Jasně! Tahle výprava byla náramná! Měli jsme navzdory předpovědím a hlavně navzdory očekáváním překrásné dny, plné slunce, opalování a azurového moře. Jenže!
 |
| Chybí už jenom Market a Šampus |
Jenže, ačkoli by běžný smrtelník mohl tvrdit, že bylo tak krásně, že na tyhle májové dny nikdy nezapomeneme. Já o tom vím své.
Jeli jsme ve složení vůz B: Zdenda, Pavla a Brčko, vůz 2: Šampus a Markétka a ve voze A Radim s Barčou, Pavlou a se mnou. Využili jsme prodloužený prvomájový víkend (čtvrteční noc až pondělí, alespoň takový byl plán) a namířeno jsme měli na Lošinj.
Až budeme jednou vzpomínat, jak to bylo v květnu roku 2017 v Chorvatsku, nikdo si nevzpomene na to, jak Market Šampovi ukazovala svoje mikroklíště, že jsme spali pod palmami a na písečných plážích (no dobře - na písečné pláži), že jsme se koupali, kafíčkovali na nábřeží v Illoviku, kde jsme si povídali s místními dámami v italštině. Nic z toho. Nejspíš asi pozapomeneme i na protivítr a vlny, které nám zpomalily dojezd do zátoky Krivica.
Ale na co zaručeně nikdy nezapomeneme? Na cestu. Protože tahle výprava znamenala z dopravně-automobilového pohledu skutečnou K*A*T*A*S*T*R*O*F*U. Je až neuvěřitelné, co všechno se může na tak krátké cestě přihodit. Posuďte sami.
Odjezd jsme z takticko-operačních důvodů, přesd hlasité protesty hradecké sekce (ve složení Radim a Barča) posunuli tak, abychom k trajektu na Cres nepřijeli zbytečně brzy. To vyšlo dokonale! Nejprve jsme si zajeli na Rožmberk, protože někteří rozumradové tvrdili, že železniční přejezd v Kaplici je uzavřen. Byl. Ale jen pro auta nad 12 t. Už od Štilce začínalo sněžit, za Krumlovem už to byla bílá clona, takže jsme si silničku lemující Vltavu a její zatáčky, užili ažaž.
Sněžení postupně zesilovalo a u Flachau zcela uzavřelo na dvě hodiny provoz na dálnici. Táboření na dálnici v rychlém pruhu tak pro nás bylo premiérovým zážitkem. Na druhou stranu, pěkně jsme si tam schrupli. Zejména Zdenda - toho málem neprobudilo ani troubení kolony aut, které chtěly pokračovat v cestě na jih.
Za Alpami by mohlo být lépe, mysleli jsme si. Naivně. Slovinsko projížídme v takové průtrži mračen, že i uvnitř aut pro jistotu nasazujeme potápěčské brýle. Odskočit si u cesty znamenalo, svléci se do plavek a pak se asi půl hodiny sušit. Takový to byl déšť.
Před trajektem na Cres, lehce povolil déšť, vystřídal ho ovšem silný vítr, něco mezi 25-60 m/s. V nárazech ještě mnohem víc. Dva psi, následováni svými páníčky, kteří se nestačili včas pustit vodítka, odletěli směrem ke Rjece.
Naštěstí poté, co se trajekt rozjel, se počasí začalo jakoby zázrakem vylepšovat. A když jsme projeli Cresem až do hospody U Lupiče v Osoru, mraky se začaly trhat. A když jsme tomu vydřiduchovi zaplatili neuvěřitelnou cenu za dva kousky kozího sejra, vykouklo slunce a už se do konce cesty neschovalo.
Co se dělo potom, to se nejsnáz dozvíte z fotek. Přesuňte se prosím na spodní část článku a prohlédněte si, jak jsme na Lošinju měli. Pak se prosím vraťte zase zpátky.
Našemu trápení neměl být konec!
Poslední den jsme to k autu měli asi jen 10 km a protože všichni chtěli být včas doma, skočili jsme do lodí nezvykle brzy a přesně ve 13:00 jsem přitahoval poslední popruh poslední lodě na střeše auta. Vše ostatní sbaleno, jen vyrazit. Jenže přesně v tu chvíli zámek auta udělal: "Cvak!". "Vůbec nic se neděje," s úsměvem hlásím ostatním a sahám na kliku od dveří, že to zase odemknu. Jenže - nic. A klíček? Ten si trůní uvnitř, u ruční brzdy.
Chvíli zkoumáme možnosti:
- varianta A: pořádnej šutrák a pak igelit a izolepa
- varianta B: volání na asistenční službu
Volíme B a neznámému chlapci, který na prvního máje dřepí kdesi v Praze u telefonu vysvětlujeme, co se stalo. Odpověď na to, že jsme si zamkli klíče uvnitř auta je křišťálově jasná: "To se nemělo stát!", prohlásí ten dobrák hrobovým hlasem. Tak alespoň že už to víme!
Pak asi tři hodiny čekáme na spásu. Tu přiváží bezvadnej týpek, který u nás zabrzdí, vyskočí ze svého žlutého auta a prohlásí: "Smerť fašismu, sloboda narodu, živjó Stalin - deme na to chlapi!" Předvádí neskutečný koncert, chvíli se hmoždí s otevíráním auta, chvíli kouká po holkách, mluví směsicí jazyků a když z přístavu vyjíždí dva motoráky jen tak prohodí: "Vidíš? Němci - mají motoráky." Stočí hlavu na střechu našeho auta a přidá: "Češi - ti mají kajaky!" A nakonec smutně jen pro sebe dodá: "A Chorvat je v práci a nemá nic."
Auto naštěstí otevřel poměrně rychle a tak už v sedm přejíždíme trajektem na pevninu. Drobná zácpa u Zábřehu (vracíme se jinudy), ale kolem té Kaplice projedeme bez problémů. Všechno běží jako po másle. Ale to by nesměla být tato výprava!
V půl čtvrté nad ránem si Radim bere klíčky od auta, které měl zaparkované celou dobu před naším domem. Odemkne, potíže se zámky máme totiž za sebou, otočí klíčkem v zapalování a - a nic. Baterka zcela vybitá. Skočím do auta a jedu na pumpu pro startovací kabely. První, které přivezu pánovi nějak nevoní a jedeme je vyměnit za silnější. Marně - nevyměníme vám je. Tak zase zpět a ještě pár marných pokusů.
Radim, pochopí, že tohle už ve čtyři ráno nepřepereme a jde si lehnout. Ráno jedu do práce a Radim svolává techniky Grónského klubu na pomoc. Společně auto trápí tak úspěšně, že vypne imobilizér a s autem už nehne ani na poslední chvíli zavolaná asistenční služba. Následuje odtah do servisu, a Radim s Barčou půjčeným autem přijíždějí domu v pěkných 17:00. Bohužel o den později, než chtěli.
Celá výprava tak nečekaně končí vlastně až týden poté, kdy začala. Ve čtvrtek ráno si s Radimem dáváme kafe na pumpě, když vyzvedává svů opravený vůz!
No ale, přese všechna protivenství to byla nádherná výprava a je nám jasné, že nám otrne brzy a začneme zase něco plánovat.
 |
| Pěkné ráno za Flachau - my se ale jedem koupat k moři!! |
 |
Kněžna Libuše věští? Kdepak! Vesmír, převlečený za rybáře, rozmlouvá s Vesmírem.
Za chvíli bude pěkně! |
 |
| Tihle holobrádci nevěří a raději vše řeší alkoholem. |
 |
| Ono to vážně nijak optimisticky nevypadá. |
 |
Jsou pohledy, které se neokoukají.
Tohle jsem tu fotil před x lety.
A je to pořád krásné. |
 |
| Historická chvíle - vidíte, co je to tam vzadu, za zábradlím? |
 |
| Slunce, jasně že slunce! |
 |
| Vykouklo a už nezalezlo! |
 |
| K radosti všech členů výpravy. |
 |
| Miláčku, to je krása, že?! |
 |
| Tak určitě. |
 |
| Členové vozu 2 slunce nesnášejí úplně... |
 |
| ... úplně dobře. |
 |
| A jdeme na vodu! |
 |
| Boží! |
 |
| Máme před sebou pár kilometrů, podle přípravy by to mělo být... |
 |
| ...sotva čtyři-pět kilásků. |
 |
| Nakonec jich... |
 |
| bylo celkem 14,5. |
 |
| Dojíždíme utahaní skorem potmě. |
 |
| Ráno se probouzíme pod palmami. |
 |
| Vyskočíme z pelechů a vyčistíme si zuby. |
 |
A protože někteří nezodpovědní členové výpravy remcají, že počasí jako nic moc,
za Lošinjem se spouští... |
 |
| ...mikrobouřka. To aby věděli, jak by taky mohlo být. |
 |
| Vidíte to klíště? Já ne a kromě Market ho neviděl asi nikdo. |
 |
| Meditace pod palmou. |
 |
Květy opuncie jsou prý vyhlášenou pochoutkou.
Zeptejte se lošinjského ochutnavače Zdendy.
Po úspěchu nezralých fíků, na naší minulé výpravě do těchto vod,
zaznamenal další cenný bod.
Drobné ostny, nebo co to je, si pak tahal z ruky ještě týden. |
 |
| A protože byl invalidní na ruce od opuncie, nechal si sloužit od kamarádů a kamarádek... |
 |
| ... které to náramně bavilo. |
 |
| Bratři v triku aneb Kdo má co většího. |
 |
| A začíná den plný pohody a lehára. |
 |
| Kdo chce, si zajede do drobných vln... |
 |
| ...ve kterých každý vypadá jako ostřílený mořský vlk. |
 |
Ti skuteční mořští vlci s obavami hledí na vrstvu mračen nad Velebitem.
Takhle nějak by klidně mohla začít bora. |
 |
| Ale nezačala! |
 |
| Naše rozchechtané obličeje jí zahnaly. |
 |
| A zase koupání a ... |
 |
| ...pohoda! |
 |
| Filozof |
 |
| Styloví Pavla s Brčkem. |
 |
| Ještě stylovější Barča s méně již stylovým Radimem. |
 |
| Renegáti - Market a Šampus |
 |
| Co tomu chybí? Nic! |
 |
Hromadná fotka. Asi někdo chybí.
Ale komu to vadí? |
 |
| Barča |
 |
| Kdo nepádluje grónským pádlem - to je blázen! |
 |
| Los Metaxos |
 |
Z fakultativního zájezdu kolem ostrova Grujica.
V originálu Otočič Grujica.
Tak jsme ho otočili. |
 |
| Návrat zkomplikovalo slunce zapadající v protisměru. |
 |
Ráno na písčité pláži.
Chorvatské to unikum. |
 |
| Drobnosti |
 |
Šampus a Market nás toho rána bohužel museli opustit.
Nerozmysleli si to. |
 |
| Zdenda pláče štěstím. Dokonalý den! |
 |
Jo, fakt vodjíždíme, ty pitomo.
Srdečné loučení v podání GK. |
 |
| Sbohem přátelé! |
 |
| Šťastnou cestu. |
 |
| Rozpad skupiny se na zbytku... |
 |
| ...nijak nepodepsal. |
 |
| Pojedeme dál. |
 |
| Kam? |
 |
| Co takhle kavárna na nábřeží v Illoviku? |
 |
| Chvíli jsme hledali kešku. |
 |
| A kousek za majákem... |
 |
| ...skutečně byla. |
 |
| Ovšem restauraci jsme... |
 |
| ...hledat nemuseli. Na tu máme magnety. |
 |
| Odpoledne přišel protivný severozápadní vichr. |
 |
| Rval pádla z rukou... |
 |
| ...z hladiny trhal vodní tříšť... |
 |
| ...a mnozí skončili na skaliskách. |
 |
Naštěstí jsme do nejkrásnější zátoky na Jadranu - Krivice nakonec dopluli všichni.
A tak nám večer u svíčky mohl Brčko vyprávět o svých hrdinských činech až dlouho do noci. |
 |
| Ráno jsme vypluli brzy... |
 |
| ...chtěli jsme totiž být brzo doma. |
 |
| To jsme ale ještě nevěděli, co nás všechny všechno čeká. |
 |
Tohle místo mám rád.
Ty tři kopce v zákrytu, v levé části. To je magie! |
 |
| Zde celá trasa. |
A na závěr malá Radimova fotozpráva - cenné fotografie všech asistenčních služeb, které se podílely na našem návratu. Srdečně děkujeme do Škodovky i Forda!
 |
Fakt borec!
Škoda, že jsme nikdo nechytili jeho jméno. |
 |
Takový kousek od domova a je tu další rána!
Ale i u Forda umí opravovat. |
