A co tam vlastně budete jíst?

Jakmile jsme si na No Frost připravili stan (a spacák), s vědomím toho, že lodě nemůžeme mít lepší - po moři se bude totiž pohybovat delikátně složená skupina Charon-Triena-Charon, došlo na třetí nejdůležitější složku našeho případného úspěchu - jídlo.

Labužníci vyrážejí za měsíc na moře!

Ježdění s Radkem a Standou je v tomto ohledu poněkud monotónní. Pro člověka mých kuchařských dovedností to totiž znamená jen nosit jim dřevo, mlaskat a v pravidelných intervalech (=3x denně) hlasitě volat: "To je ňamka", či "Takovou dobrotu jsem v životě nejedl!" A to myslím opravdu vážně, ti dva jsou šílenci, kteří si na sněhu uprostřed pustiny klidně začnou vařit crème brûlée. Proto jsem se rozhodl, že výpravu trochu zpestřím a začal jsem hledat na našem trhu blafy, které přinesou naší výpravě trochu vzruchu, barevnosti a osvěžení.



Kapitola první: Konzervy bez konzervantů
V létě jsme s Pavlou na Islandu vyzkoušeli sušené hovězí Stroganoff - šlo o směs, která byla v nepromokavém a tepluodolném sáčku. Dovnitř se nalila horká voda, pak se sáček uzavřel, počkalo se deset minut a jídlo bylo na světě. Šlo to i jíst, jenom dvě porce, inzerované na obalu, byly trochu naddimenzované. Ovšem v balíčku se nacházely všechny tři složky jídla - příloha, maso i omáčka.

A protože rád zkouším nové věci, přišel mi vhod tip, který mi poslal můj dobrý otec - jakýsi český mořeplavec prý "jede" na jídlo od brněnské firmy Jídlo snadno (http://www.jidlo.snadno.eu/). Nelenil jsem, navštívil jejich web a objednal 3 druhy jídla (hovězí guláš, Krakonošova pochoutka a hovězí Stroganoff).

Nezatěžuj ženu, kupuj extra menu!

Balík, který mi v pátek dorazil byl skutečně veliký. Pro jistotu jsem vzal od každého jídla 3 kusy. Nevěřil jsem totiž tomu, že balíčky budou obsahovat skutečně dvě porce. Ale obsahují! Jde v podstatě o konzervy, které jsou ovšem namísto plechu igelitové. Uvnitř je asi 600g jídla, které stačí ohřát a doplnit přílohou. Z toho taky vyplývá, že pro seakajakáře jsou docela použitelné, ale tahat je na zádech bych nechtěl. Firma nabízí i nějaké outdoor menu, to jsem ale nezkusil.

Pojedeš na No Frost? Tak si tohle pěkně sníš až ti to poleze ušima!

No a jak to chutná? Kupodivu líp než to vypadá. Maso je opravdu maso a k němu je taková nějaká UH omáčka. S rýží se to pozřít dá a je to každopádně mnohem lepší, než instatní blafy od Vitany.

Sbíhají se vám sliny?

Závěrem tedy konstatuji, že na expedici budeme mít tři jídla z Brna a jeden balíček dostane táta, za chytrý tip!


Kapitola druhá: Peklo, peklo, peklíčko
Druhým logickým krokem po nasazení těžkých konzerv bylo ultralehké sušené maso. V nejmenovaném kulinářském měsíčníku jsme našli postup a bylo rozhodnuto, že se do toho pustíme, protože to vypadalo jako dobrá zábava. No, zábava asi hlavně pro mne. Odjel jsem si v klidu do práce a všechno nechal na Pavle, takže jsem k výsledku přišel jako slepý k houslím, i když vlastně netuším, jak k nim slepí chodí,

Know-how

Jak asi vidíte, postup není úplně jednoduchý. Pavla nechala maso před akcí zamrazit a tak se jí na požadované plátky krájelo po lehkém rozmrazení docela snadno. Pak jej naložila téměř do puntíku podle originální receptury a prvním kamenem ourazu se stalo až napichování na špejle. Je to práce titěrná a zdlouhavá. Ale pohled do rozpálené tlamy pekelné, ve které visí ti odsouzenci na smrt je krásný. Posuďte sami:

Takhle se to suší. Na alobal odkapává tuk a šťáva.

Maso si pak v troubě odpočine nějaké tři hodinky, aby se dopracovalo ke kýženému stavu. A pak nastane další problém, který jsem si už zažil na vlastní kůži. Je třeba jej opětovně z párátek stáhnout. Předpokládal jsem, že v Norsku nebudeme párátka využívat (na podpal by se možná hodily), a tak jsem silou převelikou jednotlivé kousíčky, které se kolem dřívka scvrkly, stahoval svými beznadějně zamaštěnými prsty.

Už je to uděláno, už je to hotovo!

A jak náš experiment dopadl? Vcelku obstojně. Máme teď v mrazáku připravených asi 350g sušeného masa (v lednici by to do ledna nevydrželo). Chutná skoro jako konkureční výrobek od Jerky, jen je to na můj vkus docela sladké. Ale nevadí, až budeme zmrzlí pádlovat v ledovém moři, nějakou tu sůl asi řešit nebudeme.

Krev, pot a slzy.

Jediným problémem je, že i nás při našem zpracování, vyšlo sušené hovězí pekelně draho. Po dlouhých výpočtech, zahrnujících vliv kurzových změn, inflaci a růst DPH v Austrálii jsme se dopočítali tragické ceny 1,- Kč za gram hotového masa, což se nebezpečně blíží ceně Jerkyho (kolem 1,50 Kč/gram.) Na druhou stranu, útěchou nám budiž, že víme přesně, co to jíme a je třeba taky podotknout, že použité maso bylo výtečné kvality a proto byla cena poněkud vysoká.