Kachní zprávy: Byl první máj, byl...

Tak poprvé se mi potkaly oba dva blogy, které píšu - jednak zdejší Kachní zprávy a spolu s nimi i zprávy o tom, jak jde život Lukášovi (jeho příhody můžete sledovat tady.) Čili tenhle příspěvek by mohl být stejně tak tam, jako tady, ale nakonec jsem se rozhodl, že bude tady.

Máma to ráda nemá, ale já se prostě posilnit musím!

Po složitém filozofickém pojednání přejdu k věci - předpověď počasí na prvního máje nic extra neslibovala, ale po sbratření se s Vesmírem bylo jasné, že naše plánované zdýmání na přehradě Hněvkovice nemůže nic narušit. Takže jsme v úvodu setkání překonali blíže nespecifikované zdravotní problémy jedné z účastnic a v neuvěřitelně krásném jarním dni vypluli z Purkarce směrem k hrázi.

Vyplouváme.

Další nováček, Pavla.

Byl to slavný den, koneckonců úplně poprvé na vodu nevyjíždí člověk zas tak často a nálada i počasí tomu přesně odpovídaly. Všichni se těšili a co chtěli, to dostali. Pavla se chechtala, nakonec dostala pod rozkvetlým stromem pusu jak od Lukáše, tak od Vítka. Lukáš si pochutnal na šůšách, nachytal biby (=ryby) a celkově si cel den užil tak, že zapomněl, že přes poledne většinou spí.

Já su tak šťastná!

Tatí, my dva krásně pádlujeme!

Zajímavé, když vyplivnu kus jablka, tak plave směrem dozadu.

Tak abys nám mami neuschla!

Nejlepší je ten perník, kterej mě nejvíc umaže.

Portské je prostě jednička! A rum taky.

Dámský klub frekvence jedna.

Speciální pikčr do učitelských news.

Grónský klub je zkrátka nejlepší a nejvíc ze všeho.

Consigliori Iniáno užívá slunečný den.

Teto, chytíme bíby?
Tak určitě.

Táboření je na kajaku to nej.

Kaváren nám netřeba aneb povaleč ve svém živlu.

A když už nám pohodička na přehradě stačila dosyta, rozjeli jsme se k hrázi přehrady. Zdejší komora má jednu význačnou vlastnost - je široko daleko nejhlubší, na jakou můžete narazit. Má něco kolem dvaceti metrů na výšku a když je míň vody, tak ještě víc. Nebo tak ňák. Musím říct, že když se za námi vrata zavřela a ty před náma byla ještě hluboko pod vodou, byl to zvláštní pocit. Bylo to tak unikátní, že nás sice hrázný nazdýmal zcela zdarma, ale od zvědavců na hrázi vybral opravdu pěkný peníz.

Tak co, vlítneme do tý díry?

Vykulená Danuška kouká, do čeho to lezeme.

Mami koukej, ty vrata za náma - jsou zavřený!

Tady to ještě vypadá jako úplně běžná komůrka, ale...

...ale kdepak, je to jáma lvová!

Já se nebojím komory, ale tý podivný nohy, co mi vyrostla v kokpitu.

Dvacetisíc mil pod mořem.

Koukejte, co se nahoře na hrázi sešlo čumilů.

Martin na svém průhledném brku. Fakt rychlá loď!

Ale to nebylo všechno - tahle komora má ještě jednu zvláštnost - ona nejenže je nejhlubší, ale navíc - nevede nikam. Fakt. To se se vší slávou nazdýmáte a po dvou kilometrech skončíte nad jezem. A pokud je bílý den, a nejste nadraní, a navíc nevěříte Brčkovi, tak jej nejedete, ale potupně přenášíte. Ale co, alespoň si Lukáš může odpočinout. Ono sedět v jeho věku celý den v lodi, to není žádná legrace.

A fičíme.

Tady regulace Vltavy dostává poněkud na fráček.

Ale když překonáte jez, je cíl cesty na dohled (tedy pokud jedete jako my jenom do Tejna.) Sice začal foukat ostrý protivítr, ale kdo je ostrej hoch, ten se nebojí. A tak jsme tam dojeli těsně před pátou, šťastní a spokojení, jak jen jsme mohli být. Grónský klub jsou jedničky a posádka deblu Jindrle & Jindrle se zase moc a moc těší, až s touhle partičkou někam vypluje. Díky.