středa 10. října 2012

Pozor! Státní hranice.

Poslední ostrá akce Grónského klubu se odehrála ve Švédsku (pojednání o tomto dobrodružství naleznete TADY) a proto jsme s blížícím se podzimem cítili v kostech, že je zapotřebí zase protáhnout naše štíhlé dlouhé kajaky vodou.


Huh, to nám vyšlo počasíčko, co?


Někdo (všichni) si ale déšť vychutnali!!

Volba padla na Staňkovský rybník, z několika důvodů. Vzhledem k tomu, že v sobotu před startem jsem měl výroční setkání dětského oddílu na Kleti, ani jeden z těch důvodů si nepamatuji. Ale důvod se vždycky najde, takže jdeme na to.

Indiáni s vodou nad sebou i pod sebou

Nedělní ráno bylo trochu kalné, což jsem přičítal na vrub probdělé noci, ale nemohla za to moje únava! Přes Čechy právě přecházela (hodně) studená fronta. Z toho důvodu lilo a foukal silný vítr. Nejsme ale z marcipánu a ačkoli jsem před časem slyšel podivné zvěsti o tom, že GéKá v dešti nejezdí, brzy po poledni jsme u Staňkováku v sestavě: Žandula, Evička, Danča, Petr, Zdenda a já, vybalovali nádobíčko.


Čistá krása I.

Když tu náhle se zablýsklo a z nebe začalo padat - no, jak bych to jen napsal - začalo pršet ještě víc. Ale my v tu chvíli déšť nevnímali. Do kempu velkolepě totiž vjela Vodňanská skvadra - Danuška s Indiánem a tím bylo rozhodnuto: tohle bude krásný výlet!


Čistá krása II.

A taky že jo. Počasí se po chvíli umoudřilo a nepršelo (byť se o to víc ochladilo) a tak jsme vychutnávali krásný podzimní den a jeli těch 6 kilometrů k ústí Staňkovského potoka. Po pravici Rakousko, po levici spousty rybychtivých mužíků s pruty. Nakonec jsme se zamotali do meandrů potoka, a hrozilo, že tam snad i uvízneme.


Balatonská reminiscence
(čili Kilometry písčitých pláží)

Podzim

Ale náš trénink z lagun Benátských se ukázal jako velmi účinný. V podstatě jsme otáčeli lodě na potoce, který byl o něco užší, než délka našich lodí a přesto jsme to dali. Dokonce i Petr s Dančou v deblu. Jsme fakt namakanci.

Vjezd do laguny

Hromadné foto
zleva: Petr, Danča, Žandula, Zdenda, Danuška, Evička a Indián

Bravurní otočení na pětníku

Poté následoval pokus o opékání buřtů, který dojel na to, že Indián nevzal marmeládu. Nebo čemuládu. Nebo tak něco. Málem tím připravil o život většinu účastníků, kteří vylezli v marné naději na břeh a hodlali se ohřát u ohně. Ale máme v sobě inuitskou krev a žádná zima nás nedostane (pravda, tyhle zápisky píšu o dva dny později s PŘÍŠERNOU bolestí v krku) a tak jsme ujeli i tomuto nebezpečenství.


Toto pěkně hřeje, hlavně že máme sirky!


To už se ale den nachýlil a nám nezbylo, než dojet zpět a sbalit si fidlátka. Povedenou jízdu jsme zakončili v Třeboni, kde jsme nad vařenou brokolicí probrali další mnohé plány na tento podzim a zimu a pak se spokojeně rozjeli trochu se ohřát domů.

a hajdy dom!