Tuhé mrazy, doplněné chronickou rýmou celé rodiny, jsme prožili zcela ponořeni do sedlářství. Sešlo se mi několik objdnávek na opasky a tak hurá do toho.
První je rodinná trojice - děda, syn a vnuk. Takže jsem konečně udělal dlouho odkládaný opasek pro tátu a pro sebe. Když to bylo hotovo, začal se "prvního vopravdickýho opasku" dožadovat i Lukáš. U dědy si našel sponu ze starého baťohu, tak co by ne.
Jinak nejzajímavější je spona na dědovo opasku - vypadá vcelku obyčejně, ale je starší než já. Děda, tedy můj táta, ji dostal od pradědy, tedy mého dědy. Kdoví, kde k ní přišel on.
Další kousek, černej jak moje svědomí, je pro kolegu z práce. Chtěl ho jednobarevný, chvíli jsem uvažoval o červené niti, ale nakonec jsem ustoupil zákaznickému požadavku.
Všechno mě to před pár lety naučil sedlář pan Hnátek - jistě by našel na opascích spousty chyb (i já jich ještě pár vidím), ale hanbu mu snad už nedělám.
Zbývá dodat jediné, ne že chlapi někdo do léta zhubnete do plavek!!!
