Soutok. Krátké a jednoduché slovo, které
pod slupkou všednosti a obyčejnosti skrývá složité podvrstvy, které jsou ovšem
zjevné pouze zasvěcencům. Ano - "soutok", to není jen místo, kde se
slévají dvě řeky do jedné. Soutok, je také něco jako tajné heslo, kterým se
odemykají srdce členů Grónského klubu. A já vám nabízím pár vysvětlení, která
se za tímto slovem ukrývají.
 |
| Celkem 8 grónských pádel! To tu ještě nebylo. |
Soutok, to je v první řadě léto! Pokud
možno pořádně horké léto. Letos jsme ho měli vskutku dostatek, teploty
neklesaly pod 36,56° C, s jedinou lokální výjimkou. Tou byl ledový útvar o
výměře 1,6 metrů čtverečných, který odborníci nazývají "mrazivý
dotek" a který se o uplynulém víkendu neomylně vytvořil vždy přesně nad
mojí karimatkou. A protože mi první noc k ochlazení nestačilo lézt do spacáku
úplně mokrý, na druhou noc jsem si rozbil zip a nocoval tak spacákem jen místy
přikrytý.
 |
| Komora na Hluboké. |
Soutok, to je noční pádlování z Českých
Budějovic k Týnu nad Vltavou. Start vždy v pátek v podvečer, pak sprintování na
Hlubokou do komory a poté to, pro co existuje terminus technikus: "čekání
na tmu". To si parta kajakářů z Budějc a okolí (tzn. letos například z
Prahy) prostě sedí v lodích, unášených silným proudem, který se utváří v
hlubinách Hněvkovické přehrady a je pevně rozhodnuta nezabrat pádlem dřív, než bude
úplná tma. Tuto dobu si krátí popíjením nápojů, vedením řečí, urážením
přítomných a chválením nepřítomných. Celkově se právě v tuto dobu vytvářejí ony
krásné a pevné sociálně-mezilidské vazby, které tak pregnantně vyjadřují milá
oslovení, kterými se po zbytek roku titulujeme. Jako příklad uvedu The very
best of 2014: "Je to malej hajlz", nebo ještě lepší "Seber
se a vypadni!"
 |
| Čekáme na tmu I. |
Soutok, je bloudění v tmách a milé krátké chvíle obyčejného tlachání s rybáři, kteří k našemu obveselení a vlastnímu naštvání v tak hojném počtu lemují oba břehy řeky. Dle zákona pesce-transferimento, který stanoví, že počet ryb je VŽDY vyšší na protějším břehu, než kde sedí daný rybář, pak dochází k rozkošným výlevům zelených mužíků na adresu dlouhých a v pozdní noční hodinu již ne tolik rychlých lodí. Jejich obsahem bývá více, či méně pregnantně vyjádřené přání, abychom řeku co nejrychleji opustili, a to prosím bez vlasců, do kterých jsme beznadějně namotáni. Tento požadavek bývá doprovázen dalším, abychom se na vodě už nikdy neobjevili a vše pěkně koloruje, jako okvětní plátky luční kvítí, soubor jadrných nadávek toho nejhrubšího kalibru.
 |
| Čekáme na tmu II. |
Soutok, to je přenášení hněvkovické hráze
a jezu na Týnem. A zde musím vyslovit motlitby, které šeptají prochladlé rty
všech mořských vlků z Grónského klubu, když za dlouhých polárních nocí
vysedávají ve stanech a nemohou spát: "Neptune, vládce moří, oblak a
větrů. Ty, na jehož rozkaz přichází bouře, ty který potápíš lodě a obracíš
rybářské sítě v zmar. Dej nám prosím, ať Povodí Vltavy a.s., nikdy v našich
krátkých životech nezrealizuje regulaci jezu v Tejně a dopřej nevyužívané
komoře Hněvkovické další dlouhý odpočinek!" Vždyť co bychom si v té
naší temné letní noci užili za srandu, kdybychom neklopýtali po dlouhém
betonovém úseku hráze? Co by to bylo za jízdu, při které bychom se
nenapichovali na roxory trčící ze schodů nad jezem? Kdo byl v naší partě
Markýz, kdyby každým rokem neprojevil chladnokrevnou odvahu sjetím toho jezu
zabijáku naslepo? Proč by lepil lodě, když by si do nich nenadělal díry?
 |
| Včela vodní |
Soutok, je nocování nadivoko. Po jedné
nejsmutnějších událostí v dějinách Grónského klubu, kdy nám natruc Krajská
hygienická stanice v Budějovicích uzavřela kemp Nový Dvůr (třikrát hanba jim!),
jsme letos museli improvizovat a nakonec jsme spali na ideálním místě, které
nám vybral Vesmír (díky!). A tak to byla zase nádhera, kterou narušovalo jen
tiché žužlání slimáků, kteří hodovali na našich uších lalůčcích a zásobách.
 |
| Zešeřilo se, zrychlujeme. |
Soutok, je prolenošená sobota. Kamarádi,
budeme se válet, je vždy heslem dne. Letos jsme, díky té trapné události s
uzavřeným tábořištěm museli proplout Týnem a dojet až do Koloděj nad Lužnicí,
což byl, zvlášť pro někoho, nadlidský výkon. Ještě asi 30 metrů před
kolodějským mostem, mi Zdenda s vážnou tváří vysvětloval, že "ještě
hodinu a už tam budem" a já mu to věřil. Ale Vesmír mě chrání a tak
došlo ke kuriózní události, kdy zřejmě poprvé v dějinách do mořského kajaku
narazilo letadlo. Hydroplán, který šel na přistání. Oba účastníci nehody
naštěstí vyvázli se zdravou kůží a tak naši idylu v kempu v Kolodějích nic
nenarušovalo.
 |
| Zdenda, stále ještě v šoku, těsně po nehodě. |
Soutok, to jsou i různé hry. A tak jsme se
letos věnovali lovu harpunou. Měli jsme dvě, a i když jsme žádného tuleně
nedopadli, chybělo jen málo, aby Žandula skolila nic netušící holandskou
turistku, která se rochnila v brčálové vodě v akčním rádiu našich zbraní.
 |
| Eskimáci na lovu. |
 |
| Úlovky valné nebyly. |
Soutok, to jsou i rodiny a hosté. Tak
letos přijela Míša s Kačenkou a Péťou, Barborka s Aničkou a Vendulkou, Pavla s
Lukášem, Tonda a nakonec hlavní hvězda setkání - Jura Havel. Ostřílený
dobrodruh a cestovatel, který napsal krásné knížky o Islandu a hlavně Grónsku, si k nám do Koloděj odskočil s početnou rodinkou (asi tak
patnáct vnuků a vnuček plus jedno kotě z lesa) od Landštejna a až do noci nás
bavil svým bezvadným vyprávěním. Část jeho historek si necháme jen pro sebe a věřte mi, stály za to. Nejlepší bylo asi to, jak uzavřel vyprávění o třech
neúspěšných pokusech o přepádlování Beringovy úžiny: "No, nám to
nakonec nevyšlo. Ale nevidím jedinej důvod, proč byste to neměli dokázat vy!"
To bylo něco.
 |
| Jura testuje pádlo. Vyhovoval mu Šimon, takže všem je jasné, jak se bude jmenovat jeho pádlo. |
A úplně nakonec je soutok loučení, odjezd
domů a těšení se na další ročník. Kdo tohle vymyslel, to byl prostě génius.
Díky Evičko!!!
 |
| Ahoj za rok na soutoku. |
