Tak nám to zase začalo!
Pavly rodiče nám s laskavostí sobě vlastní pohlídali potomstvo a my s Pavlou vyrazili do Zlaté Koruny. Na střechu auta jsme hodili Trienu i Charona a s dvěma pixlami piva se vydali na burácející řeku.
|
Těžko říct, kdo se víc těšil. |
|
Fotoaparát sám dobře ví, co je na fotce nejdůležitější. Jasně - jarní kvítka! |
A voda tekla 5. 3. 2016 ve Vltavě opravdu náramně. Povětří bylo sice poněkud chladivé, ale na vodě je nám to srdečně fuk.
|
Už to jede, už to frčí! |
|
To nám to sluší, co? Tedy - našim lodím. |
|
Ale ne - nám to taky sluší! |
Chladivý vzduch nám nijak nebránil v konzumaci prvních letošních vodních piv. A chutnaly stejně náramně, jako v horkém létě, to je zajímavé. Navíc Pavla s jejich zpracováním řádně pomáhala a to je potom o to větší radost, když člověk nepije sám.
|
Žbluňky, žbluňky. |
|
Vody bylo vážně dost. |
|
Peřeje před Dívčákem. |
|
Dobrodrůžo. |
|
Krásně porostlá skála u Dívčáku. |
|
Pavla v plné jízdě. |
Jenže rychlá a vysoká voda má jednu malou nevýhodu. Jste poměrně rychle v cíli. Dneska jsme těch zhruba 18 km jeli necelé dvě hodiny. Bylo tak frišno, že jsme nezastavili ani na opečení buřtů.
|
Krátká pauzička. |
A sotva jsme se nadáli, už tu byl jez U Rybů, pak jez u těstáren a vysedání v kempu Poslední štace. Ovšem pro nás to byla dneska spíš štace první. Tak snad se všechny letošní výlety takhle povedou.
|
U Rybů. |
|
Španělská dívka Končita. |
A ještě vysvětlení té nepřímé jarní úměry. Nikomu to neříkejte, ale dneska jsme přišli na to, že čím víc je vody, tím míň je na Vltavě vodáků. My nepotkali ani jednoho.