Kachní zprávy: Lofoten Double 2013

Na začátku června 2013 jsme uspořádali mezinárodní výpravu Lofoten Double 2013. Účastnili se 4 borci z ČR (Standa Klokočník, Michal Pancíř, Radim Sládek a já) a třetí debl jeli Inger-Ann a Bent Bakkan, oba z Norska.

Největším dobrodružstvím bylo jednoznačně přejetí obávaného Maelströmu. O tom, co nás tam počkalo jsem napsal článek na www.seakayaker.cz (článek je tady) a tady najdete ostatní fotky s komentářem, které dobře ilustrují, co se za polárním kruhem dělo.

První večírek v městečku Å.
Oslavujeme naše pašerácké úspěchy - dovezli jsme tolik piv,
že kdybychom pili jedno pivo denně, mohli jsme tam zůstat půl roku

Hoši v růžových čepičkách :-)
Ušila máma. Tímto děkujeme!

Standa starostlivě pozoruje dva fungl nové debly Néreus
před jejich prvním spuštěním na vodu.

Každý účastník dostal popisku.
Abychom věděli, kde kdo sedí a ostatní zase, co jsme zač.

Na zdar výpravy!

Právě jsme přejeli Maelström.
Všimněte si těch vyjukaných obličejů - potíž je v tom, že zítra do něj musíme znovu...

Zátoka na ostrově Værøy, ve které se nachází vikingské pohřebiště.
Naštěstí (?) nevíme, kde přesně.

Celou noc padaly z okolních kopců silné větrné poryvy.
Takže se nám pak před přejezdem zpátky na Moskenesøyu fakt dobře vstávalo.

O tom, co se dělo mezi předchozí a touto fotkou se dočtete na www.seakayaker.cz.
Tady už je pohoda života "pod sopkou".

Růžoví hoši přivoněli ke květinám.

A kus nad námi se nacházelo krásné jezero.

V jezeře jsme se konečně mohli trochu opláchnout.

A věnovat se odpočinku.

Orchideja norskaja

Tábor klidu.

A zase kávička. To je pane rituál.

Moře bylo toho dne klidné.

A my jsme v klidu a pohodě nechali peklo za zády a vrátili se do Å pro Benta a Inger-Ann.

A výprava je komplet!

Největší borci na světě. Mí učitelé a vzory.

Podvečer - to znamená, že když jste na blbé straně ostrova,
jste třebas dvě hodiny ve stínu, než slunce zase vyjde.

Proto jsme ostrov objeli na západní stranu. Tam slunce i přes půlnoc.

A vyrážíme na pěší výpravu.

Do nitra země.

Tahle jeskyně oplývá dvěma zajímavostmi:
1/ jsou v ní malby z doby kamenné - ty jsme nenašli.
2/ slunce do ní svítí jen o půlnoci, protože ústí na sever - my se bohužel dostavili ve 23:00

Přesto je z ní krásný výhled!

Půlnoc - nepůlnoc, máme před sebou ještě asi 30 km pádlování podél západního břehu Moskenesøy - nikde se tu nedá přistát.
Prostě musíme píchat a píchat...

A tak jsme se propíchali až do zátoky Koňská hlava.

Bezva místo k táboření a norská část výpravy zde zavedla
poněkud ostrý ranní zvyk - namísto kávičky koupel v ledovém moři. Brrrr.

Večerní pohodička - někdo řeší pádlo, někdo prádlo a někomu už normálka hrabe.

Tak to jsou poslední okamžiky, kdy jsme měli krásné počasí.

Další půlnoc za polárním kruhem.

Srdeční fotografie.
Ta malá skvrnka na horizontu jsou v tu chvíli tak vzdálené Vesterály.
(pro detailisty z GK dodávám - je to přesně 1 rok, 1 měsíc a 101 km k tomu.)

Pozdrav z Grónska :-)
Jedná se o pár ze Švédska, který se tu věnoval denním vyjížďkám.

V tenhle moment nám byla asi největší zima.
Máme za sebou tvrdých asi 5 km a před sebou další 3 km.
Bohužel už zase sami, bez Inger-Ann a Benta.

Tábořiště Tak-trochu-na-vodě.
Šlápnete vedle stanu na špatné místo a máte mokré tenisky.

Právě jsme přejeli další nebezpečné místo. V úžině mezi ostrovy Moskenesøya a Flakstadøya se tvoří největší přílivový proud na světě Saltstraumen. Tady prý voda teče až 40 km/h. To nám rozhodně netekla, zato docela foukalo...