Soutok

Soutok. Krátké a jednoduché slovo, které pod slupkou všednosti a obyčejnosti skrývá složité podvrstvy, které jsou ovšem zjevné pouze zasvěcencům. Ano - "soutok", to není jen místo, kde se slévají dvě řeky do jedné. Soutok, je také něco jako tajné heslo, kterým se odemykají srdce členů Grónského klubu. A já vám nabízím pár vysvětlení, která se za tímto slovem ukrývají.

Celkem 8 grónských pádel! To tu ještě nebylo.

Soutok, to je v první řadě léto! Pokud možno pořádně horké léto. Letos jsme ho měli vskutku dostatek, teploty neklesaly pod 36,56° C, s jedinou lokální výjimkou. Tou byl ledový útvar o výměře 1,6 metrů čtverečných, který odborníci nazývají "mrazivý dotek" a který se o uplynulém víkendu neomylně vytvořil vždy přesně nad mojí karimatkou. A protože mi první noc k ochlazení nestačilo lézt do spacáku úplně mokrý, na druhou noc jsem si rozbil zip a nocoval tak spacákem jen místy přikrytý.

Komora na Hluboké.

Soutok, to je noční pádlování z Českých Budějovic k Týnu nad Vltavou. Start vždy v pátek v podvečer, pak sprintování na Hlubokou do komory a poté to, pro co existuje terminus technikus: "čekání na tmu". To si parta kajakářů z Budějc a okolí (tzn. letos například z Prahy) prostě sedí v lodích, unášených silným proudem, který se utváří v hlubinách Hněvkovické přehrady a je pevně rozhodnuta nezabrat pádlem dřív, než bude úplná tma. Tuto dobu si krátí popíjením nápojů, vedením řečí, urážením přítomných a chválením nepřítomných. Celkově se právě v tuto dobu vytvářejí ony krásné a pevné sociálně-mezilidské vazby, které tak pregnantně vyjadřují milá oslovení, kterými se po zbytek roku titulujeme. Jako příklad uvedu The very best of 2014: "Je to malej hajlz", nebo ještě lepší "Seber se a vypadni!"

Čekáme na tmu I.

Soutok, je bloudění v tmách a milé krátké chvíle obyčejného tlachání s rybáři, kteří k našemu obveselení a vlastnímu naštvání v tak hojném počtu lemují oba břehy řeky. Dle zákona pesce-transferimento, který stanoví, že počet ryb je VŽDY vyšší na protějším břehu, než kde sedí daný rybář, pak dochází k rozkošným výlevům zelených mužíků na adresu dlouhých a v pozdní noční hodinu již ne tolik rychlých lodí. Jejich obsahem bývá více, či méně pregnantně vyjádřené přání, abychom řeku co nejrychleji opustili, a to prosím bez vlasců, do kterých jsme beznadějně namotáni. Tento požadavek bývá doprovázen dalším, abychom se na vodě už nikdy neobjevili a vše pěkně koloruje, jako okvětní plátky luční kvítí, soubor jadrných nadávek toho nejhrubšího kalibru.

Čekáme na tmu II.

Soutok, to je přenášení hněvkovické hráze a jezu na Týnem. A zde musím vyslovit motlitby, které šeptají prochladlé rty všech mořských vlků z Grónského klubu, když za dlouhých polárních nocí vysedávají ve stanech a nemohou spát: "Neptune, vládce moří, oblak a větrů. Ty, na jehož rozkaz přichází bouře, ty který potápíš lodě a obracíš rybářské sítě v zmar. Dej nám prosím, ať Povodí Vltavy a.s., nikdy v našich krátkých životech nezrealizuje regulaci jezu v Tejně a dopřej nevyužívané komoře Hněvkovické další dlouhý odpočinek!" Vždyť co bychom si v té naší temné letní noci užili za srandu, kdybychom neklopýtali po dlouhém betonovém úseku hráze? Co by to bylo za jízdu, při které bychom se nenapichovali na roxory trčící ze schodů nad jezem? Kdo byl v naší partě Markýz, kdyby každým rokem neprojevil chladnokrevnou odvahu sjetím toho jezu zabijáku naslepo? Proč by lepil lodě, když by si do nich nenadělal díry?

Včela vodní

Soutok, je nocování nadivoko. Po jedné nejsmutnějších událostí v dějinách Grónského klubu, kdy nám natruc Krajská hygienická stanice v Budějovicích uzavřela kemp Nový Dvůr (třikrát hanba jim!), jsme letos museli improvizovat a nakonec jsme spali na ideálním místě, které nám vybral Vesmír (díky!). A tak to byla zase nádhera, kterou narušovalo jen tiché žužlání slimáků, kteří hodovali na našich uších lalůčcích a zásobách.

Zešeřilo se, zrychlujeme.

Soutok, je prolenošená sobota. Kamarádi, budeme se válet, je vždy heslem dne. Letos jsme, díky té trapné události s uzavřeným tábořištěm museli proplout Týnem a dojet až do Koloděj nad Lužnicí, což byl, zvlášť pro někoho, nadlidský výkon. Ještě asi 30 metrů před kolodějským mostem, mi Zdenda s vážnou tváří vysvětloval, že "ještě hodinu a už tam budem" a já mu to věřil. Ale Vesmír mě chrání a tak došlo ke kuriózní události, kdy zřejmě poprvé v dějinách do mořského kajaku narazilo letadlo. Hydroplán, který šel na přistání. Oba účastníci nehody naštěstí vyvázli se zdravou kůží a tak naši idylu v kempu v Kolodějích nic nenarušovalo.

Zdenda, stále ještě v šoku, těsně po nehodě.

Soutok, to jsou i různé hry. A tak jsme se letos věnovali lovu harpunou. Měli jsme dvě, a i když jsme žádného tuleně nedopadli, chybělo jen málo, aby Žandula skolila nic netušící holandskou turistku, která se rochnila v brčálové vodě v akčním rádiu našich zbraní.

Eskimáci na lovu.

Úlovky valné nebyly.

Soutok, to jsou i rodiny a hosté. Tak letos přijela Míša s Kačenkou a Péťou, Barborka s Aničkou a Vendulkou, Pavla s Lukášem, Tonda a nakonec hlavní hvězda setkání - Jura Havel. Ostřílený dobrodruh a cestovatel, který napsal krásné knížky o Islandu a hlavně Grónsku, si k nám do Koloděj odskočil s početnou rodinkou (asi tak patnáct vnuků a vnuček plus jedno kotě z lesa) od Landštejna a až do noci nás bavil svým bezvadným vyprávěním. Část jeho historek si necháme jen pro sebe a věřte mi, stály za to. Nejlepší bylo asi to, jak uzavřel vyprávění o třech neúspěšných pokusech o přepádlování Beringovy úžiny: "No, nám to nakonec nevyšlo. Ale nevidím jedinej důvod, proč byste to neměli dokázat vy!" To bylo něco.

Jura testuje pádlo. Vyhovoval mu Šimon, takže všem je jasné, jak se bude jmenovat jeho pádlo.

A úplně nakonec je soutok loučení, odjezd domů a těšení se na další ročník. Kdo tohle vymyslel, to byl prostě génius.

Díky Evičko!!!

Ahoj za rok na soutoku.