neděle 30. září 2012

Rabské počítání

1      Na konci září 2012 jsme s Pavlou slavili první výročí svatby. Rozhodli jsme se, že si uděláme krásnou rodinnou dovolenou někde u moře, pokud možno ještě teplého. (Tím ovšem k mému smutku vypadla z hledáčku celá Skandinávie.) Nakonec jsme se rozhodli, že pojedeme s několika kamarády na ostrov Rab.

Přístupová cesta na Rab
Lukáš poprvé na moři - to je radosti!!!

20            Těch kamarádů se nakonec dostavilo sedmnáct, takže penzión (nebo apartmány - jaký je v tom rozdíl?) i s námi obsadila skupina dvaceti kajakářů a jejich rodinných příslušníků. O tom, že nás bylo fakt dost, výmluvně svědčí i přiložená hromadná fotografie :-) 

Odshora zleva:
Radim + Lenka + Adélka + Barunka Sládkovi,
Standa + Olinka + Amálka + Standova maminka Kokočníkovi,
Luba + Honza + Otík (nevím čí),
Michal + Kája + Mikuláš Pancířovi,
Radek + Magda + Karolínka Švehlovi
úplně dole my tři.

(Pokud vám připadají naše obličeje nezřetelné,
vyhledejte lékaře a přiznejte, že jste pili levný alkohol).


4                    Penzión byl mimo jiného vybaven čtyřmi ohromnými balkóny, což vedlo k bohatému pavlačovému životu. Navíc náš balkón byl poněkud předsunutý, čili jsem měl bezvadný přehled o veškerém dění. Každé ráno jsem si vyšel na terasu, podíval se, co snídají u Sládků a Pancířů, oznámil jim, že u Švehlů nad nimi se stále ještě spí a nakonec zamával na Klokočníky, kteří bydleli v přízemí. Byla to boží rána!

Pavlačové drbny
L U X U S N Í  výhled z našeho okna
30               Protože akce měla krycí název "Plusové body do každé rodiny", bylo pádlování v tomto týdnu značně upozaděno - kajaky sloužily jen jako převoznické prámy, kterými se přepravovaly hordy dětí na blízké ostrůvky. Jakmile děcka opustila lodě, byly kajaky vyvrženy na pláž a ponechány osudu, zatímco drsní kajakáři, ošlehaní studenými větry Vesterál a No Frostů, stavěli na písku bábovičky a radovali se z každé nalezené mušličky. A tak jsme horkotěžko napádlovali 30 kiláků, možná i míň.

Dvacet lidí - to se vždycky najde ochotný důvěřivec (viď Stando),
který věří tomu, že Lukáš je hodnej a pohlídá ho,
zatímco se rodiče projíždějí po Jadranu.


Velká premiéra - CELÁ rodina Švehlů na vodě!
2000    Moře bylo opravdu ještě teplé - někteří ráchalové se koupali každé ráno, a tak jsem neváhal a vynikající podmínky využil k tomu, abych si pořádně zaeskimoval. Eskimáků jsem musel dát alespoň dva tisíce a možná i víc. Zapracoval jsem hlavně na storm-roll (=bouřkovém zvednutí). Trénoval jsem ho i v relativně silném jugu (neboli široku), ovšem jistý si v něm pořád ještě nejsem.  

Tohle je "butterfly"

Když jsem se nekoupal já,
byla ve vodě Pavla.

5                     Většina kytaristů tvrdí, že je ideální mít na nástroji nataženo 6 strun. My jsme při úvodním večírku bohatě vystačili s pěti a k tomu jedna z nich (H) vůbec nešla naladit. Co jsme postrádali v čistotě a intonaci, to jsme doháněli v nasazení a dynamice. Vedlejším produktem bylo zjištění, že ačkoli v městečku Rab jsou k mání chobotnice, hodinky, voňavky a jánevímcoještě, struny na kytaru tam nevedou.

Nejlepší večírek se odehrál v naší "kanceláři"
(Písnička, kterou jsem si nemohl vybavit je tady: Simsalabim)

16               To, že v Rabu nemají struny, neznamená, že tam nemají vůbec nic. A tak jsme kromě spousty zmrzlin, káviček a pljeskanic nakoupili ve čtvrtek brzy ráno šestnáct krásných orád (pražmani, sparus aurata, španělsky dorády - věděli jste, že charakteristickou vlastností této ryby je, že neexistují výhradně samci nebo samice a proto je klasifikována jako oboupohlavní?) Zpátky k věci - tyhle překrásné dorády skvěle připravil známý rybokuchař Standa na citronu, pepři, soli, olivovém oleji a oregánu. Večer jsme se poměli tak, jako nikdy před tím. Tedy alespoň já lepší rybu ještě neměl.

Kajakář bez rybářského náčiní je jako mlýn bez vody.
(citát z knihy Bene ambula, J. A. Komenského)

3                  Co by to bylo za výlet, kdybychom nezakeškovali? První kešku přede mnou hbitě ukryl Radim, takže Město Rab nemáme. Ale zato máme kostelík svatého Petra, svatého Ivana a  Gonar. A v Gonaru mají kromě kešky, ještě nejlepší kafe na celém ostrově. Fakt!

Kafe a rum

5                        Město Rab oplývá asi pěti ulicemi, takže po druhé návštěvě je už znáte všechny nazpaměť. To nijak nebránilo tomu, aby do města někteří členové výpravy nejezdili opakovaně den co den. Buď mají paměť horší než já, nebo jim místní zmrzlina opravdu zachutnala. Nevím. Pro mě je nejkrásnější místo Trg Slobode, což je malé náměstíčko mezi školou a kostelíkem, kde si člověk může sednout pod košatý strom, koukat na moře a snít o tom, kam všude by se dalo plout. 

Kolonáda pod Náměstím Svobody
Široce rozpažená Pavla  pantomimicky předvádí jugo
(neboli scirrocco - což je teplý jižní vítr od břehů Afriky)

MILION  Když všechna čísla v záhlaví odstavců sečtete, zjistíte, že těch sedm dnů s dvaceti kamarády, necelých sedmset kilometrů od domova,  byla miliónová dovolená, byť jsme pádlování moc nedali! 

Standa s Amálkou

A příště zase pádlujeme!