sobota 15. února 2020

Země plná sněhu

Další zima je na krku, a protože padl důvod utajování fotek, jsem tady s ročním zpožděním s obrázky ze zasněženého Finska.A pro ty, kterým se fotky líbí mám skvělou zprávu - vypadá to, že letos budou další!!!

Jelikož naše výprava sestávala z osazenstva na pokraji geniality, bylo mi líto všechno odbýt jen několika fotkami. A tak vznikla překrásná a hodnotná kniha, která nakonec dosáhla neuvěřitelného počtu 15 výtisků. Kdybyste ji chtěli vidět, můžete se u nás zastavit, nebo si ji stáhnout. Je ke stažení tady.

(Pokud vám nestačí si online prohlížet, můžete stáhnout - vpravo nahoře nad názvem knihy. je vedle tlačítka Sign in tlačítko pro stažení (šipka nad čárkou), v dalším kroku ignorujte založení účtu Dropbox (dole text No thanks, continue to view) a stahujte. Pokud si se stažením nevíte rady, ozvěte se mi.)

Pro ty, kterým fotky stačí, jsou tady:


Vjezd (nebo vchod?) do NP Urho Kekkonen

První den začal pěkně zostra.

A i když to tak možná nevypadá, v podstatě jsme si tu vánici užívali!

Zima ve Finsku, nádhera!

V jedné oficiálně nepovolené pauzičce nabíráme síly.

Druhý den jsme šlapali přes asi milión jezer a potoků.

Chůze po ledě by byla fajn, pokud by místy nebyla na ledě voda.. Ta má tendenci fungovat jako naprosto dokonalé lepidlo.

Zastávka, tentokrát oficiální a dokonce spojená se zahřátím a posezením ve srubu.

Na druhý den jsme měli asi 35 km, což by šlo, kdyby to nebyl druhý den.

Druhý den má totiž dvě nevýhody:
a)   ještě nejste rozchození
b)   ještě máte dost plný batoh!

Obvyklý oběd našeho tříčlenného týmu: smažák a řízek :-)

Nekonečná jezera

Do takové vody jsme nezapadali, tahle byla vidět.

Radka, táhnoucí "mrtvolku".

Ještě kousek a už tam budem. V těchto místech už to začínalo být trochu dlouhé.
Ale pořád zatraceně krásné.

Kdyby se snad někdo ptal proč tohle podnikáme, tak pro tohle.

Ráno ve srubu.
Stůl je takhle uklizen jen 2x denně - když přijedeme a když odjíždíme.

Po levici les a pořád vpřed.

Radka si nestěžovala ani jednou. Vlastně ano, při jedné příležitosti ano.
To když jsme si stěžovali my se Šampem. To se jí fakt nelíbí!

Sever je nekonečný, fakt že jo.

Absolutně nejvíc nejméně vhodné hůlky na drsný sever.
Brrr.

Srdce severu - jedno z mnoha.

A co je tohle, to si rozhodněte sami.

Náš MANAžer, Dan. Občas mu z toho jídla hrabalo.

Západ, touhle dobou už teplota padá hodně pod nulu.

Takhle nějak vznikla finská vlajka.


Jiskřivé ráno, kdy jsme potkali pološíleného Poláka s jednou holí krátkou a druhou z klacku.
A namísto saní táhl vajlink.



Na tomhle svahu krásně ujížděly lyže bez hran a ještě krásněji sáně.

Blanka Decathloňanka

Pecka. Moje nejoblíbenější fotka ze zájezdu a ze sjezdu.

Třešňový sad, neboco.

Kartograf roku a vůdce z nejlepších - Karel Veliký.

Martina neustále v dobré pohodě

Slunce odlétá ve stříbrném kočáře.

Tohle je přesně to místo, kde by klasik řekl:
"Tady nám kanuly slzy dojetí nad krásou světa, vole, rozumíš?!"
 

Pokus o získání Nobelovy ceny za chemii.
Právě hledáme vzorec kyseliny skořicové.

Celá výprava tuttokompleto.

Slunce je zlatou skobou na vobloze přibitý.

Finský minimalismus

Michal, punkáč světového polárnictví

Karavana mraků. Naposledy táhneme po jezeře.

Přebytek vjemů tady zrovna nehrozí.

Další srdce severu.

Tady nehráblo Danovi, tady jsme ho prý šikanovali!

Stromy a sníh, nic víc nepotřebujem'.

Závěrečná vyjížďka ve strojní stopě, abychom se zase mohli vrátit do civilizace.