Seakajakářské sympozium

Sokolové mají slety, motorkáři srazy a seakajakáři mají sympozium. Jo, některým to zní skoro jako nějaký podnik hudebníků z filharmonie. Ale ne. A nutno dodat, že kdo alespoň jedno sympozium zažil, ten ví, že webový slovník cizích slov, se krutě mýlí, když tvrdí, že sympozium je: 

odborná porada, vědecké zasedání; duchaplný, vtipný veřejný rozhovor, debata

Souhlasit by se snad dalo jen s adjektivem "vtipný". Pro upřesnění - jde tedy o každoroční setkání ochmelků v různém, stadiu rozvinutosti alkoholické závislosti. Tito vyvrhelové svou chorobu dovedně skrývají za odborné přednášky na téma mořský kajak, které přednášejí momentálně abstinující nešťastníci.

Zátoka u Radavy

Letošní setkání proběhlo v kempu-nekempu Radava. Ubytování tu najdete v bezvadných dřevěných budkách (ačkoli Lukáš mě upozornil, že budky jsou jen pro ptáky), dá se tu najíst i popít. Ale na druhou stranu - ti, kdo přijeli se stanem byli poněkud na rozpacích, protože stanovací plochu, tu tady prostě nemají. To by se ještě zkousnout dalo - horší ale bylo, když nám v sobotu po půlnoci došel veškerý alkohol. Ale jsme ostří hoši a děvčata a nakonec jsme to nějak přežili.

Budky. Nebo raději chajdy?

Program sympozia za ty roky (tohle byl jedenáctý ročník!) vykrystalizoval do téměř ideální podoby. Tedy jak pro koho - vždycky se najdou rýpálci, kterým není žádné proflákané odpoledne dost dobré, ale my, znalci života, víme své. 

A tak jsme v pátek vypustili děti do prostoru. Lukáš začal s kamarádem Janíkem hopkat na trampolíně, ze které slézal jen na jídlo a spánek, Franta bloudil lesem, vstupoval v botičkách do jezera a poučoval každého, koho potkal o tom, že támhle jsou stromy, na nebi letí letadlo a že má rád psy. Na tohle všechno si vystačí s velmi omezenou slovní zásobou ("Ááá. Ko. U.Pe." - víc slov neumí.)

Ovšem to, že Franta neumí mluvit mu v komunikaci neschází a evidentně už taky pochopil, jak se točí svět. Po ubytování nás přišla skasírovat paní recepční. Na peníze má krásnou kovovou kasičku. Franta nezaváhal ani vteřinu, počkal si, až si paní vezme peníze i za nás, pak jí pokladničku sebral a začal brát roha. Kam až by s prachama došel, těžko říct. Paní ho po kratším zaváhání doběhla a kasu nakonec vybojovala zpět.

Desperát na útěku před zákonem a paní recepční.

No a my se vmísili do davu kajakářů. Jak poznamenal hlavní strůjce tohoto dobře promazaného stroje na dobrou náladu, vrchní sekajakářská kapacita na území Čech, Moravy a Slezka, pan Stanďoch: "Smyslem sympozia je, že se tu sejdeme a rádi se vidíme." A jak řekl, tak bylo. Zkrátka, koho nepotkáte na začátku léta na sympoziu, či na podzim v Mělníce, ten neexistuje. 

Páteční večírek se rozdělil na dvě části. Skupina A, sestávající z Benyho, Motýla, Huga a dalších muzikologů okupovala hostinec. Jak si tam pánové vedli, o tom mi nic není známo, protože jsem patřil do špičky skupiny B, respektive skupiny GK. Stanďoch, Pavla, Evička, Markýz a Žandula na terase budky číslo 13 podali další z hodnotných výkonů a vymysleli jsme několik vynikajících akcí, které se jistě odehrají, pokud si na ně vzpomeneme. Zdatně nám sekundoval i Kosatka.

Sobotní ráno lehce zakryla milosrdná mlha, ale slunce ji brzy zahnalo, stejně jako únavu z našich očí. Děti hopkaly na trampolíně a tak jsme se toulali po břehu, okukovali ostré kajakáře, kteří předchozímu večeru navzdory prováděli na vodě různá alotria, z nichž eskimák bylo to nejjednodušší a hlavně si postupně popovídali se spoustou lidí. Namátkou mě napadají: Motýl, Soňa, Vinetů, Vojta Jančar, z Budějc dorazil i Martin, Petr Křivánků s rodinou, Beny, Pavel Pick, Mejdží a já nevím kdo ještě.

Kajakářů byly letos zase davy.

I lodí byl dostatek.

Po obědě jsme dali lehký spánek a s nově získanými silami přišla odvaha vyplout. Popadli jsme děti, které nám přišly pod ruku a vydali se na zmrzlinu na Orlík. Po cestě se vyznamenal zvlášť Janík, který těch 2,5 km statečně upádloval úplně sám!!! Odměnu nám vydali v cukrárně nad hradem. My s Lukášem ještě prozkoumali tajemný, napůl zřícený mostek ve skalách za hradem a domů. 

Tak jedem?

Evička si od Soni půjčila opravdu vyfešákovanou loď.
Ta jí sluší, co?!

Kousek od nás se držela mračna a bouřky.
Na nás ale ani nekáplo.

Týjo, táto hele - hrad!

A támhle na břehu je značka.

Koukej táto, kam jedeš. Ať do toho hradu nenarazíme.

Zase doma.

Po večeři byl hlavní bod sympozia. Tentokrát promítali excelentní fotky Tomáš & Kitty, kterým sekundovali další účastníci jejich plavby Vlčí Dech a Cyril. Přednášku vystřídala oblíbená tombola. Štěstěna opět projevila smysl pro humor. A tak malá holčička vyhrála plechovku piva, zatímco sedmdesátiletému námořníkovi přihrál osud dětskou plovací vestu. Tak to má být! Únava a  nedostatek alkoholu vykonali své a tak jsme tentokrát zalezli do pelechů hned po půlnoci. 

V neděli slunce svítilo zase na plný pecky. Na trampolíně bylo nacpáno a tak se Janík s Lukášem rozhodli, že bychom se zase mohli projet. Tentokrát měl Lukáš svou premiéru a poprvé jel v lodi úplně sám. Vydal se napříč Radavským zálivem, což je neznámý a neprozkoumaný kout, kde v hlubinách číhají ohromné příšery a chobotnice a daleko na obzoru jsou zcela utajené pláže. Jednu z nich Lukáš objevil a dopádloval k ní z místa startu sám a bez pomoci. Celých 165 metrů, úplně sám.

I přes hodinový odpočinek nebyl po tomto vyčerpávajícím výkonu sílu na to, aby se dokázal vrátit zpátky. Nutno dodat, že situaci mu komplikovala vichřice, která nám foukala přímo do tváří. A tak jsme se vrátili, vzájemně si pomáhající. Ale od toho tátové jsou, aby občas postrčili loď unaveného námořníka na pokraji vyčerpání, správným směrem.

Pavla a Franta (neboli Fufík) na hřišti.

Janík a Lukáš jdou na věc. 

Kde jinde by se měl Lukáš naučit pádlovat, než na sympoziu?!

Dobrodružství vstříc.

Jedem táto, jedem. Já tam budu první.

Sympozium bylo v tu chvíli vyčerpané, stejně jako naši maličcí námořníci a tak jsme se naobědvali a kolem jedné odpoledne se rozloučili s kým se dalo a mazali domů.

Na vodě vládla nekonečná pohoda.

Nepovedlo se mi rozloučit se a poděkovat Stanďochovi, který má tenhle vyčerpávající spektákl na hrbu. Tak alespoň dodatečně - Stanďochu, moc a moc si vážíme toho, co pro seakajakáře děláš. A i když jsme nevděčná verbež a každý máme spoustu chytrejch řečiček a nápadů, ty jdeš a děláš! Máš náš respekt a poděkování. Díky moc a už teď jsem zvědav, kde se potkáme první červnový víkend v roce 2017.

Stanďoch v typickém postoji.
Petr staví stan a Stanďoch radí :-)