Kachní zprávy: Vltava po eskimácku

Po roce (či po dvou?) se opět dala dohromady skupinka skalních vodáků z Grónského klubu, aby si sjela v odpoledních hodinách z Krumlova až do klubovny. Po měsíci, kdy bylo horko a slunečno nám konečně ČHMÚ nadělil předpověď v podobě vichřic, přívalových dešťů a sněžení. Z toho důvoddu jsme trasu poněkud zkrátili a vyrazili ze Zlatky.

Tomu jsme ovšem pružně přizpůsobili lodní park - stařičká kánoe "Made by já & Brčko", nafukovačka a Charon slibovali vyrovnanou a hlavně neuvěřitelně rychlou jízdu. Naštěstí teklo dost vody a tak nám to opravdu odsejpalo.

Cílem cesty bylo neztratit jediné pádlo. A cíl byl splněn. Ovšem zadarmíko to úplně nebylo. Po intoxikaci nápoji neznámé provinience a taktéž asi tunou masa, kterou nám spolehlivě nabízel Markýz jsme někde za Dívčákem konečně vjeli do deště.

Déšť nás nepřekvapil, ale potěšil. Skutečně jsme si to ochlazení docela užívali. Evička znervózňovala Zdendu tančením hříšného tance, Markýz zvařoval lov ryb a já,že bych si zaeskimoval. K ničemu nedošlo, ale voda shora některým byla beztak málo.

Krátce jsme konverzovali U Rybů, Na dotaz "Ahoj, jak se máte? Máte tu něco k pití", nám ze břehu odpověděl český majitel: "Yes, you can stay here if you want!". V tu chvíli jsme pochopili, že už asi moc česky nemluvíme. Po krátkém občerstvení na boršovském jezu jsme vypluli na poslední úsek.

Není z nejdelších - od jezu do kempu je to možná celých 400 m. Řeka je tam klidná a přehledná. Přesto se k naší převeliké radosti posádka kanoe parádně vykoupala. Byla to zábava za všechny drobný.

Případné rozmíšky se záhy uklidnily v průběhu afterparty v klubovně, které se navíc zúčastnila Pavla a soused Honza, který přiběhl, když slyšel naše zoufalé prosby o pomoc s vypitím posledních zásob rumu. Takže paráda!!!