pondělí 27. května 2013

Fotr je lotr!

Stavění lodí to je normálka dědické prokletí našeho rodu. Já jsem je nezačal stavět jen tak pro nic za nic, ale protože mě již od raného dětství můj dobrý otec každý víkend budil s železnou pravidelností v 08:00 tak, že pod mým pokojem spustil hoblovku. A já věděl, že do hodiny mám nástup do dílny. Šmirglpapír do ruky a: "Jedu na ty ruce!" No, nebo tak nějak to bylo :-) .

Starci na chmelu.
Vlevo táta, uprostřed Jirka, napravo záď lodě
Jenže zatímco já si hraju s kajakama, táta staví pořádné lodě. Momentálně dokončuje dostavbu gaflové plachetnice, kterou před drahnými roky rozestavěl náš kamarád Jirka Wytáček, ale už jí nedokončil. Táta se rozhodl, že tu a tam něco poopraví, něco předělá a ejhle - on už ji má v parádě tak tři až pět let? Nebo ještě víc? A ono je to v podstatě jedno.  

Hej rup a už ji nesou!
Dnešního dne přišla velká sláva - pozval domů mraky kámošů, prohlásil loď za dostatečně hotovou, aby mohla "na mráz" a tak byla vystrčena před garáž, kde ji čeká dostrojení. Lodička je to mrňavá, ale i tak si všech deset chlapů mohlo užít chvilku, kdy se muselo zabrat. Netrvalo to až tak dlouho a asi za 40 minut byla venku.
A už je venku.

Ještě že je tak malá, že se...

...že se umí otočit na pětníku.

Krásná paluba, že jo?!
Pohled z boku

Tam jsme ji pak ještě asi hodinu usazovali, aby náhodou na podvozku neujela do silnice - případný řidič by asi na policii těžko vysvětloval, že na doubravickém kopci naboural do jedoucí kajutové plachetnice. A v půl osmé jsme i s Lukášem, který u všeho asistoval zvedli kotvy a odjeli domů. Už se moc těšíme, až to poplave a dědovi oba držíme palce, ať je to co nejdřív!

Tak ještě poplácat, na dobrou noc :-)

úterý 21. května 2013

Trocha popularity

Pokaždé (zatím asi dvakrát :-)), když mi vyjde nějaký text tiskem, mám z toho opravdu velikou radost! A o radost je třeba se vždycky podělit.

Naposledy jsem sepsal pár příspěvků do vodáckého časopisu Hydro 2/2013 (odkaz zde). Nejzásadnější je pro mně pochopitelně shrnující článek o zimních výpravách No Frost.

A protože jsou kluci z Hydra dobré duše, dovolili mi článek zveřejnit i zde. Tak jej s velikou radostí vystavuji!






neděle 19. května 2013

Standa měl narozeniny

Do klubu čtyřicátníků šťastně a radostně vstoupil nový člen - Standa Triena Klokočník. A uvítání měl velkolepé. Posuďte sami...

Čerstvý čtyřicátník ve svém
outdoorovém outfitu
(ponožky: Vlna-Kousavá 45,-
odolný Goretexový plášť Tomova pomsta 12,-)
 

Protože Standa je nejen seakayakofil, ale taky severofil - uspořádal oslavu kousek na sever od svého bydliště, v srdci Jizerských hor, v Janově. Sem se v pátek 17. 5. 2013 sjížděly velmi nesourodé skupinky Standových kamarádů a také členové jeho rodiny.

Akce proběhla v Podještědí

Standa mezi svými

Páteční večer měl punkový nádech. O největší překvapení se postarali kluci z hudební skupiny Muerti, kteří spolu se svými přívrženci uskutečnili na pronajaté chatě neskutečné divadelní představení na téma "Statisticky průměrný vodák." Jídelna se tak postupně proměňovala v životadárnou Řeku, která nejenže zásobuje vodou moře, ale též na svých vlnách nese pošuky na kanoích a kajacích. A právě do života vodáků směřovala důkladná sonda divadelní společnosti Muerti & comp. Na scéně se tak postupně míhaly táborové ohně, dešťové přeháňky, křoví a hlavně zlodějíčci dřeva na oheň, kuřáci cigaret, alkoholici, kormidelníci i háčkové, prostě celá ta verbež, které se říká vodáci.

Divadelní představení bylo (víceméně) vhodné i pro děti

Šílený profesor
Statisticky průměrný vodák
(i se svatozáří)

Idylka v kempu

Celý tento spektákl zakončili herci zpěvem fantastické písně, ze které se jistě stane hymna Triena týmu. Melodii čórkli neznámé britské skupině The Beatles (použili notičky známého hitu Yellow Submarine) a k tomu složili vlastní text, který pro účel představení ještě krásně ilustrovali, jak vidíte v doprovodných fotografiích. 

Když ti srdce velí na sever...

...postav kajak, ohledy neber.

Vlaštovky tě k cíli dovedou...

... tvoje pádlo vodou povedou.

Musíš na sever!!!


Závěrečná děkovačka


Úspěch představení byl fantastický. Ženy šílely, muži jásali, děti křičely a večírek se naprosto plynule přenesl ke skutečnému ohni. U ohně vydržela společnost až do pozdních nočních hodin a to i přes zcela zjevnou nepřízeň počasí. Foukal vítr a byla kosa jako v...

Když prší - jdeme na výlet!

Adélka

Na druhý den se počasí ještě o něco víc - zhoršilo. Kromě toho, že byla zima a vítr, začalo po ránu vydatně pršet. Nikomu to ovšem náladu nekazilo. Provedli jsme krátký výlet na Královku, kde jsme nejhorší chvíle přežili u vydatného oběda v Prezidentské chatě. 

Uplakané kopce...

...a veselé děti.
Ideální kombinace.

Nad večerem se vyjasnilo a Standovy punkové kamarády, kteří museli odjet na koncert nahradila rodina a kamarádi z bezpečnostních složek. Debata u ohně doznala změny - řešily se vojenské hodnosti a upřesňovalo, kde jsou v Liberci Horní  a Dolní kasárna.

A začíná druhé kolo.

Chystá se bašta.

Únava se hlásí.
Takhle to dopadlo, když jsem všechny přítomné požádal,
aby do fotoaparátu zamávali

Večerní pohodička

Ale málem bych zapomněl - mezi už zmíněnými třemi skupinami návštěvníků se pohybovala ještě skupinka čtvrtá - seakajakáři. Takže Standovi v sobotu navečer popřál skoro celý Triena tým - Michal, Radim a moje maličkost. Na dálku se připojil Radek. A k tomu dorazili další zástupci vodáckého stavu - Stanďoch Prďoch, Milan Machů a jánevímkdoještě.

Malí učili pít velké a naopak.
Stanďochu, díky, žes nám zvlčil syna!
(Kompletní série bude brzy na Lukášově blogu

Nakonec se i počasí trochu umoudřilo.

Copak nám chybí? Partu máme, jídlo máme, slunce svítí...

Na dokreslení celého obrázku je třeba ještě zmínit, že všude pobíhaly mraky dětí, takže chata připomínala tulení kolonii v době krátce po vylíhnutí mláďat. A stejně jako u tuleňů každá přítomná matka (či otec), přes opilecký hluk bezpečně poznala křik svého potomka a co chvíli se odvážně vrhala vstříc nebezpečí, aby dítě tahala z hladového chřtánu všudypřítomného Nebezpečí poranění, či Pláče s jeho neodbytným kamarádem, který si říká Ječení.

Většina dětí je hodně neposedných,
takže u společného výtvarného díla nakonec pózoval jen Lukáš.
Který toho ovšem zrovna moc nenamaloval.

Síly v sobotu v noci přeci jen docházely a to i přes excelentní catering rodiny Klokočníků - Standa opékal kýtu, maminka přivezla kopici řízečků a je třeba  říct, že narozdíl od zimy, hladem skutečně netrpěl nikdo. Naštěstí v neděli ráno konečně vyšlo slunce a tak zbylé osazenstvo mohlo dopoledne polehávat na sluncem prohřáté trávě a sbírat síly. Pak zazvonil konec a oslavy byl konec.

Stanďoch učil večer Lukáše pít a
v neděli měl tento jinoch oči již jen pro alkohol...

Radim, zvaný též Kafetineuvařim

Já chtěl bych být nedělní ráno

Stando, přejeme ti všichni
hodně štěstí, zdraví, spokojenou rodinu, kamarády na které se můžeš spolehnout a hodně námořních mil ve tvém nejoblíbenějším cestovním prostředku - kajaku!


sobota 4. května 2013

Užjeto Ušito

Kdo zná japonské dějiny tak dobře, jako já, ten jistě zná obávaného mýtického samuraje, který se jmenuje Užjeto Ušito!!! Ano, dnes dorazil i k nám. Sláva mu - sláva, sláva, sláva.

Takhle to vypadalo před obědem.
Podélný šev byl hotov jen na zádi.
V sobotu dopoledne jsem v 11:00 začal a s pauzou na oběd jsem byl před pátou hotov. Šití se zajímavě vyvíjí - když člověk šije podélné dlouhé švy na palubě, říká si: "To je ale facha!" Pak přijde na řadu první kolečko kolem kokpitu a v tu ránu je vám jasné, že: "Teprve tohle je dřina!" Načež se založí látka u kokpitu nadvakrát a šije se místy i přes čtyři vrstvy. A to už nemáte na nějaké poznámky a hodnocení vůbec sílu!

Chachá! Mám to.

Odměna je ale blízko a je sladká! Naposledy propíchnete ten tlustej hadr, zauzlujete špagát, naposledy střihnete a v tu chvíli se zpoza rohu vynoří náš známý japončík Ušito. Chvilka radosti, pak sbalit fidlátka, loď nafotit a člověk začíná přemýšlet, co postaví příště.

KKK - Krásný Kruhový Kokpit.
Na přídi a zádi je látka trochu krabatá.
Moc malá loď a moc velký úhel přídě.
Ale mně se to líbí!
Loď je nyní  připravena na nátěr a natažení ještě dvou řad palubních šňůr. To  znamená, že se ještě musím poohlédnout po šprajdě a seasacku. Ale to už nic není. Mám opravdu
radost.
Radost má i Pavla.