pátek 2. srpna 2013

Lofoten Double 2013

Na začátku června 2013 jsme uspořádali mezinárodní výpravu Lofoten Double 2013. Účastnili se 4 borci z ČR (Standa Klokočník, Michal Pancíř, Radim Sládek a já) a třetí debl jeli Inger-Ann a Bent Bakkan, oba z Norska.

Největším dobrodružstvím bylo jednoznačně přejetí obávaného Maelströmu. O tom, co nás tam počkalo jsem napsal článek na www.seakayaker.cz (článek je tady) a tady najdete ostatní fotky s komentářem, které dobře ilustrují, co se za polárním kruhem dělo.


První večírek v městečku Å.
Oslavujeme naše pašerácké úspěchy - dovezli jsme tolik piv,
že kdybychom pili jedno pivo denně, mohli jsme tam zůstat půl roku

Hoši v růžových čepičkách :-)
Ušila máma. Tímto děkujeme!

Standa starostlivě pozoruje dva fungl nové debly Néreus
před jejich prvním spuštěním na vodu.

Každý účastník dostal popisku.
Abychom věděli, kde kdo sedí a ostatní zase, co jsme zač.

Na zdar výpravy!

Právě jsme přejeli Maelström.
Všimněte si těch vyjukaných obličejů - potíž je v tom, že zítra do něj musíme znovu...

Zátoka na ostrově Værøy, ve které se nachází vikingské pohřebiště.
Naštěstí (?) nevíme, kde přesně.

Celou noc padaly z okolních kopců silné větrné poryvy.
Takže se nám pak před přejezdem zpátky na Moskenesøyu fakt dobře vstávalo.

O tom, co se dělo mezi předchozí a touto fotkou se dočtete na www.seakayaker.cz.
Tady už je pohoda života "pod sopkou".

Růžoví hoši přivoněli ke květinám.


A kus nad námi se nacházelo krásné jezero.


V jezeře jsme se konečně mohli trochu opláchnout.

A věnovat se odpočinku.

Orchideja norskaja

Tábor klidu.

A zase kávička. To je pane rituál.

Moře bylo toho dne klidné.

A my jsme v klidu a pohodě nechali peklo za zády a vrátili se do Å pro Benta a Inger-Ann.

A výprava je komplet!

Největší borci na světě. Mí učitelé a vzory. 

Podvečer - to znamená, že když jste na blbé straně ostrova,
jste třebas dvě hodiny ve stínu, než slunce zase vyjde.

Proto jsme ostrov objeli na západní stranu. Tam slunce i přes půlnoc.

A vyrážíme na pěší výpravu.

Do nitra země.

Tahle jeskyně oplývá dvěma zajímavostmi:
1/   jsou v ní malby z doby kamenné - ty jsme nenašli.
2/   slunce do ní svítí jen o půlnoci, protože ústí na sever - my se bohužel dostavili ve 23:00

Přesto je z ní krásný výhled!

Půlnoc - nepůlnoc, máme před sebou ještě asi 30 km pádlování podél západního břehu Moskenesøy - nikde se tu nedá přistát.
Prostě musíme píchat a píchat...

A tak jsme se propíchali až do zátoky Koňská hlava.

Bezva místo k táboření a norská část výpravy zde zavedla
poněkud ostrý ranní zvyk - namísto kávičky koupel v ledovém moři. Brrrr.

Večerní pohodička - někdo řeší pádlo, někdo prádlo a někomu už normálka hrabe.

Tak to jsou poslední okamžiky, kdy jsme měli krásné počasí.

Další půlnoc za polárním kruhem.

Srdeční fotografie.
Ta malá skvrnka na horizontu jsou v tu chvíli tak vzdálené Vesterály.
(pro detailisty z GK dodávám - je to přesně 1 rok, 1 měsíc a 101 km k tomu.)

Pozdrav z Grónska :-)
Jedná se o pár ze Švédska, který se tu věnoval denním vyjížďkám.

V tenhle moment nám byla asi největší zima.
Máme za sebou tvrdých asi 5 km a před sebou další 3 km.
Bohužel už zase sami, bez Inger-Ann a Benta.
 

Tábořiště Tak-trochu-na-vodě.
Šlápnete vedle stanu na špatné místo a máte mokré tenisky.

Právě jsme přejeli další nebezpečné místo. V úžině mezi ostrovy Moskenesøya a Flakstadøya se tvoří největší přílivový proud na světě Saltstraumen. Tady prý voda teče až 40 km/h. To nám rozhodně netekla, zato docela foukalo...

Kousíček před plachetnicí můžete vidět,
jak vítr zvedá vodu z hladiny.

Asi dál nepojedeme, protože...

... protože strach má velké oči!

Na tom kameni se ve větru už i blbě stálo.

Radim právě naměřil náraz 20 m/s.

Učiněný poklad! Sušené tresky v množství větším než malém.

Půlnoc. Nic moc.

No dobrá, tak jsme měli ještě jeden okamžik, kdy bylo pěkně.

Jenže my ho v neděli ráno prospali.

Tábor Pod treskou.

A poslední nocoviště "Na parní lokomotivě"
V tomdle větru bylo spaní ve stanu fakt živé.

Poslední fotka z nevodotěsného foťáku.



Tím jsem vyčerpal fotky ze zrcadlovky a mám tu ještě pár vodotěsných fotek...


Standa před prvním vplutím do Maelströmu.

Máme ho poprvé za sebou. Tohle je ostrov Mosken.

Tady už nebylo moc sil - díky omylu při čtení mapy jsme se trochu projeli.
Kdo mohl vědět, že mapa není padesátka, ale stovka?
 

Ale posádka deblu numero úno, ta má sil pořád na rozdávání. 

Nebo alespoň na hraní.

Druhý průjezd Maelströmem byl fakt žůžový!

K tomuhle majáku jsme jeli snad sto hodin.

Chmmm.

Jih Moskenesøy

Půlnoční slunce.

Impresionistické fotoumění na zeď.

Inger-Ann a Bent

Slunce v dolní úvrati.

Tady někde je prý pod hladinou poklad.
Já ho hledat nehodlám.

A opět růžová posádka.

Ještě jednou celá výprava - zleva:
Radim, Michal, Standa, Inger-Ann a Bent.
Já dlím kdesi za fotoaparátem :-)
U Ramberku

A vstříc dalším dobrodružstvím!