Penál

Dneska v noci jsem po Pavlu udělal - penál. Teď se jí bude chodit do školy (jazykové) jedna radost!

Krabička

Odjakživa zbožňuju všelijaké krabičky, futrálky a podobné záležitosti a protože podle sebe soudím tebe, předpokládám, že tuhle úchylku mají všichni lidi kolem mě. Pro kamaráda Jirku jsem získal nůž od nožíře Ignáce Hloha. Je to lovecký "zavazák", snad myslivce Jirku potěší.

Tajemná krabička, která ukrývá... Nůž.

A ještě zadní strana.

Jenže se mi nechtělo jen tak mu ho předat, tak jsem na nůž udělal krabičku. Jirka se živí autodopravou a tak jsem použil nějaké exotické dřevo z transportní palety. Nejspíš je to plísní napadený okraj mahagonového prkna. 

Začátek procesu.

Detail dřeva

Mám z krabičky radost a doufám, že potěší i obdarovaného.

Pohled dovnitř.

Ten nůž je vážně krasavec!!!

Moje radost je dvojnásobná, protože vedlejším produktem této akce bylo dokončení přípravku na upevnění pásové brusky na stůl. Takže moje garážová mikrodílna je čím dál tím lépe vybavená!

Nepřímá jarní úměra

Tak nám to zase začalo! 

Pavly rodiče nám s laskavostí sobě vlastní pohlídali potomstvo a my s Pavlou vyrazili do Zlaté Koruny. Na střechu auta jsme hodili Trienu i Charona a s dvěma pixlami piva se vydali na burácející řeku.

Těžko říct, kdo se víc těšil.

Fotoaparát sám dobře ví, co je na fotce nejdůležitější. Jasně - jarní kvítka!

A voda tekla 5. 3. 2016 ve Vltavě opravdu náramně. Povětří bylo sice poněkud chladivé, ale na vodě je nám to srdečně fuk.

Už to jede, už to frčí!

To nám to sluší, co? Tedy - našim lodím.

Ale ne - nám to taky sluší!

Chladivý vzduch nám nijak nebránil v konzumaci prvních letošních vodních piv. A chutnaly stejně náramně, jako v horkém létě, to je zajímavé. Navíc Pavla s jejich zpracováním řádně pomáhala a to je potom o to větší radost, když člověk nepije sám.

Žbluňky, žbluňky.

Vody bylo vážně dost.

Peřeje před Dívčákem.

Dobrodrůžo.

Krásně porostlá skála u Dívčáku.

Pavla v plné jízdě.

Jenže rychlá a vysoká voda má jednu malou nevýhodu. Jste poměrně rychle v cíli. Dneska jsme těch zhruba 18 km jeli necelé dvě hodiny. Bylo tak frišno, že jsme nezastavili ani na opečení buřtů.

Krátká pauzička.

A sotva jsme se nadáli, už tu byl jez U Rybů, pak jez u těstáren a vysedání v kempu Poslední štace. Ovšem pro nás to byla dneska spíš štace první. Tak snad se všechny letošní výlety takhle povedou.

U Rybů.

Španělská dívka Končita.

A ještě vysvětlení té nepřímé jarní úměry. Nikomu to neříkejte, ale dneska jsme přišli na to, že čím víc je vody, tím míň je na Vltavě vodáků. My nepotkali ani jednoho.