Na sv. Martina zahájil Grónský klub svou čtvrtou bazénovací sezónu. Na to, že ze soboty na neděli proběhl První vodácký bál (v režii Ká-sester), jsme se sešli ve slušné sestavě. Dorazila Marqéta, Martin, pokladník Zdeněk, Petr, Brčko a navíc jsme uvítali Charonistu Antona, který si z důvodů, které tu NEHODLÁM rozvádět (a odmítám jakékoli dotazy na toto téma) ihned vysloužil přezdívku - Karbonový Tonda.
V bazénu vše probíhalo v klidu a pohodě. Za zmínku stojí zejména Brčkův rychlostyl. Rychlost, jakou Brčko vyvine při eskimování, jej jasně řadí na světovou špičku. Hlavně zpočátku dostál své pověsti a díky, tomu, jak rychle projel bazénem, zůstával skutečně zase suchý! Palec nahoru.
Podzimní Lipno nemá chybu. |
Já jsem si po bazénu nakonec odskočil ještě na Lipno. Počasí se za Hořticema trochu vybralo, takže jsem se rozhodl, že otestuju nové pádlo. Pádlo má dvě jména - podle toho, v jakém pořadí opustilo naši dílnu zvanou Kachní líheň mu říkám "Třináctka". Pro všechny ostatní se ovšem jmenuje "Nepučím". Je z cedru a váží krásných 610 gramů. Ale abych byl upřímný, puchejře mi nadělalo stejné, jako všechna ostatní pádla.
Třináctka |
Protože to vypadalo na pěkný den, moc jsem se neoblékl. A abych všemu nasadil korunu, nebral jsem si moc jídla. Takže hlad, který jsem měl po bazénu jsem se pokusil rozehnat tatrankou a jablkem. Po nějakých třech hodinách a dvaceti kilometrech jsem značně promrzlý otáčel bojku u hráze. A přišel čas oběda. Byl velkolepý - čaj a čokotyčka Kofila. Hm.
Dobrý den mladá paní, neměla byste něco k pití? Já mám totiž hlad a nemám kde spát. |
Zpátky od hráze do Černé vládla: mlha, zima, hlad a únava. Takže správný sekajakářský výlet!
Studená mlha |