Stavění lodí to je normálka dědické prokletí našeho rodu. Já jsem je nezačal stavět jen tak pro nic za nic, ale protože mě již od raného dětství můj dobrý otec každý víkend budil s železnou pravidelností v 08:00 tak, že pod mým pokojem spustil hoblovku. A já věděl, že do hodiny mám nástup do dílny. Šmirglpapír do ruky a: "Jedu na ty ruce!" No, nebo tak nějak to bylo :-) .
 |
Starci na chmelu.
Vlevo táta, uprostřed Jirka, napravo záď lodě |
Jenže zatímco já si hraju s kajakama, táta staví pořádné lodě. Momentálně dokončuje dostavbu gaflové plachetnice, kterou před drahnými roky rozestavěl náš kamarád Jirka Wytáček, ale už jí nedokončil. Táta se rozhodl, že tu a tam něco poopraví, něco předělá a ejhle - on už ji má v parádě tak tři až pět let? Nebo ještě víc? A ono je to v podstatě jedno.
 |
| Hej rup a už ji nesou! |
Dnešního dne přišla velká sláva - pozval domů mraky kámošů, prohlásil loď za dostatečně hotovou, aby mohla "na mráz" a tak byla vystrčena před garáž, kde ji čeká dostrojení. Lodička je to mrňavá, ale i tak si všech deset chlapů mohlo užít chvilku, kdy se muselo zabrat. Netrvalo to až tak dlouho a asi za 40 minut byla venku.
 |
| A už je venku. |
 |
| Ještě že je tak malá, že se... |
 |
| ...že se umí otočit na pětníku. |
 |
| Krásná paluba, že jo?! |
 |
| Pohled z boku |
Tam jsme ji pak ještě asi hodinu usazovali, aby náhodou na podvozku neujela do silnice - případný řidič by asi na policii těžko vysvětloval, že na doubravickém kopci naboural do jedoucí kajutové plachetnice. A v půl osmé jsme i s Lukášem, který u všeho asistoval zvedli kotvy a odjeli domů. Už se moc těšíme, až to poplave a dědovi oba držíme palce, ať je to co nejdřív!
 |
| Tak ještě poplácat, na dobrou noc :-) |
