 |
| Kompletní výprava - Charon, Triena, Honza a já |
A vyšlo nám to báječně! Lodě jsme skládali z auta při teplotě kolem 5°C, kolem mlha - nebo mračno (kdo to má poznat) a když jsme na Radslavi míjeli jediného rybáře na Lipně, pokřikoval na nás oplzlé poznámky o tom, co všechno nám zmrzne. Ale kajakování v zimě má hodně do sebe - my jsme opáčili co všechno nechytí a jeli směle dál, vpřed, do bílého nebezpečí.
 |
| Podzim už asi končí |
Za Vltavicí jsme odbočili doleva a poobědvali. Podával se horký čaj a k němu nepřekonatelná gulášová polévka nadívaná čtyřmi kusy dietního párku (děkujeme Helence!). Po krátké pauze nastupujeme do lodí a jede se dál, kolem opuštěných Hruštic a ztichlých Lojzovek, za blouznění o termálních koupelích.
 |
| Pohoda za Vltavicí |
Za Frymburkem naše srdce poskočila! Ano, na loukách kolem Výtoně (Zátoně? Já si to furt pletu...) je sníh! To se to pak jede, když člověk ví, že někde kolem bude v noci spát (stan zůstal doma.) Pak přišla Honzova vysněná chvíle - poprvé v životě dojel až ke krásce ve vodě, která mě poprvé vystrašila letos na jaře. To bylo líbání a objímání!
 |
| Honza a jeho kráska |
Ale to už jsme vjížděli do poslední části Lipna u Lipna. K hrázi to jelo jak z kopce. Rozfoukal se totiž slušný vítr, ovšem, když ho máte v zádech, tak si toho tolik nevšimnete. Zato když jsme u hráze spořádali řízky od Pavly (taktéž děkujeme) a otočili se zpátky, trochu nás přešel úsměv.
 |
| Brrr. |
Začínala padat tma a ty čtyři kilometry proti větru a padající mlze stály za to. Naštěstí před Frymburkem se vítr uklidnil a tak jsme se rozhodli, že přenocujeme naproti Lojzovkám, což se nám po dvaceti minutách, za úplné tmy podařilo.
 |
| Honza přijíždí do vyhlédnuté zátoky. |
Roztopili jsme si oheň, udělali kuřecí maso s omáčkou a rýží a pak zkoušeli, o kolik stoupne teploty vody v Lipně, když do něj naházíme rozpálené kameny od ohniště. Nezvedla se ani o fous a tak jsme zklamaně zalezli do nových, teplých (!!!) spacáků a spali až do rána.
 |
| Lávové kameny - model Lipno 11 |
Sluníčko se začalo o něco snažit kolem sedmé, ale nad obzor se vyhouplo až v 08:01. Nečekali jsme a vylezli z pelechů taky. Posnídali jsme kajakářské piškoty a vyrazili proti sílícímu větru. Odhaduju, že kolem Vltavice to mohlo mít až 15 m/s a na zbrusu novém Charonovi jsem udělal při surfování nový osobák: 14,7 km/h!
 |
| Vlny a vítr - to je přesně to, co potřebuju ke štěstí já i Charon! |
Seznali jsme, že vybavení je až na malé drobnosti v dobré kondici a rozhodli se, že vše ukončíme zavčasu. Proto jsme po poledni přistáli u Černé po 42,4 kilometrech, naprosto spokojení s průběhem letošního asi už posledního maratónu.
Kompletní fotogalerie:
https://picasaweb.google.com/100885683674583509191/LipenskyMaraton
