kompletní sestava
Zleva: Brčko, Barborka, Zdenda, Honza, Markéta, Žandula, Pavla a Evička

Protože mezi atributy ze zadání výpravy patřily i buřty, velmi brzo jsme vyskákali z lodí a jali se je opékat. Zde Žandula překvapila - její vynikající beránek potěšil každého. Další jízda po proudu a proti větru roztrhala výpravu natolik, že soudní jedinci rozhodli zavelet k hromadnému návratu a tak jsme ochutnávali první letošní portské na vodě a zvolna se sunuli zpět k hradu Orlík.

Honza pronásledován Žandulou.

V tuto chvíli zkazil Zdendovi náladu Honza, který Barborce poradil, že má vzadu na lodi kormidlo a že se jí s ním lépe pojede. Tím začal mezi těmito dvěma jedinci nemilosrdný boj, který vyvrcholil tím, že Honza v době přistávání podrazil Zdendovi při vystupování z lodí nohy. Nutno dodat, že z lodě vystupoval jenom Zdenda, Honza v ten moment ještě brázdil vody přehrady.

Black & White

Chvíli před tímto incidentem jsem byl lépe vzdělanými členy výpravy informován, že narozdíl od dob předpřehradních se hrad Orlík, ke kterému jsme si to namířili, již nenachází na ostrově, ale poloostrově. Vskutku zajímavá anomálie. Proto jsme jej ani neobjeli a vrátili se k autům. A jako tradičně, po sbalení fidlátek jsme odlovili jednu kešku a odjeli na večeři. 

Výhled z restaurace nám zpestřovala nepřetržitá volně se sunoucí šňůra aut s pražskými SPZkami. Zdá se, že fronta aut se táhla od Písku až na Václavák. Pppproč to dělají, popopotvůrky ppppodivné?

Jakápak by to byla velikonoční jízda bez pomlázky? 

Vítězem naší retrojízdy se nakonec stali všichni, kdo se účastnili a tak jsme si večeři zaplatil každý sám. Sláva nazdar výletu!