pondělí 17. dubna 2017

Zrovna jsem dočetl 2016 - 2017

Jaro - ideální čas na úklidy a inventarizace! Nějaký čas už si píšu, co jsem dočetl. Listování deníkem je sice fajn, ale občas je přehlednější vyhledávat informace na počítači (pokud pominu bláhovou možnost, že bych taky něco vylovil z hlubin své paměti). Tak jsem se rozhodl vést si tyhle údaje i zde.


070. Jan Vlášek: Giro 100 na koloběžce a jiné příběhy, aneb půl života s koloběžkou, Ultima Production, Praha, 2017
Tak tohle bylo velké překvapení. Vyprávění předjzedců Giro d'Italia, šílené jízdy po Itálii, proložené vzpomínkami na stejnou jízdu před Tour de France a začátky koloběhu v Čechách. Původně jsem myslel, že si to přečtu jen z kolobkové povinnosti, ale má to děj, je to napínavé ba dobře to končí. Trochu to připomíná Formánka, jen se to odehrává skoro na dosah ruky. Skvělá, svižná knížka. I pro nekoloběžkáře, přísahám!
Dvacet kilometrů před cílem do sebe soukáme v hodně zdecimovaném stavu zbytky jídla od oběda, ještě hodinka jízdy tmou a konečně cíl. Canazei. Teď už jsme opravdu prošití jak leguáni. Dvakrát tam a zpět. Převážejí nás kamsi do kempu, ze kterého si nepamatuji vůbec nic. Usínám dřív, než si stihnu sundat dres. Dnes to bylo opravdu přes závit.



069. František Štorm: Ermina bar monology, Storm Type Foundry, Praha, 2016
Voňavá a barevná indická knížka. Báječné linoryty a spousta vyhynulých slov. Nebo alespoň slov, kterých už se moc neužívá (šraňky, kloaka pekelná, papundeklové krabice...). K tomu skvostná vazba VŠJH (Šturmová-Hybner) a na světě je dokonalá knížka. Tak snad jedině - vzhledem k textu možná až moc dokonalá. Možná by to chtělo trochu těch upatlaných vixlaivantových brusů a vymalovat kravskými lejny.
Věřím, nebo lépe řečeno mám vyzkoušeno, že některý části dnů a nocí jsou jiný, nevím proč, nevyznám se v těch znameních zodiakálních, ale zcela jasně ty vzácný chvíle cítím. A je třeba je prožít, neničit prací nebo přemejšlením, radši jen zírat na tu nádheru, koruny palem osvětlené měsíčním světlem za zvuku cikád a jiné havěti, zapálit tyčinku agarbathi a úplně se s důvěrou odevzdat hlubinám tropických nocí.



068. Mike Richardson, Stan Sakai: 47 róninů. Crew, Praha, 2017
Tak tohle je PŘÍBĚH. Kdo se trochu zajímá o Japonsko, ví, o čem je řeč. A kdo zná zajíce Usagiho, ten ví, že obrázky (jo, je to komix), budou strhující. A jsou. Jsem rád, že tahle knížka vyšla v češtině!



Brzy budeme souzeni za to, co jsme dnes udělali. Jestli to pro nás dopadne špatně, žádám tě, abys pochopil, že jsme neměli jinou možnost, jak se zachovat. Prosím, buď tak dobrotivý a dopřej nám slušné hroby nedaleko našeho pána.



067. Quido Šimek: Cestopisy. Regionální muzeum v Litomyšli, 2010, Litomyšl
Cestovní deníky mě zajímají už z prostého faktu, že jsem zvědav, jak pracuje konkurence. Tyhle jsou výborné, na to že vznikly okolo roku 1900 velmi vtipné a zajímavé. Jeden je o cestě do Říma, Neapol a Benátek (ten mi přišel slabší) a druhý z cesty na světovou výstavu do Paříže. Tam se vydala čtveřice vesničanů z Litomyšle a je zjevné, že pobyt si náramně užili. Sem tam se opili, občas se ztratili a hlavně toho spoustu zažili a nakonec se i naučili.

...po několikadenním pobytu v Paříži jsme si náramně navykli na ten život bulevardní a na eleganci vůbec, což bylo vidět již na našem chování v kavárnách pařížských. Při kávě jsme se probírali a četli v novinách francouzských, anglických ba i čínských, ovšem ani za mák tromu nerozumějíce.


066. Joel H. Cohen: Jak prohrát maraton - Průvodce začátečníka v 26,2 kapitolách. Mladá Fronta, 2017, Praha.
Ideální vánoční čtení. Sedím si v penziónu Pláně, venku sníh a led, běhat se nedá, tak co si trochu nepočíst. Zvlášť když s hrdinou toho máme tolik společného - když se v Nebi rozdávala schopnost běhat, šli jsme si oba se síťovkou, ale nijak nám to nevadí. Ostatně aby se o někom mohlo říct, že běhá rychle, je zapotřebí těch pomalých. Jinak by se to nepoznalo. Kapitola 26 se jmenuje: Smiř se se svým selháním. To mluví za vše. Místy je sice autorův humor trochu moc nucený,  ale i přesto se to čte lehce. Rozhodně snáz, než vybíhat za tmy do sněhu s čelovkou na hlavě.

Počkat, ona fakt existuje pátá hodina i ráno?



065. Julia Navarrová: Bratrstvo turínského plátna. Mladá Fronta, Praha, 2006
Tak tohle je slušná blbost. Dan Brown v ženském podání - o něco méně napětí, nicméně ostatní složky historické míchanice jsou všechny. Ranné křesťanstvo, tajemná reklivie, policie, lupiči, v polovině knihy se dostaví templářští rytíři a aby jim nebylo smutno, ke konci se přidají i zednáři. K tomu zkoušky "uhlíkem 14", tajemné chodby v podzemí Turína, boháči a krásné ženy. Pro každého něco a pro čtenáře, který nepotřebuje moc přemýšlet, úplně všechno. Odpočinková věc.




064. Marek Švehla: Magor a jeho doba, Torst, Praha, 2017
Bezesporu kniha roku. A možná ještě víc. Výborně napsaný text, byť to chvílemi vypadá, že autor vystřílel prach na neskutečně strhující první kapitolu, líčící Magorův konec. Ale i tak je to čistá radost ze čtení až do konce, včetně poznámek pod čarou a kapitolky Co bylo dál s ostatními. Jediné, co jsem nepřečetl je Jmenný rejstřík.

Namísto výpisků tentokrát názvy kapitol, ty vystihují knihu nejlíp.

V tu chvíli jsem si uvědomila, že skoro nic neměl. * Dostal jsem tu ránu, prostě zášleh, kterej změnil moje vědomí a celej můj život. * Měl jsem štěstí, že jsem je potkal. * Nemluvil. Nepil. Anebo jen jedno dvě piva společensky, aby neurazil. *  Protestní zpěvák má zůstat doma a zpívat. Je to odpadlík a měkkota. * Národ možná na kolenou je, ale my ne. * Nikdy bych nebyl tím, čím jsem, kdybych vás nepoznal. * Žít mezi lidmi, kteří jsou politicky absolutně bezmocní, je strašné. * Každý den tu desetkrát někoho vykradou. Každej den tu hoří. Ale jinak je tu klidno. * Řekněte mi tedy, proč je mezi vámi tolik takovejch sviní. * Pod tou legendární postavou jsem si jen těžko dokázal představit někoho živého. * Všechno krásně klapalo, až mě z toho pojala úzkost. * Měl jsem ruce do krve rozedrané, mráz, zima a pocit, že jsem v pekle. * Jestli chceš něco dělat tajně, tak jdi jinam. * Po Praze se začalo říkat, že je bolševik v prdeli. * Všichni myslivci v plné míře odsoudili chování vlasatců, kteří neoprávněně obsadili sál. * Když jsem viděl ty davy, tak jsem si říkal, že to je dobrý. * Myslela jsem, že na místě umřu, jak mi bylo zle. * Kromě křesťanské morálky vyznávám i westernovou morálku. Takhle se loučí chlapi? * Jsem na Tebe hrdý. Co už jsi toho se mnou vydržela! * Ten pán, to byl tatínek. * Všechno beru na sebe, ty nic nevíš, podepsals to omylem. * Nebudu se obnažovat ani duchovně.


063. Koudelka: Kosmický šok, Knihtiskárna KOKOS, Osek u hasičárny, v 58mi kusech, 2017
Vyšel další Koudelka! Tohle by se mělo šířit celým literárním světem, ale literární světe div se, další kus z edice Lečo opět skoro nikoho nezajímá. Vaše chyba, literáti! Po Sanitářovi hrdinovi a Ohnivé pomstě je tu smoke-fiction, jejíž děj se odehrává převážně na Měsíci a taky trochu v Číně. Součástí knihy je telemetrický výpis ze sondy Žwej-žužu 5, která přistává 2300 až 230 000 km od plánovaného místa. A nakonec se nadšení čtenáři mohou dozvědět, co tato sonda odebrala z povrchu Luny.

"Myslím Gene, že jsme první lidi, co kouří na Měsíci."
"Tak to myslíš blbě, na Měsící čadil už Armstrong."




062. Vratislav Brabenec: Podoby, Argo, Praha, 2016
Zvláštně roztěkané psaní o ničem a o všem. Dá se to číst pořád dokola a kutat hloubějc a hloubějc. Takový Paprikový lusk, to je celý život, stesk po dobách, které vzaly nenávratně roha a to všechno zkondenzovaný do dvou stránek.

Já teda, když si dám další pivo a ruma, tak to dělám dovopravdy. Není v tom záměr, jen ta chuť dát si pivo a ruma... Mezitím zazpívám tibetskou motlitbu, ale to tu nemaj rádi. Ani moje vysvětlení, že jde o doprovázení mrtvejch kámošů tam, kde nic není...Jde vo ty další rumy a tak přerušuju kvílení a bručení za uchlastaný mrtvý kámoše... Jednou nedojdeš, říká nějakej boží slouha. JÁ VÍM, VOLE, ALE TO KAŽDEJ...



061.   Adharanand Finn: Běhání s Keňany, Mladá Fronta, Praha, 2013

Další běhací knížka, tentokrát ovšem trochu slabší. V podstatě jsem se chytil až úplně na konci, při maratonu v Lewě. Na druhou stranu, zrovna do Itenu odjel David, který mi pomáhá běhat líp, takže úplný propadák to zas nebyl.


HARAMBI - VŠICHNI SPOLEČNĚ




060. Christopher McDougall: Born to run - Zrozeni k běhu, Mladá Fronta, Praha, 2011
Když člověka pobolívá nějaká bolístka, je napaden těžkou (třebas týdenní virózou) a nemůže ven, je tohle ideální počtení na zvýšení motivace dát se co nejraychleji do kupy a zase vyrazit ven. Moc pěkné čtení.

Hopiové považují běh za formu motlitby. Každý krok věnují někomu milovanému a na oplátku žádají od Velkého ducha, aby jim ponechal část své síly.






059. František Klišík: Zpřítomnění aneb pocity Františka Klišíka, v 17ti výtiscích ryl a tiskl Tomáš Hauser, 2017 (Klatovy?)
Fakt velká kniha básní. K tomu barevné linoryty, místy na můj vkus až příliš dokonalé. Básně jsou velmi rozdílné, některé mě míjejí, jiné sedí. Tak už to chodí. Zde naskenovaná celá kniha.

Vy máte rádi tvrdou měnu, v pohodlí svého přízemí
My zase rádi máme změnu a modrý samet v podzemí.
Zase se protivíme zákonu a čteme Dona Juana
Dovolte abych složil poklonu
Ať žije marihuana!




058. František Koudelka: Experiment, vydal autor, Osek u hasičárny, 2017
Až bude v Nebi jednou hospoda U Knihaře, bude jejím majitelem nerudný a stále naštvaný Váchal. A v kuchyni bude nádobím třískat Koudelka. Natuty! Experiment je opět počteníčko a hlavně radost vzít do ruky. Je to taková féerie, v níž z nebe padají chapadelnice (protože jejich označení chobotnice je nesmysl, copak má chobotnice chobot?) a kolem se odvíjí šílený děj. Dojde na vraždy, sekání končetin, krev a dokonce - ve vrcholné scéně - i na Foglara a ježka v kleci! Šíleně krásné, krásně šílené!
A už je tu naše známá, malá křivonohá baba, tentokrát vyzbrojená smetákem a hbitě se žene k chlapovi. "Dej sem ten chepedelněcé, te jedén vševéku!" ječí baba jako smyslů zbavená..., a ... majzne ho smetákem po rádiovce. Chlap jí na oplátku uštědří facku jedním chapadelnicovým chapadlem. "Teméš bebezně jedne." Facka pleskla a sedla, až si bába na zadek sedla.



057. Jiří Padevět: Dotek Anthropoidu, Academia, Praha, 2017
Kolážovitá knížka, výstřižky z dobového tisku a dokumentů propojeny s texty vztahujícími se k jednotlivým účastníkům událostí. Ty texty mě fascinují - jako šťoural si pořád lámu hlavu nad tím, jak je možné, že se ví, jak vypadala skvrna na konvici, ve které si vařil čaj Jan Kubiš. Ovšem většinou jsou texty tak strhující, že na tyhle pochyby ani nevzpomenu.

Jejich otec František má oči otevřené, ale dívají se někam za obzor strachu. Někam, kam gestapo nemůže. Před chvílí viděl nejdřív přítmí pitevny a dlouhý lesklý stůl. Pak mu došlo, že to jsou hlavy. Pak mu došlo, že jedna z nich mu před pár lety říkala tati, když měla ještě tělo. František Kubiš se dívá.



XXX. Rudolf Jičín: kladivo na dvounohý hmyz, vydal Martin Vacek, Praha, 2016
Po dlouhé době jedna nedočtená. Zbytečná a zlá knížka. Pryč s tím.




056. Ladislav Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha, Maťa, Praha, 2010

Klasika. Poprvé jsem ji zdolal celou a dokonce mě to dost bavilo. Knížku mám spojenou s Němcovým filmem V žáru královské lásky, což byl asi první film, ze ketrého jsem v hrůze utekl z kina. Teď po dočtení knížky jsem ho zase zkusil zkouknout a - jaké překvapení - zase ho nedal. Tak zas za pár let.

"Domnívám se nesměrodatně, Veličenstvo, že Bismarck už dlouho není mezi živými."





055. Reinhold Messner: Póly - Dobrodružné cesty Hjalmara Johansena, Brána, Praha, 2012
Celá knížka je fikce, nikdo nemůže vědět, co si nešťastný Hjalmar myslel (pokud byl vůbec nešťastný), nicméně v Norsku jsem se kdysi setkal s jeho potomkem (pravnukem?) a už tenkrát jsem věděl, že dokonce Norové nemají pro Amundsena úplné pochopení. Mluvili o něm dost s odstupem. Nicméně Nansena tehdy dost chválili, byť z téhle knížky taky nevychází úplně čistý. Ale že Amundsen Hjalmara Johansena odstavil před útokem na pól, je neoddiskutovatelný fakt a o lecčems svědčí. Jinak popisy dlouhých pobytů v teplotách pod mínus dvaceti, s primitivním vybavením stojí za to!

...padám až po boky do vody...
"Tábor," volám na Nansena.
"Nejsme přece ženské," říká jen a jde dál, aniž by se ohlédl.



054. František Skála, Tomáš Pospiszyl: Jízdárna, Národní Galerie, Praha, 2017
Já tam byl znova! Na výstavě v Jízdárně! Stačí otevřít tenhle katalog a všechno je to tam. Krásně udělaná knížka, nádherné fotky - jen na mě trochu složité texty (viz ukázka). Zvláštní bonus - v knížce může člověk s napětím a pobavením sledovat, kolika způsoby lze kombinovat český a anglický text a navíc je možno meditovat nad titulem. Když katalog zavřete a soustředíte se na obálku, zjistíte, že slova "Skála" a "Jízdárna", vyvedená v nádherném fontu, mají jakýsi zvláštně jiskřivý až břinkavý zvuk.

Funkce barvy je též nepřehlédnutelná: Zdůrazňuje juxtapozici objektů a současně koherenci celkových struktur hmoty... Hrdá rozprostraněnost i úpěnlivá vertikalita objektu vzniká na úkor objektů jiných, musí proto svou pozici obhájit nejen fyzicky a esteticky, ale především morálně.



053. Tove Janssonová: Cestovat nalehko, Orsini, Praha, 2017

O cestování nalehko tahle knížka fakt není. S mumínky jsem se nikdy nesešel a vypadá to, že se prostě přes všechnu snahu nesejdu ani s Tove Janssonovou. Povídky v téhle knížce jsou sice zajímavé, ale je v nich nějaký tón, který mi neladí a je mi svým způsobem protivný. Škoda.


V celém tomhle cirkusu záleží jedině na tom, že cítíš touhu. Ta přichází a odchází. Nejdřív ji dostaneš jen tak zadarmo a nechápeš, co znamená, tak s ní mrháš. Ale pak o ni musíš pečovat.



052. Jan Opolský: Krčma, Lis v lomu, Praha, 2015

Tajemná férie o ještě tajemnější hodině mezi psem a vlkem, kdesi v zapadlém hampejzu. Vše zahaleno do mlhy a podivné hudby.



Seděl tupě a nehnutě před sklínkou jakési prudké lihoviny, bledé citronové barvy, které však neupíjel a která sloužila více k tomu, aby ho svým zelenavým zářením fascinovala.




051. Ken Kesey, Námořníkova píseň, Argo, Praha, 2003
Bude na konci světa vedro, jako v pekle, nebo udeří strašlivé mrazy? Proč by měla zajímat zaostalá vesnice na Aljašce hollywoodské filmaře? A mají pravdu hlupáci jenom proto, že jich je víc? Tohle všechno a mnohem víc se člověk dozví z příběhu odehrávající se v (daleké?) budoucnosti na dalekém severu. Jedna z nejdůležitějších pouček zní - nikdy nesmíte naštvat parťáka z krimu. A pokud by vás zajímalo, proč jsem knížku fotil na odpadcích, tak si ji přečtěte.

Vždycky rozpoznám rybáře od námořníka podle očí. Rybář má oči tak nějak zaostřené na jisto, protože ví, po čem jde a kdy to dostane - nebo kdy ne. Námořník nikdy neví.



050. Josef Váchal: Neodesláno – o knihách z půdy, bibliofilech a o sobě, k Vánocům 2016 vydal Antikvariát Křenek, Praha

Přetisk a přepis několika Váchalových dopisů různým adresátům (Ctiboru Šťastnému, Maryně Alšové, Arne Sáňkovi, dr. Loužilovi). V posledním dopise krátký, hutný a výstižný životopis. Krásná, a skvěle vypravená knížka. Radost číst! Extrakt váchalismu.


Motto: Vláda Antikristova se už dovršuje, svět se řítí do ďáblovy řiti a duch prdelní čichán jest po celé zemi.



049. Jakub Deml: Cesta k jihu, Vetus Via, Brno, 1998
Malá knížka, akorát do kapsy. Tak jsem si jí nosil, když jsem chodil s klukama do lesa. Měl jsem tak pořád co dělat a nemusel je znuděný tahat domů. Čtení pro mě zvláštní, trochu "české" - autor vyjede za hranice a všechno, ÚPLNĚ VŠECHNO, je tam špatně. Ukradnou mu svetr, chtějí nehorázné peníze za ubytování v hotelu a někteří lidé tam ani neumějí jinak než vlastní řečí. Do toho se prolíná smutek za Pavlou Kytlicovou a vše uvádí zvláštní věnování Rose Junové. Zřejmě, soudě dle doslovu, teď budu muset pokračovat čtením Juga a Zapomenutého světla.
K Záhřebu hory se níží, ustupujíce do dálky, modrajíce a kupíce se jako mraky.
Stranišče. Čtu na nádražích. Tak říkají záchodu.
Dědoušek pase krávu. Tato kráva má barvu tmavé kávy, které se u nás říká kapucínská.



048. Italo Calvino: Když jedné zimní noci cestující, Dokořán, Praha, 2017
Tahle knížka je pro čtenáře, jako jsem já, učiněné peklo. Občas se totiž mrknu na konec knížky, abych věděl, jak to dopadne a teprve pak si v klidu užívám text. No a tenhle román(?) je příběhů s otevřeným koncem plný. Pořád se objevují další a další začátky knih, ke kterým schází konce. Naštěstí se těsně před koncem všechny příběhy zvláštním způsobem spojí. A je to knížka o knížkách, kterou mi doporučila knihařka, takže palec nahoru.
Opravdu myslíte, že každý příběh musí mít začátek a konec? Za starých časů byly jen dva způsoby, jak mohlo vyprávění skončit: po překonání všech zkoušek se hrdina a hrdinka vzali, nebo zemřeli. Nejhlubší smysl všech vyprávění je dvojí: nepřetržitost života, nevyhnutelnost smrti.



047. Hnát Daněk: Až budeme velcí, Votobia, Olomouc, 1996
Zvláštní směs upřímnosti a ošklivost. Slova protivná jako strup, který si člověk nutně musí strhnout. Interpunkce a přímá řeč zcela vymknuta. Rozhodně to není kniha pro slabší nátury - těžko se to čte, neustále se někdo zasebevražďuje a často se mi stane, že netuším, co se vlastně děje. Ale na druhou stranu - nepustilo mě to ze spárů, dokud jsem to nedočetl.

...nezbytnost a přitažlivost stereotypu...
...neblahořečila ledu před projitím řeky, ví, že to nejhorší ji teprve čeká."





046. Ladislav Hejdánek: Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti, Oikoymenh, Praha, 1997
No, kdybych v tomhle pochopil alespoň pětinu, tak bych to bral jako velký úspěch. Ale pokud jde o filosofii a její dějiny, jediné moje soustavné vzdělání byl, bohužel, Sofiin svět a pak už jen podobné nárazové ponory. Škoda, to už nedoženu. I tak knížka stojí za to trápení se čtením.

Technicky orientovaní odborníci mají tendenci podceňovat a dokonce vůbec neuznávat tzv. základní otázky: řadu věcí vědí, právem si o sobě myslí, že jsou dobrými odborníky, zcela neprávem se však domnívají, že typ odbornosti (totiž technická odbornost), kterou mají a s kterou jsou důvěrně blízcí, stačí na všechny oblasti lidského individuálního a společenského života, že prostě všechny životní problémy lze řešit jako technický problém. Tady je omyl zakotven dost vysoko (a je proto tím nebezpečnější).




045. Vratislav Brabenec, Richard Pecha: Nevyžádaný příspěvek, Vršovice, Praha, 2016

Zase po čase komix, škoda že tak krátký. Hlubokosáhlé (a často jistě úmorně dlouhé) pivní úvahy převedené do několika políček, téměř vždy s vybroušenou pointou. Těch vrcholů je tam na mě asi moc - v knížce to vypadá, že nad každým vypitým půllitrem se vznáší prozření.

"Pokaždý když svištim kilo dvacet tak mě napadne jaký by to bylo kdybych najednou vystoupil."
"Vole! Blbej ses narodil a blbej taky umřeš."




044. Ken Kesey: Zápisky z lochu; Nechte ty k****y běžet, Argo, Praha , 2006

Mám teď takové undergroundově-vězeňské období a do toho Kesey zapadá naprosto přesně. A navíc je to deník, co chtít víc? Snad jen, já vím, že je to šťourání, ale prostě ta knížka není vypravena dobře. Potíž je ve formátu, který byl ořezán z původních 46x59 cm na 16x23 cm. A to si člověk neuvěřitelné ilustrace moc neprohlédne... Spíš nahlédne. Jinak ovšem hukot podobný nezapomenutelnému prvnímu čtení Přeletu, který jsem jedním dechem ksdysi přečetl přes noc a dodnes si ten zážitek pamatuju.

Všechny knížky maj na stránkách VYŘAZENO. Nacházím napínavou knížku z druhý světový války, která je o to napínavější, že si v ní nějakej chlápek přede mnou podtrhal určitý slova a vytvořil si tak vlastní příběh: vrazil... ... nabiják... mezi... nohy... 



043. Roman Allen: Legenda o svatém Pafnuciu tiskaři, Jaroslav Picka, Praha, 1931, 36/47 

Naivní středověká legenda, či její útržek, nebo napodobenina. To je vlastně jedno. Zbožné pojednání o mnichu, který tiskl krásné knihy a měl víry a lásky na rozdávání. Četl jsem to hlavně proto, že knížku vyzdobil Jaroslav Váchal (bratranec Josefa), známý tuším také tím, že se Josefovi naschvál podepisoval pod svá díla J. Váchal.

Ale bratr Pafnucius nijak nepozbyl své mírnosti a snášel všecko bez výčitek, jako zkoušku jíž ho Bůh podrobil., a choval se k svému učedníku tím laskavěji, čím hloupěji si počínal.




042. Egon Bondy: Invalidní sourozenci, Akropolis, Praha, 2012
Na mě trochu moc didaktické vysvětlování autorových myšlenek, které jakoby nechtěl sepsat do suchopárné úvahy a tak je obalil příběhem o potopě světa, která byla a vlastně nebyla. Celé ještě okořeněno disidentským prostředím a úniky na Ostrov, o kterém vlastně není jasno, zda je ostrov, či něco úplně jiného. Bojím se ale, že tím, kdo tady selhává, není autor, ale spíš moje neschopnost a nedostatečnost.

Protože kde je svoboda, je i zodpovědnost - a samozřejmě i riziko. Tahle nerozlučná trojjedinost je lidem moc. Svobodu jako svévoli by ještě přijali (ale pokud možno, každý jen sám pro sebe, a ne pro ostatní), ale zodpovědnost -! A riziko --!




041. Renata Kalenská: Evangelium podle Brabence, Torst, Praha 2010
Asi tak desettisíkrát upřímnější vzpomínky, než páně Magorovy. Koncentrát smutku a opuštěnosti. Kéž by to celé neničily osobní autorčiny připomínky (plakali jsme oba nad Vráťovým dítětem, které se narodilo mrtvé. Byla to holčička, jako ta moje... Brrr.)
Složité odchody i návraty, velmi roztěkaný děj, ale to ke vzpomínkám patří.

Franta Lehovec, to byl místní tulák. Skutečně nikdy nepracoval. Celý život cestoval a pak se vrátil do Horních Počernic. V padesátých letech chodil po ulicích, sbíral vajgly a neměl na sirky. Zato měl ale velkou lupu... Nikdy nezapomenu na jeho stoický klid, kdy stojí, všichni ti čuráci český běžej do práce, a on chytá paprsky, aby si zapálil fajfku.



040. Thomas Moore: Temné noci duše; Průvodce na cestě těžkými životními zkouškami, Portál, Praha, 2009
V podstatě jde o kápézetku - krabičku knížku poslední záchrany. Jako každá skutečná kápézetka obsahuje (podle úhlu pohledu) spoustu skutečných a užitečných věcí, či kopici nepotřebného haraburdí a pokud ji u sebe máte v pravý čas, může vám zjednodušit situaci, či zachránit život a spasit duši.
Moje potíž s touhle kápézetkou je naprosto typická - v době, kdy ji člověk potřebuje, ji nemá a tak jsem ji začal číst v době, kdy ji už moc nepotřebuju. Ale i tak mě některé kapitoly hodně zaujaly a nechám ji v knihovně na pohotovostní pozici. Co kdyby?!
V naší době se člověku nezdá, že nejlepší cestou z deprese je vzdělávat se v klasické literatuře a filozofii, Masová zábava vytlačuje radost z hlubokého myšlení. Ale pokud prožíváte problémy, které mají co dělat s tím, že nežijete efektivně, měli byste o tom vážně přemýšlet. Vzdělání srdce a mysli může být tou nejlepší cestou, jak projít temnou nocí a stát se šťastnějším a bohatším člověkem.




039. Kája Saudek: Major Zeman a jeho 6 případů, Datel, Brno, 1999

Prvních pět případů - klasika (Hon na lišku, Loď do Hamburku, Křížová cesta, Konec velké šance a nedokončené Blé linky), na závěr Poslední příběh majora Zemana je trochu "jiný", ze sklonku té skvělé doby, za kterou Honza tak udatně bojoval. Nakladatel v úvodu konstatuje, že nápad na vydání této knihy vznikl ještě v době, kdy nikdo netušil, že se televizní seriál vrátí na naše obrazovky. Po zhruba dvaceti letech je tam zas jako doma :-(. Komiks je výborný, poslední díl správně ponurý.

"Otevřte bránu! To je přece MOJE fabrika!"
"BYLA, pane inženýre." 


038. Jan Baleka: Pekelník Josef Váchal, vydal Ing. Jiří Oliva, Chlumec nad Cidlinou, 1970 (výt. 94/100)

Váchala není nikdy dost. Poměrně přesná a čtivá studie o Josefu Váchalovi. Úvahy o tom, že Boha-Otce Váchal přeneseně odmítl poté, kdy odmítl vlastního otce, neboť ho "postihlo nemanželské zrození". Osvětlení toho, proč estetika neměla u JV přednost před živelností a fantazií. K tomu nádherné přetisky dřevořezů. Výborná věc.

Navrací se k rukodělnosti na protest proti industrializaci, standardizaci a unifikaci a prohlubuje svůj romantický spor se strojem, technikou a civilizací, za jejíž neblahé důsledky morální a estetické činil zodpovědna měšťáka.



037. Gustave Flaubert: Mladého Flauerta zápisky z cest, S. K. Neumann, Bilovice, 1912

"Bibliofilské prdítko", do kterých Váchal tak rád ryl a nadával, v tomto případě ovšem jím vyzdobené. Paní Bovaryovou jsem nečetl a obávám se, že nikdy asi ani nebudu. Tyto zápisky líčí vesměs autorovy zážitky z návštěv různých budoirů a serailů. V kombinaci s otřesným překladem lze knihu dočíst jen díky jejímu malému rozsahu.


pocit jejího náhrdelníku mezi mými zuby




036. William Blake: První z mých andělů - Dopisy, Malvern, 2014

Dost těžké čtení - Blakeův život moc neznám, jisto však je, že úplně "normální" nebyl. Od pravopisu až po stylistiku je evidentní, že byl s Anděli i Temnotou hodně ve spojení. Nebo je aslepoň dobře viděl.


Avšak nedostatek peněz & bídu nelze nikdy vydávat za příčinu zlodějova zlodějství... Neboť penězmi je posedlý Lakomec, ne Zloděj.
Posílám Vám ještě jeho vzkaz určený pro mně, neboť podle něho poznáte, jak dobrým a vynikajícím Mužem je.





035. Jáchym Topolol: Citlivý člověk, Torst, 2017

První půlka mě neskutečně otravovala - rozkvetlá souvětí, ukazující, jak bravurně Topol ovládá češtinu, ale nic dalšího. V druhé části se to trochu rozjelo a začalo mě to vtahovat do děje. "Sestra" to holt není (a nemůže být). Založeno pro opakované čtení.

"Rachejtle se rozprskávají nad pyšelskou oblohou v sírově žlutých a kobaltových gejzírech, prozařují koruny stromů, plošky kovu, řetězy, kliky na dveřích štípou na světelné jiskry, vymetají okapy světelkujícími chomáčky." No, to je z té první části.

"Hele, Šupi, já vím, že to svý náboženství netutláš. Ale já bydlím v lese, už stojím za hovno, ale na Boha mám zase svůj názor.
Vono je mu to ale fuk, Napi. Von s tim tak ňák počítá."

"Kam dete, optá se jich uhrančivý zjev, spíš imaginární událost, než lidská bytost.




034.   Astrid Lindgrenová: Válečné deníky 1939-1945, Slovart 2017
Dlouho očekávaná kniha, moc jsem se těšil, ale nakladatele by měli za takto odvedenou "práci" postavit před válečný soud. Kniha je dle záložky "bohatě ilustrovaná fotografiemi deníkových listů", které obsahují výstřižky z novin. Tyto tvoří zjevně důležitou část textu, ale o tom se český (rozuměj švédsky nerozumějící) čtenář může jen dohadovat, protože všechny tyto texty zůstaly jen v originále. Kdyby to jen šlo, knihu bych jim vrátil, v lepším případě omlátil o hlavu. Akorát holt nemám sílu, kterou disponovala Pipi Dlouhá Punčocha.

Jinak je to čtení výborné a pohled na II. sv. v. ze Švédska je pro mě novinkou. Překvapuje, jak se měli i během války dobře (nevím, zda pouze rodina Lindgrenova, či celé - neutrální - Švédsko). Jasnozřivost, se kterou odhaluje nebezpečí přicházející z východu je udivující, stejně jako důkladnost a přesnost, se kterou Astrid po celých těch dlouhých šest let, dokázala sledovat vývoj válčení po celém světě.

"Na západní frontě se možná právě teď vraždí mnoho vojáků -- dvě hodiny před příměřím. LIDSKÁ HLOUPOST JE KOLOSÁLNÍ."


033.  Bianca Bellová: Jezero, Host 2016

Cena Magnesia Litera - kniha roku 2016


Připomíná mi to napůl shnilou voklovanou rybu ležící v bahně na kraji vypuštěného rybníka. Nevím, jak porotci slavné literární ceny, ale já racek nejsem. Čili za mě - nebrat! Rozsahem spíše dlouhá povídka, k citaci vůbec nic.





032. Váchal-Hodek: Až do hrobu tmavýho. Vzájemná korespondence z let 1912-1969, Trigon 2017

První polovina strhující. Druhá půle (od II. sv. války) těžké čtení, místy téměř nečitelné. Váchalovy nekonečné výlevy o dějích, o kterých nemám ani tušení.
Trigon opět dostál mému tvrzení, že je to nakladatel s nejhorší (vskutku nízkou) kvalitou váchalovských knih. Na hrůznou Dokonalou magii budoucnosti to sice nemá, ale krok je držemn statečně. Vazba k ničemu, obálka v prapodivné růžové atd.

Z druhé půlky Váchal Hodkovi: "Já tobě přeji... abys beze strachu, bez úzkosti z Neznáma, nenadále, náhle a bezbolestně, rychle, klidně a lehounce umřel, to jest přehoupl se šťastně tam na druhý břeh."



Seznam
****************************************************************
070. Vlášek: Giro 100 na koloběžce a jiné příběhy (30. 12. 2017)
069. Štorm: Ermina bar monolog (29. 12. 2017)
068. Richardson-Sakai: 47 róninů (28. 12. 2017)
067. Šimek: Cestopisy (28. 12. 2017)
066. Cohen: Jak prohrát maraton (24. 12. 2017)
065. Navarrová: Bratrstvo turínského plátna (11. 12. 2017)
064. Švehla: Magor a jeho doba (6. 12. 2017)
063. Koudelka: Kosmický šok (30. 11. 2017)
062. Brabenec: Podoby (20. 11. 2017)
061. Finn: Běhání s Keňany (10. 11. 2017)
060. McDougall: Zrozeni k běhu (14. 10. 2017)
059. Klišík: Zpřítomnění (21. 9. 2017)
058. Koudelka: Experiment (20. 9. 2017)
057. Padevět: Dotek Anthropoidu (12. 9. 2017)
056. Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha (19. 9. 2017)
055. Messner: Póly - Dobrodružné cesty Hjalmara Johansena (21. 8. 2017)
054. Skála: Jízdárna (19. 8. 2017)
053. Jonsson: Cestovat nalehko (17. 8. 2017)
052. Opolský: Krčma (13. 8. 2017)
051. Kesey: Námořníkova píseň (13. 8. 2017)
050. Váchal: Neodesláno (1. 8. 2017))
049. Deml: Cesta k jihu (27. 7. 2017)
048. Calvino: Když jedné zimní noci cestující (23. 7. 2017)
047. Daněk: Až budeme velcí (6. 7. 2017)
046. Hejdánek: Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti - 18. 6. 2017
045. Brabenec/Pecha: Nevyžádaný příspěvek - 6. 6. 2017
044. Kesey: Zápisky z lochu - 5. 6. 2017
043. Allen: Legenda o svatém Pafnuciu tiskaři - 1. 6. 2017
042. Bondy: Invalidní sourozenci - 1. 6. 2017
041. Kalenská: Evangelium podle Brabence - 27. 5. 2017
040. Moore: Temné noci duše - 23. 5. 2017
039. Saudek: Major Zeman a jeho 6. případů
038. Baleka: Pekelník Josef Váchal - 8. 5. 2017
037. Flaubert: Mladého Flauberta zápisky z cest - 7. 5. 2017
036. Blake: První z mých andělů - Dopisy - 7. 5. 2017
035. Topol: Citlivý člověk - 25. 4. 2017
034. Lindgrenová: Válečné deníky 1939-1945 - 20. 4. 2017
033. Bellová: Jezero - 17. 4. 2017
032. Váchal-Hodek: Až do hrobu tmavýho - 16. 4. 2017
031. Deml: Haluciňák - 3. 4. 2017
030. Svoboda: Autostopem kolem světa I. - 15. 3. 2017
029. Vodňanský-Skoumal: Králíci pokusný (samizdat) - 26. 2. 2017
028. Cihlář-Richterová: Kambodža v detailech - 25. 2. 2017
027. Costner-Baird: Cech objevitelů - 1. 3. 2017
026. Bondy: Máša a Bětka - 3. 2. 2017
025. Kaufmann: Záznamy - 22. 1. 2017
024. Němec: Dopisy z Ruzyně a nové šance svobody - 22. 1. 2017
023. Vladislav: Sny a malé básně v próze - 15. 1. 2017
022. London: Tulák po hvězdách (audio) - 18. 1. 2017
021. Bondy: Pravdivé příšerné historky pro Lopatkovic holky (samizdat) - 13. 1. 2017
020. Havel: Zápisky obviněného (vzdal, nedokázal přelouskat rukopis)
019. Mellvile: Bílá velryba - 7. 1. 2017
018. Kroutvor: Fernety - 7. 1. 2017
****************************************************************
017. různí autoři: Lesní lišky (finské podivné povídky) - 15. 12. 2016
016. Kerouac: Na cestě (audio) - 3. 12. 2016
015. Linhartová: Meziprůzkum nejblíž uplynulého (vzdal jsem 10. 12. 2016)
014: Grin: Nachové plachty - 2. 12. 2016
013. Jirous: Magorova summa III. - 27. 11. 2016
012. Ságl: Tanec na dvojitém ledě - 21. 11. 2016
011. Jirous: Magorova summa II. - 20. 11. 2016
010. Zajíček: Pohádka se špatným koncem - 18. 11. 2016
009. Jirous: Magorova summa I. - 17. 11. 2016
008. Dyk: Zmoudření Dona Quichota (audio) - 9. 11. 2016
007. Jirous: Magorův zápisník - 14. 11. 2016
006. Simon: Losí hovno - 4. 11. 2016
005. Hejdánek: Listy příteli (2 svazky, samizdat)
004. Pérez-Reverte: Dumasův klub
003. Lindsay Faye: Bohové Gothamu (audio)
002. Nesbo: Netopýr (audio)
001. Jirous-Jirousová: Ahoj můj miláčku