středa 14. prosince 2011

Perníková chaloupka aneb Němcová to popletla

Bylo nebylo, za devatero jezery a sedmero moři, na úpatí jedné známé jihočeské hory (no spíš asi kopce), provedli jsme rekonstrukci známé pohádky. Jistě ji znáte - Jeníček  a Mařenka,  zlá babice a dědek, perníková chatka...


Sbírání dřeva na topení ve stanu.


A jasně se ukázalo, že paní Němcová to všechno popletla. Možná si vzpomenete na scénku, kdy zlý dědek honil obě děti po lese, protože ukously z jeho chalupy okap a pochutnaly si i na funglnové klice od dveří. A přiznejme si upřímně, to by naštvalo i vcelku hodné lidi.


Tak tedy je jasně prokázáno, že ona „žena, kterou děti potkaly, když běžely kolem pole lnu, a která jim ukázala cestu k domovu spolu se slibem, že dědka zdrží“, vůbec nebyla ženou! Navíc se to neodehrálo u pole lnu (len se dávno přestal pěstovat, protože řepka vynáší daleko víc.) No a hlavně neschopnost této osoby  porozumět dědkovu dotazu na děti, vůbec nepramenila z nějaké vychytralosti, ten člověk je jen a prostě lehce nedoslýchavý a rozumu také mnoho nepobral.


Takže si představte hluboký temný les, zleva přibíhá Jeníček a Mařenkou, brady ještě celé umazané od kradené čokolády a za nimi se ozývá praskání a láteření, jak je přes větve a kořeny pronásleduje spravedlivě rozhořčený majitel poškozené nemovitosti. Děti jsou přirozeně vyčurané jako mraky, a tak si jich muž sbírající klacíky, které hodlá odvézt na expedici No Frost, aby jimi zatopil svým dvěma kamarádům, dětí ani nevšimne a tu se na scénu vřítí dědek. A dědek otravuje a furt se na něco ptá. Ale já mám přece hlavu plnou kajaků a moře. Tak co mele o nějakých dětech? A právě tehdy se odehrál onen slavný dialog: 


Osobo, neviděla jste tudy jít děti?“
„Sbírám dřevo.“
„Osobo, já se vás ptám, jestli jste tudy viděla jít děti?“
„Až posbírám, odvezu dom a budu sekat.“
„Osobo, rozumějte pak, ptám se vás, jestli jste tudy viděla jít děti?“
„Až nasekáme, zabalíme, naložíme do kajaku a v zimě budeme v týpku topit.“  




Děti utekly, dědek za nimi a já můžu v klidu z lesa ukrást pytel klacků.

Inu, jak to dopadlo s dětmi a dědkem nevím, ale faktem je, že máme na cestu nasbírané bukové klacíky, které už jenom nasekám, aby se vešly do našeho topítka (předvedu v některém dalším vyprávění) a zabalím do pytle. A nutno podotknout, že začínám mít pocit, že všechna naše zimní opatření budou asi zbytečná. Průměrná teplota v místě, kam míříme, je v lednu kolem +3° C. Takže nám asi letos bude horko, ačkoli bychom měli být mnohem dále na sever, než loni!