Kachní zprávy: Packraft + Stand-up = Pack Up!

Mám packraft. To se obecně ví, ale jak se zdá, moc podobně postižených vodáků v Čechách není. Tedy já konkrétně slyšel o jednom, odkudsi z Prahy. Ale nikdy jsem ho neviděl. A protože nerad jezdím sám, mám tím pádem problém.

Vyrážíme!
(Pavla, Vítek a Evička)

Mladý zámecký pán před svou jarní vilkou

Jaro je tady!

Mořským kajakům nestačím, plavcům ujíždím a tak se mi strašně těžko hledají parťáci na vodu. Jenže - Vesmír mě miluje. To se taky obecně ví. A pokud chcete parťáky a nečekanou náplň na první jarní víkend, tak musíte buď:

chodit do hospody, nebo
mít ženu, která chodí do hospody!

A tak se stalo, že mě Pavla nechala v pátek samotného s Lukášem doma a odjela do víru velkoměsta. A mě okolo půlnoci začaly u ucha zvonit SMSky: "Co budem dělat zítra?", "Nepojedem na vodu?" a nakonec: "Já pojedu na standupu, co kdybys vytáhl packraft?"

Stand-up holkám sluší!

Paráda!

No vida! Standupům bych stačit mohl. A taky že jo. V sobotu ráno jsme Lukáše odvezli babičce a dědovi (DÍKY!!!), dali si kafe a už u nás zvonila Evička. Za chvilku jsme si užívali jarního slunce ve Zlaté Koruně. Tam shodou okolností (víme, jak to mám s tím Vesmírem, že?!) byly vepřové hody. Tak jsme pohodovali polévku, tlačenku a šup na vodu.

Pravda, mezi stojícími děvčaty jsem si v minilodi připadal jako vozíčkář, ale...

...občas se ke mně Evička s Pavlou snížily.

Předpověď hlásala, že se obloha odpoledne zatáhne. No budiž, pokud si stanovíme jako začátek odpoledne 18:08 (kdy jsme lezli z vody), tak to vyšlo. Prostě - slunce celou cestu! První půlku až k osvěžovně U Kelta jsme dali asi za hoďku a půl a na buřty opečené nad ohněm jsme se řádně těšili.

Holky, přidejte! Já mám hlad.

Jo, dyť už jedem!

Jedva jsme rozdělali oheň, poslal k nám Vesmír přímo majitele. A tak než jsme špekáčky dokončili, přistálo vedle nás pivko a po dobrém obědě následovala fair-trade káva úžasné chuti i vůně. A protože pan Kelt je bezva chlapík, dostalo se nám i exkurze po tomhle Bohem navštíveném místě. Viděli jsme sochy (na některých se dá i povozit :-), meditační srub a nakonec super-epes-rádes koupelnu, s výhledem na hvězdy. Tedy, tam bych si někdy chtěl nahřát kosti!

U Kelta I.: Příprava oběda horizontálně.

U Kelta II: A teď vertikálně.

Na louce vyrostla květina, nebývalého druhu.

Takhle nějak asi na vodě vypadáme.

A tahle socha, to je co?
Obří falus.
Aha.

Kelt ve své žúžové koupelně bez střechy.

Neradi, ale musíme dál.

Jenže den se chýlil a nám nezbylo než opustit tuhle zahradu potěšení a zase pádlovat dál. U Dívčáku veselá historka. Trempík, navátý asi jako Sněžka, si šel ulehčit směrem k řece. Jenže jaksi taksi nezaregistroval končící břeh a tak se v ledové vodě zvesela vykoupal. Scénka natolik zaujala Evičku, že si nevšimla šutráku přímo před přídí a málem do vody, k mému potěšení, letěla taky.

Modelka.

Evička neustále...

...zrychlovala.

Co zbývá? Prosluněná řeka, polární kachny, voňavý vzduch a nakonec jez U Rybů a po něm balení a hajdy dom. První jarní vyjížďka byla báječná! Už bych zase jel.